Pokrůček zaznamenal v poslední době emulátor zvoucí se Pcsx2, který spolu s grafickým pluginem ZeroGS dokáže na současných supervýkonných PC nyní již vcelku obstojně rozbušit emocemi nabité srdce PS2!
Lidé na fórech NGemu nešetří nadšením, neb se jim s Pcsx2 nyní podařilo rozběhat a dokonce i solidně zahrát pecky jako Final Fantasy X a to s kosmetickými vychytávkami jako anti-alliasingem, takže pak hra vypadala nesrovnatelně lépe než na samotném PS2.
Samozřejmě to ještě stále není ono a bude si zapotřebí ještě třeba i rok počkat, než si bez sekání a bez grafických problémů zahraji na PC hry i lidé s pomalejšími stroji, mezi které patřím. Vše ale nasvědčuje tomu, že se úmorná práce na emulaci PS2, táhnoucí se již několik let, vskutku vyplácí.
Asi jste také zaregistrovali nedávno konanou herní výstavu E3. Já jsem ji málem přehlédl – kdyby mě býval Blick neupozornil na videa z předváděných titulů pro konzoli nové generace od Nintenda – Wii, tak bych si é trojky ani nevšiml… Je to se mnou ve vztahu ke hrám poslední dobou vskutku nějaké chladné. Přece jen mě ale ony perfektně prezentované upoutávky na next-gen konzolové tituly rozpálily skoro jako za mlada. 😉
Dřívka, nebo spíše dřeva, do ohně pro zahřátí mé hráčké dušičky vrhlo čtvrté pokračování stealth-akční ságy Metal Gear Solid, v jejímž stylovém traileru se svým monologem blýskne veterán série – božský SNAKE. Ten, coby dědeček (atomový) hříbeček, má už plnou zubní protézu válek, ze kterých se v nedaleké budoucnosti stal regulérní byznys… Nevím věru, co by stařičký Snake říkal na současnou situaci ve světě, kde je z válek byznys už od nepaměti a pomalu se z nich stává odvětví zábavního průmyslu – viz. přímé přenosy z front, které stupidní populace vnímá skoro stejně, jako hokejová utkání (Česko – Finsko 3:1 – naštěstí šlo dneska „jen“ o hokej) 😉
PlayStation tři, nechť si nechá svého Metála, Final Fantasy XIII a řadu dalších, nejen po grafické stránce úchvatně vyhlížejících, her. Nintendo totiž vytáhlo do boje s Wii, hardwarově slabou konzolí, která sází na netradiční, senzory prošpikovaný ovládač a jméno. Víí, to zní skoro stejně jako iPod, a celá řada dalších jednoduše zapamatovatelných alibistických názvů komerčně úspěšných výrobků. Tak uvidíme, nakolik dobře si povede černý kůň velkého N ve válce nových konzolí, kterým údajně nechce přímo konkurovat, ale touží se nějakým způsobem odlišit. Chudáček Wii, neupírejme mu tedy právo na sebeurčení!
Na Wii jsem opravdu hodně zvědavý. Nintendu se kolem něj na E3 podařilo rozpoutat docela solidní humbuk – jednalo se defakto o jeho první veřejnou prezentaci se změněným jménem z původního Revolution. Jednou z exkluzivních her využívajících výhod nového ovládače se stala 3D akce Red Steel, kterou ve video upoutávce velice prožíval chlapík, ovládající virtuálně nejen klasické pistolky ale i meč. Nutno podotknout, že to vyhlíželo velice působivě, často úmyslně i komicky. Otázkou je, zdali z „revolučního“ poskakování a zaměřování s ovládačem Wii nebudou bolet hráče ruce.. ale jen ať bolí, alespoň díky Nintendu zhubne řada obezitou trpících amíků. 🙂
Trošku zklamáním na E3 pak pro mě bylo Phantasy Star Universe, japonské RPG od Segy, které se pravděpodobně ubere vyšlapanými cestičkami od svých předchozích dílů, čili invence kde nic tu nic. Novému Sonicovi by se měla vrátit rychlost prvních dílů, z ukázek to ale spíš vypadalo jako neslaný nemastný need for speed s překážkami. Na platformě PC mě pak zvlášť nezaujalo lautr nichts, nejsem zvědavý na x-tý díl Age of Empires klonů, i kdyby se jmenovali třeba Age of Vampires! Grr! 😉
(Videa z E3 můžete po bezplatné registraci tahat například z dobře zásobovaného amerického gamespotu.)
Upozorněníčko pro neznámého recenzeta!
Nedávno mi na mail někdo poslal jakési recenze, bohužel jsem si ale onu elektronickou zprávu smazal, takže prosím, ať mi to dotyčný pošle znovu. MŇAU!
Ve studiu Ghibli, které je světově proslulé veleúspěšnými animovanými filmy, pracují na novém přírůstku do rodiny, jehož režisérským otcem není nikdo jiný než syn slavného Miyazakiho – Goro Miyazaki.
Gedo Senki je anime inspirované knižní fantasy tetralogií Zeměmoře Ursuly K. Le Guinové, která se těší v USA stále velké oblibě. Není se čemu divit – knihy Zeměmoře jsou totiž často označovány jako důstojná konkurence Pánovi prstenů… Takže jsem o to více zvědavý (ačkoli jsem žádný z pěti dílů Zeměmořské ságy nečetl), jak dopadne jejich kreslený převod na plátna kin.
