Možná jste již slyšeli o něčem čemu se říká AMV – Anime Music Video, ve světě velmi to populární věci, kdy se vezme jedno či více anime které se sestříhá a přidají se do něj grafické efekty s hudebním doprovodem. Výsledný produkt, neboli AMVéčko, pak tvůrce poskytne ke stažení a zhodnocení široké veřejnosti na stránce animemusicvideos.org. Svou tvorbu může ukázat i na různých anime akcích (u nás třeba pragocon), kde bývají soutěže o nejlepší kousek (u nás tradičně něco od Jarníka). Pokud byste měli zájem podívat se jak vypadá dle mnohých zdrojů nejlepší AMV všech dob – Euphoria tak si stáhněte toto 86MB video. Euphoria od člověka co si říká Koopiskeva, je sestříhaná z mnou nedávno shlédnutého perfektního anime RahXephon a dokonale zachycuje nezaměnitelnou atmosféru této série.
Konečně mi bylo dopřáno zahrát si a dohrát pokračování jedné z mých nejoblíbenějších her – Metal Gear Solida. I přesto, že jsem k MGS2 přistupoval se skutečně velkými očekáváními, nezklamal mě výsledný dojem ani v nejmenším. A pokud o to stojíte, můžete si nyní poslechnout stručný výčet toho, co mě na této hře uchvátilo.
„Je to skoro jako kdyby se nějaký úchylný český režisér pokusil natočit sci-fi o tom, jak se hrdinná odbojná organizace pokouší zabránit vraždě Svatého Václavam, kterého zabili nacisti cestující v čase.“ Tak by se dal výstižně shrnout obsah tohoto korejského produktu, který může hrdě stanout mezi akční shity z USA, tradiční to náplní na růžovo natřených multikin.
Roku 1909 se legendárnímu korejskému patriotovi Ahn Chung-gunovi nepodařilo v Číně zastřelit japonského ministra zahraničí a díky jeho selhání se Korea připojila k Japonsku, které posléze vyhrálo druhou světovou válku. Přenášíme se o sto let napřed do roku 2009, kdy je Korea silně japanifikována a funguje jako jedna z provincii Japonska. Máme zde sledovat osudy dvojky neohrožených policajtů sloužící pro bezpečnostní složky JBI, z nichž jeden je Japonec a druhý Korejec.
„Je to skoro jako kdyby se nějaký úchylný český režisér pokusil natočit sci-fi o tom, jak se hrdinná odbojná organizace pokouší zabránit vraždě Svatého Václavam, kterého zabili nacisti cestující v čase.“ Tak by se dal výstižně shrnout obsah tohoto korejského produktu, který může hrdě stanout mezi akční shity z USA, tradiční to náplní na růžovo natřených multikin.
Roku 1909 se legendárnímu korejskému patriotovi Ahn Chung-gunovi nepodařilo
v Číně zastřelit japonského ministra zahraničí a díky jeho selhání se Korea
připojila k Japonsku, které posléze vyhrálo druhou světovou válku. Přenášíme
se o sto let napřed do roku 2009, kdy je Korea silně japanifikována a funguje
jako jedna z provincii Japonska. Máme zde sledovat osudy dvojky neohrožených
policajtů sloužící pro bezpečnostní složky JBI, z nichž jeden je Japonec a druhý
Korejec.
Tito dva asijští playboyové jsou přivoláni k incidentu, při kterém korejští
teroristé přepadli z neznámých příčin muzeum. Teroristi jsou všichni zabiti
a korejskému policajtovi začne vrtat hlavou proč je zabil. Začne být zlobivý
policista a pátrá na vlastní pěst. Zjistí že byl v muzeu uložen nějaký mocný
korejský artefakt, který chtěli teroristé ukořistit. Artefakt je nakonec teroristy
přece jen ukraden a korejský policajt začne sympatizovat se svými rasově spřízněnými
bratry. Vidíme pár záběrů korejského dítěte, jak pomáhá teroristům přemísťovat
těžkou bednu s municí a pláčeme. Teroristi už nejsou teroristi, ale andělé svobody,
pokoušející se pomocí onoho artefaktu změnit Japonci pozměněnou minulost.
