.jpg)
Letos poprvé jsem se účastnil této velkolepé akce, která dokáže nabídnout mnoho jak věřícím křesťanům tak i nevěřícím. Konference se konala od 25. do 29. července 2007 v Brně v areálu výstaviště BVV, kam se do haly F bez větších problémů vtěsnalo na 3000 posluchačů přednášek a bohoslužeb. Sousední hala posloužila jako velkokapacitní jídelna a přilehlé koleje, fary a tělocvičny nabídly svou střechu k přenocování návštěvníků z daleka, k nimž jsem se jako Pražák také počítal.
Brněnské Výstaviště jsem znal do té doby z o 180 stupňů odlišné akce, z Invexu, na kterém jsem si před dvěma roky zahrál s klanem Vietcong na mistrovství ČR v počítačových hrách. Od Invexu ke katolické konferenci… to je věru na první pohled docela daleká cesta, ale což, Boží cesty jsou přece nevyzpytatelné. 😉 Již nějaký ten rok se cítím být křesťanem a tak to zas tak šokující změna pro lidi, kteří mě znají, určitě není.
Přednášky byly velice zajímavé. Sice jsem toho tradičně hodně zapomněl, ale ten nejpodstatnější apel, který měly všechny společný zněl směrem k lásce k bližním, která by neměla zůstat jen u prázdných slov (i když někdy samozřejmě hodně pomůže vlídné slovo) ale měla by se projevit činy, nezištnou službou bližním. Motto charismatické konference znělo: „Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy.“ Pokud bych neprováděl teologickou pitvu, tak tato Ježíšova slavná slova v zásadě vyzývají ty, kteří si myslí, že jsou mistři (např. bohatí podnikatelé, kteří jsou přesvědčení, že si svůj majetek skutečně zaslouží) aby i oni se snížili k těm nejnižším potřebným (bezdomovcům, postiženým, hladovějícím v Africe) a pomohli jim. Jestliže se totiž takhle snížil a vykonal tehdy otrockou práci vůči svým žákům, apoštolům, Ježíš, tak věřící člověk by měl opravdu následovat jeho příklad. Nevěřící se může inspirovat, lze vycítí, že je to všechno o velké lásce.
.jpg)
V jedné přednášce také zaznělo poučení, které by si měli vzít k srdci právě ti, kteří se k nezištné láskyplné pomoci ve svém životě již odhodlávají, nebo pracují, či studují v pomáhajících profesích jako já. Některým lidem totiž hrozí, že se ve službě bližním úplně roztrhají, vrhají se do nesplnitelných úkolů a nabalují na sebe tolik aktivit, že je nedokážou zvládat, chtějí prostě spasit svět sami… Věřící by měli pokaždé zvážit, jednají-li v souladu s Boží vůlí, konzultovat své odhodlání do něčeho se pustit s Bohem a nevěřící nechť se zamyslí více nad svými vlastními možnostmi. Člověk nezvládne vše, často ale dokáže opravdu hodně, obzvláště, dělá-li věci s láskou.
Jak vidno, konference se mi líbila, bohoslužby byly pěkné – zpívalo se a lidé na sebe byli velmi hodní, organizace akce probíhala až podezřele zázračně. 😉 Poslední den mě naprosto šokoval jeden z přednášejících – archimandrita Sergiusz Gajek z Běloruska, který mě spontánně objal, dal mi požehnání a medailonek. Úplně nyní cítím Boží lásku a není to žádný podvod, nebo sektářský trik. Ježíš opravdu stojí u každého srdce a čeká až ho vpustíme dovnitř a pak už je jenom láska. Bůh s vámi a přeji vám, ať také poznáte tu nezaslouženou lásku.
Globální oteplování je objektivní realitou, může za něj lidská aktivita, to tvrdí všichni kvalifikovaní vědci. Nechápu ale, jak se můžou například vědci z absolutně neadekvátních oborů, jako například někteří sociologové, kteří umí akorát sčítat lidi, k tomuto tématu rádobyodborně veřejně vyjadřovat a bagatelizovat ho. Někteří jedinci prahnoucí po vyhaslé popularitě plácají táké úplné blbosti typu ekologický komunismus jako náš pán prezident, který si tím navíc šplhnul u dědečka Bushe. Někteří novináři pak tyto bludy ochotně šíří, protože je pohodlnější pravdu popírat než prosazovat.