Syn slavného tvůrce animovaných skvostů – Miyazakiho (viz. Princezna Mononke nebo Cesta do fantazie) by svou prvotinou, kterou jest právě Gedo Senki, neměl zklamat – jinak bude mít na krku hordy pobouřených fanoušků děl svého otecka!
První trailer, který dává nahlédnout do Ghibliovské kuchyně, stahujte zde (torrent). Nejedná se o žádný sestřih akčních scén made in Holywood, ale o poklidnou ukázku doprovázenou meditativní hudbou. Fajnšmejkři si pak mohou povšimnout, že některé charaktery v Gedo Senki připomínají postavy z Miyazakiho staršího filmu Nausicaa.
Z recese jsem si pořídil starý notebook od IBM – Pentium tepající na 120 MHz s 32 MB RAM a barevným DSTN displejem. Nové hry ani filmy se na něm pochopitelně spustit nedají, zato s klasikou ze síně herní slávy si tento vousatý děd mezi přenosnými computery hravě poradí. Nosím ho s sebou kam se dá, baterka mu ještě hodinu a půl vydrží a když se vybije, tak ho napájím ze sítě jak oslíka z napajedla.
Ve škole na něm o volných chvílích hraji staré skvosty, jako akční izometrickou střílečku Crusader: No Regret, která byla svého času populární hlavně díky úžasnému technickému zpracování. Také jsem si oživil vzpomínky na první pořádný 3D Dungeon – Ultimu Underworld od slavných LookingGlass.
Ani mi tak nedělá problémy zvyknout si na obstarožní grafiku her jako na ovládání, které prodělalo od počátku devadesátých let do dnešní doby určité změny a zjednodušení k lepšímu. Ale aj ta grafika by si zasloužila trochu oprášit, takže nejsem sám mezi těmi, kteří volají po předělávkách letitých titulů… Bohužel, na remaku Ultimy Underworld do akcelerovaného OpenGL kabátku se přestalo v roce 2002 pracovat a nikdo se ho znovu neujal.
A když jsme u toho oprašování, tak teď mám jednu veselou zprávu – nedávno jsem na netu objevil pravou barokní perlu. Jeden z naprosto bombastických remejků hitů z éry ZX Spectra – hru Head Over Heels. Tuto velice chytlavou a rozsáhlou logickou hříčku, která nenechá nikoho chladným, byste si neměli rozhodně nechat ujít. Stahujte ji ZDE a s tím se s vámi pro dnešek loučím, mějte se fajn!
Čong mystifikoval v převleku nevinné návštěvníky, kteří si pak mysleli,
že nejsou na Pragoconu ale na Pandoconu 🙂
I v tomto roce jsem se zúčastnil, podobně jako v tom předešlém, velké akce
zvoucí se Pragocon.
Tradičně mě na ní nejvíce zajímal její manga blok, čítající dvě učebny s projektory
promítajícími anime a japonské filmy. Narozdíl od let předcházejících jsem na
Pragoconu nestrávil všechny tři dny v kuse, ale pouze dva – pátek a sobotu a
nepřespával jsem tam, protože jsem příliš zpohodlnělý. Nutno podotknout, že
se mi tam zpočátku ani moc nechtělo, protože už jsem skoro všechny anime, které
tam měli pouštět viděl. Z anime filmů jsem tak prvně shlédl akorát Howlův chodící
zámek, na který jsem záměrně nekoukal doma, ale šetřil jsem si ho ku této příležitosti.
V rámci manga bloku se konaly také přednášky – zaujala mě ta od Antonína Tesaře
o kontroverzním japonském režisérovi Takašim Miikem. A aby nebylo Miikeho málo,
tak se promítaly tři jeho filmy.
Ayame dostala v tělocvičně – nocležně chuť na čokoládu 🙂
Nakonec mě na Pragoconu nejvíce pobavilo hraní deskové společenské hry Flandry
v místnosti, kde se demonstrovaly nejroztodivnější nové i starší, společenské
i nespolečenské hry. Pochopení pravidel bylo s pomocí profesionálních členů
demo týmu hračkou (i když mi tedy ty pravidla připadají ještě dnes v některých
ohledech nedomyšlená – aby taky ne, když sem prohrál ;-)).
Lenoši by pořád chrápali. 😉
Suma sumárum, na letošním Pragoconu jsem se tedy vcelku dobře pobavil a už
se těším na další ročník!
Mladiství gembleři propadli hazardním hrám! 🙂
I v tomto roce jsem se zúčastnil, podobně jako v tom předešlém, velké akce zvoucí se Pragocon. Tradičně mě na ní nejvíce zajímal její manga blok, čítající dvě učebny s projektory promítajícími anime a japonské filmy. Narozdíl od let předcházejících jsem na Pragoconu nestrávil všechny tři dny v kuse, ale pouze dva – pátek a sobotu a nepřespával jsem tam, protože jsem příliš zpohodlnělý. Nutno podotknout, že se mi tam zpočátku ani moc nechtělo, protože už jsem skoro všechny anime, které tam měli pouštět viděl. Z anime filmů jsem tak prvně shlédl akorát Howlův chodící zámek, na který jsem záměrně nekoukal doma, ale šetřil jsem si ho ku této příležitosti. V rámci manga bloku se konaly také přednášky – zaujala mě ta od Antonína Tesaře o kontroverzním japonském režisérovi Takašim Miikem. A aby nebylo Miikeho málo, tak se promítaly tři jeho filmy.