Japonský policajt, který byl kamarád korejského policajta, nemá moc pochopení
pro jeho vlastenecké čachry machry a tak se oba stávají nepřáteli. Nepřáteli,
kteří se nakonec střetnou v kataklysmatickém souboji v minulosti, aby jeden
zachránil a jeden zabil japonského ministra. Podaří se vrátit dějiny tam kam
mají patřit, nebo bude Korea dál trpět pod nadvládou zlých Japonců?
Fuj, fuj, to je humus. Jižní Korea ukázala, že co se týče propagandy, není
o moc lepší než její komunistický protějšek. Takto primitivní, prvoplánovitě
patriotistický akční film jsem hodně dlouho neviděl, což je dáno také tím že
akční filmy nesleduji. 🙂 Nicméně i pokud bych měl nahlížet na 2009 čistě z
akčního hlediska, jsou to právě akční scény, které jsou slabé skoro jako samotný
příběh. Počítačové efekty na úrovní 80. let, kulisy a volba prostředí naprosto
neoriginální, herecké výkony úplně mimo mísu. Jak by taky herec mohl věřit tomu
co hraje, když je to naprosto scestné? Hlavně že to v zemi svého původu vydělalo
hodně peněz a pomohlo tak filmovému průmyslu. Doufám ale, že autoři využijí
peníze jinak než investicí do dalšího podobného braku.
Jižní Korea, 2002, 136 minut
režie: Si-myung Lee
scénář: Sang-hak Lee, Si-myung Lee
hrají: Kil-Kang Ahn, Masaaki Daimon, Shohei Imamura, Dong-Kun Jang
Jeden z nejhezčích a nejemotivnějších filmů co jsem poslední dobou viděl. Klenot korejské kinematografie, který dokáže doslova šokovat lidi jako jsem já, kteří po shlédnutí akčních humusů jako 2009 Lost Memories plných propagandy, opravdu nečekali, že jsou v Koreji i normální režiséři.
Failan vypráví osobitostí sobě vlastní příběh bezmezné – takřka nedotknutelné
lásky, na jejímž počátku stály existenční otázky, a která překonává všechny
restrikce dnešní doby. Scénář rozvíjí povídku známého japonského autora Jiro
Asady, zasazenou do korejských reálii, reflektující problém emigrantů a lidí
žijících na okraji společnosti.
Hlavnímu hrdinovi Lee Kang Jaemu se smůla lepí na paty. Jeho kamarád se v průběhu
let vypracoval na post místního šéfa gangu, kdežto Kang zůstal jeho pěšákem.
Živí se prací v ilegální videopůjčovně, kde často nabízí pornokazety mladistvím,
za což si nejednou odseděl trest ve vězení. Po jednom takovémto incidentu ho
jeho šéf už nechce zaměstnat ve videopůjčovně a chce z něj udělat vyhazovače
v baru, na což se slabý Kang vůbec nehodí. Dříve než se mu ale podaří přesvědčit
šéfa o tom, ať ho přiřadí na jinou práci, zaplete se nešťastnou náhodou do rvačky,
ve které jeho boss zabije člena konkurenčního gangu. Vypečený šéf si nad celou
věcí chce umýt ruce a tak přesvědčuje Kanga aby vzal celou věc na sebe a že
mu poté, až ho propustí z vězení za odměnu zaplatí pěknou sumu peněz.
Kang šéfovu nabídku přijímá a na chvíli se vytrácí ze scény. Mezi tím ještě
stačí kvůli penězům uzavřít fiktivní sňatek s čínskou emigrantkou Failan, kterou
ve skutečnosti ani neviděl. Failan je mu ale za jeho krok velmi vděčná a začne
ho uctívat jako modlu, díky které dostala možnost pracovat v lepším světě. Posílá
mu dopisy ve kterých mu vyznává lásku jako vzornému manželovi a Kang se nechává
lehce obměkčovat slovy chvály, kterou ve svém životě slyšel tak málo. Byť to,
když to tu tak napíšu, působí velmi nevěruhodně, oba se do sebe velmi silně
zamilují.