Ekologie ale začíná být i přes nevoli některých tvrdohlavců evidentně v módě, není to zas tak bolestivé téma jako hladovějící děti v Africe a dá se i komerčně využít. Hodně firem si totiž rádo přivlastní nálepku, že jsou ekologické… a tak měla akce Live Earth lepší zázemí, než podle mě mnohem potřebnější akce typu Live 8 (proti chudobě v zemích třetího světa).
Jistě jste všichni Live Earth zaznamenali. Akce proběhla 7. července 2007 a kladla si za cíl rozšířit mezi široké vrstvy veřejnosti jednoduše pochopitelnou ekologickou osvětu za doprovodu méně či více vydařených konzertních vystoupení populárních zpěváků a skupin. Konzertní šňůru jste mohli zhlédnout na čt2, kde mě ovšem dost zklamali překladatelé, kteří poselství plynoucí z jednotlivých krátkých ekošotů (apelujících na jednotlivce, aby odlehčili životnímu prostředí atd.) kazili – zasekávali se během překládání a jejich věty nedávaly smysl. V ČT neměli jednotlivé šoty pouštět v přímém přenostu, ale měli je nejdříve pořádně přeložit a pak je teprve pouštět, nebo je připadně vysílat rovnou bez překladu v původním znění.
I přes chyby na straně ČT se mi ale Live Earth moc líbilo. Určitě jsou takovéto akce zapotřebí, protože se průměrný Američan či Čech například jinde nedozví, že nabíječka na mobil žere elektřinu v zásuvce i když na ni není připojený mobil.
Samotná konzertní vystoupení jednotlivých hvězd byla kvalitou kolísavá – usměvné byly výkony některých hvězd popmusic, které evidentně absolutně neumí zpívat a hrát na živo. Například Linkin Park nebo Shakira předvedli totální slabotu. Oproti tomu takoví Foo Fighters hráli úžasně. I rychlokvaška Rihanna předvedla, že umí. V každém případě je dobře, že se tito zpěváci i nezpěváci účastnili, prospěli tak doberé věci.
Pokud se chcete na jednotlivá vystoupení podívat přes net, tak tu je odkaz liveearth.msn.com, některá videa jsou ke stažení přes torrent, stačí hledat na isohunt.com.
Mějte všichni krásné a ekologické prázdniny a VYPÍNEJTE POČÍTAČ PŘES NOC, NENECHÁVEJTE HO BĚŽET, ŽERE TO JAK DIVÝ! A KDYŽ ŘÍKÁM VYPÍNEJTE, TAK TÍM MYSLÍM VYPÍNAT HO TÍM ČUDLÍKEM VZADU U ZDROJE, PROTOŽE JINAK ZDROJ POŘÁD KRMÍ ZÁKLADNÍ DESKU PROUDEM! S. O. S. 😉
Mangy nebo Anime dělané podle Japonských her, to je u našich vzdálených šikmookých příbuzných docela běžný jev. Tady jsem například recenzoval Věčnost po které toužíš, anime inspirované právě japonskou adventurou.
Anime a Manga Tsukihime vychází taktéž z počítačové hry nesoucí stejné jméno. Nejedná se přímo o adventuru, abych byl přesný – v Japonsku totiž existuje specifický subžánr adventur zvoucí se Visual novel, tedy vizuální novela, což je více než adventura v pravém slova smyslu, taková virtuální manga. Něco jako tady u nás vycházející gamebooky (Lonewolf a spol.) ale v počítačové podobě, kde text je doprovázen statickými obrázky a v určitý okamžik se hráč může rozhodnout co udělá, jestli půjde napravo nebo nalevo (případně jedná-li se o erotickou hru, tak komu dá a komu ne)… což mi připomíná doby kdy jsem hrával dračí doupě a programoval sem si primitivní textovou hru.. no ale to bych to tu psal do rána.