Bohužel, dříve než dostanou oba šanci aby se spolu seznámili, Failan umírá.
Paradoxem jest, že kdyby se poznali, asi by jim ona láska moc dlouho nevydržela,
protože Kang byť je láskou zasažen, nadále vede dost nuzný a perverzní život.
Film je tak založen na něčem velmi křehkém, ležícím tak trochu mimo realitu,
s čím se nicméně mnoho lidí v běžném životě setká.
Velmi dobrý scénář umocňuje naprosto bezkonkurenční herecký výkon Choi Min
Suka, velké korejské filmové hvězdy. Tento umělec s naprostou nenuceností a
elegancí zahrál Lee Kang Jaea. Sledovat ho je dost silný zážitek, ať už je to
při jeho přespávání v herně s výherními automaty, nebo při tom, když močí do
umyvadla v kamarádově sporém bytě. Ještě nikdy jsem neviděl někoho ve hraném
filmu, aby se takto kvalitně zhostil své role.
Failan, ztvárněná překrásnou čínskou hereckou hvězdou Cecilií Cheung, ani nemusí
příliš hrát. Stačí aby se nevinně zatvářila a člověk má sto chutí se jí v krutém
světě zastat. 🙂 Na scénu filmu nastupuje až po první půlhodině a symbolizuje
jakýsi Kangův přerod v lepší bytost. Ostatní herci předvedli také velmi husté
výkony, například Kangův značně cholerický boss přesně zapadá do korejské reality
dnešní doby. Taktéž Kangův kamarád se kterým sdílí malý byt, předvádí velmi
přesvědčivý výkon. Často si spolu hrají na sumo jak malí kluci a válí se po
smradlavé dece, kterou mají nataženou přes celý obývák místo postele.
Pokud jste alespoň trochu citliví a nebojíte se potencionálních slz dojetí,
doporučuji vám Failan všemi deseti. Je to krásné romantické drama, realistické
ve všech aspektech, včetně špatného konce, který se v podobných dílech vidí
jen zřídka. Škoda, že takovýchto filmů není víc, a když už se někde objeví,
tak je těžké si je obstarat.
Romantické drama
Jižní Korea, 2001, 115 min
Režie: Hae-sung Song
Podle povídky Jiro Asady
Hrají: Min-sik Choi, Cecilia Cheung, Hyeong-jin Kong,
Hudba: Jae-jin Lee
Jeden z nejhezčích a nejemotivnějších filmů co jsem poslední dobou viděl. Klenot korejské kinematografie, který dokáže doslova šokovat lidi jako jsem já, kteří po shlédnutí akčních humusů jako 2009 Lost Memories plných propagandy, opravdu nečekali, že jsou v Koreji i normální režiséři.
Failan vypráví osobitostí sobě vlastní příběh bezmezné – takřka nedotknutelné lásky, na jejímž počátku stály existenční otázky, a která překonává všechny restrikce dnešní doby. Scénář rozvíjí povídku známého japonského autora Jiro Asady, zasazenou do korejských reálii, reflektující problém emigrantů a lidí žijících na okraji společnosti.
„Už nás štve ten Neon Genesis Evangelion, co s ním pořád všichni mají?“ Řekli si pánové ve studiu Bones, proslulém velkými anime hity poslední doby a vznikl z toho kontroverzní, neprávem přehlížený RahXephon. Přes dvacet lidí podílejících se jen na samotném příběhu a scénáři oživilo Mayské legendy o potopeném světadílu Mu a přetvořili je k obrazu svému. Dali tak podklad pro sci-fi anime epických rozměrů, ve kterém se, jak to tak bývá, neřeší jen otázky osudu lidstva, ale i velké lásky a zklamání.