Kromě toho, že rád píšu glosy a filmové recenze, snažím se dělat taky tvorbu vlastní. Kdysi dávno v roce 2003, jsem ve 13 -14 letech, natáčel svůj debut, teenagerskou komedii ,,Hrátky s Pubertou“. Práce na tomto filmu trvala 2 roky a během ní vznikla ,,Black Company“. Snažil jsem se, aby to celé vypadalo jako normální film a normální film vždy začíná titulkem ,,ta a ta společnost uvádí film toho a toho“. Založil jsem si proto společnost vlastní, tj. ,,Black Company“. Od té doby jsem si řekl, že toto sousloví budu dávat pod každé video, které vyrobím. Nutno říct, že následující 3 roky žádné video nevzniklo. Od ledna 2004 jsem se totiž pustil do něčeho většího – do scénáře celovečerní tragikomedie. Scénář byl hotov koncem léta 2005, následovala e–mailová jízda po tuzemských produkcích, zda by neměly o můj materiál zájem … inu, neměly : -)
Po delší přestávce zaviněné školními povinnostmi, vyskytnuvšími se v mém životě náhle v míře větší než malé, jsem si konečně udělal čas na shlédnutí ANIME, sláva!
Chřipce, nebo co to bylo – prostě nachcípanosti, může poděkovat série Witch Hunter Robin (dále jen WHR) za to, že jsem jí konečně doukoukal. Jinak bych se k ní asi jen tak nedostal.. Mám totiž neuvěřitelné množství rozkoukaných anime, u kterých jsem z různých důvodů nevydržel do konce. Nejprve jsem tuším viděl asi prvních 8 dílů WHR z celkových 26 a co si vzpomínám, tak se mi to onehdy docela líbilo, proto jsem po WHR opět sáhl s odhodláním dočumnout to, co jsem načal.
Bohužel, ve výsledku jsem moc nadšen nebyl, kdybych býval neležel rezignovaně v posteli s ničím lepším na práci, tak bych tuto sérii asi opět nedokoukal. Hned vysvětlím proč.
Všichni vrazi z kultovních hororů by se měli spojit a jít naporcovat šéfy hollywoodských studií. Kdy naposled jsme měli možnost vidět dobrý horor, aniž by to byl remake ? Kultovní horor od Tobe Hoppera se už pokoušeli zmodernizovat před pár lety s René Zellweger v hlavní roli a pořádně si na tom vylámali zuby. Spíše bych to nazval masakr kapesní rybičkou tak proč se do toho Marcus Nispel vrhá podruhé ? Pominu – li chyby jako, že když dívka s Leatherfacem za zády běží do stodoly , je noc a jakmile jsou uvnitř , prosvítá skrze trámy slunce a fakt, že má Leatherface skoro v každém záběru jiný kožený ksicht, jedná se o nemastné béčko. Banda teenagerů si to razí do Mexika, cestou naberou stopařku, která si v mžiku prostřelí šišku, na místě je tedy otázka kam s ní ? Většina přidrzlých teenagerů by jí hodila do strouhy a pokračovala dál v cestě. Tihle mladí jsou, ale jiní, rozumějte ,,mirkodušínšt´í“. Mrtvou dívku si v autě nechají za cílem najít šerifa a danou situaci vyřešit. Postavy, ale postrádají špetku rozumu, protože když jim paní u pumpy sdělí ,aby jeli ke starému mlýnu, kam má přijet šerif, oni poslechnou a jedou. Kdo by šerifa kdy čekal u mlýna? Tam by jste možná narazili na perverzního mlynáře, i když jak se postupem času ukáže, tak i šerif je úchyl nemalý. Dále už protagonisté postupně chodí na porážku pod Leatherfacovu pilu. Sem tam sice vychrstne nějaké to červené barvivo (pověšení na hák na škodu také není ), ale masakr se nekoná. Ono je to složité , Leatherface je tak trochu méd´a kulička a např. moment , kdy pronásleduje svým během hlavní hrdinku za doprovodu huntování své pily je spíše komický. Před námi tak stojí béčko nepřinášející nic nového, které Texasu rozhodně cestovní ruch nezvýší. Po celý masakr tak na Vás nejmrazivěji budou nejspíše působit úvodní a závěrečné černobílé sekvence.
hodnocení **z pěti
Další recenze od Petra Černého:
Blade: Trinity, Dům voskových figurín, Muži v černém 2, Pach krve, Sexbomba odvedle