Jelikož jsem si stihl vysloužit na Vánoce chřipku, nezbylo mi nic jiného, než se válet v posteli, číst si a trápit postarší notebook. Normálně při takové příležitosti hraji staré hry v emulátoru DOSBOX, tentokrát jsem se ale rozhodl trochu si oživit know-how ohledně aktuálních herních titulů a vyzkoumat něco zajímavého.
V záplavě nových her, produkovaných velkými společnostmi typu EA za účelem oslovení co nejširší hráčské základny a vydělání co největšího balíku peněz, jsem nenašel nic nového pod sluncem. Zdá se, že všechen čerstvý vítr lapají do plachet autoři tzv. „Indie her“, tedy maličké nezávislé týmy, které tvoří hry primárně pro svou radost, v poslední době však již také pro nemalý finanční obnos. Těchto týmů si totiž začínají všímat i velké ryby na poli herního průmyslu, financují vývoj jejich dalších originálních her nebo předělávek jejich prvotin a ty pak distribuují přes internet – např. Microsoft pro svou konzoli Xbox360 přes systém XBOXlive, nebo Nintendo pro své Wii. Hráči PC her si mohou některé indie hry koupit a stáhnout např přes známý distribuční systém Steam, nebo přímo na stránkách autorských týmů.
Přiložené video je z betaverze hry Cortex Command, velmi slibně vypadajícího mixu strategie a 2D akční hopsačky, připomínající klasiku ze staré školy – hru Extractors. Více info na stránkách autorů datarealms.
České autorské týmy se svou tvorbou za světem nijak nezaostávájí, potvrzuje to mj. velmi vysoce oceňovaná klasická klikací adventura Machinarium od týmu Anamita, naprogramovaná v prostředí Flash. Demo je hratelné přímo ve vašem prohlížeči a vyzkoušet ho můžete zde.
A aby nebylo adventur málo, tak se nemůžu nezmínit o velmi hezky vypadající německé adventuře Whispered World od malého profesionálního týmu Daedlic. O lokalizaci do češtiny jsem se na netu nic nedozvěděl, takže hra zůstane bohužel přístupna asi jen anglicky nebo německy rozumějícím. Chystám se vyzkoušet německé demo, abych si procvičil němčinu a možná pak sáhnu i po plné verzi. Stránky hry jsou zde.
Přeji všem ještě velmi pěkné Vánoce s pestrými a originálními hrami, které vám dodají dobrou náladu a inspiraci.
Ať Vám Bůh žehná a máte lásku na rozdávání!
Mögen wir allen in unserer Gegenwart so freuen, wie die Menschen vor Jahren, als sie gute Nachricht, einfach wie sie waren, endlich erreicht hat! Hirten auf den Weiden, Landstreichern auf den Reisen. Wenn gute Nachricht uns voller Freude doch füllte und unsere Zeitspanne auf der Erde in ewige Weihnachten des Herzens verwandelte!
I wish that we all make it out in our Nowadays, like People in very Past, to rejoice again from one astonishing Event, which catch them all in their ordinary Lifes. Shepherds out at Grass, Tramps on the Roads. If only this beautifull Word will carry Peace to our Souls, and change our daily Lifes to an eternal Christmass of the Hearts!
Naše výkonově orientovaná společnost nás zatlačila tak daleko, že si obyčejný člověk dnes už nemůže „dovolit“ ani marodit. Hrozí mu ušlý zisk a v horším případě ztráta zaměstnání, které se dnes hledá tak těžko. Proto jde raději spousta lidí s chřipkou do práce, než aby ji vyležela doma. Někdo zůstat doma ani nesnese, vadí mu nemocí narušený stereotypní rytmus života, ve kterém utíká sám před sebou, třeba právě do práce a workoholického shonu všedního dne.
Hlavně v souvislosti s hrozbou prasečí chřipky bych tedy rád všem čtenářům doporučil, aby s chřipkovými příznaky zůstávali doma a odpočívali, a po případném neustání příznaků se raději dostavili k doktorce. Odpočinek je opravdu klíčovou věcí na poli podpory imunity, zvláště pokud očkování proti mexické chřipce leží v nedohlednu. Proto raději riskujte ztrátu zisku než ztrátu života.
V kázání papeže ve Staré Boleslavi zazněl požadavek, abychom se – ať už jako křesťané, nebo jako normální lidé – snažili být svatí. Papež dobře poukázal na to, že život ve svatosti je možný i dnes, není to žádná otázka minulosti, ale lze tak žít i v současné době. Otázka zní, jak být svatý – co po nás Bůh požaduje, abychom svatosti dostáli?
Předně je dobré pojem svatý učinit dosažitelný, tedy takový jaký ve skutečnosti má být. Do jisté míry tedy musím kritizovat současnou mylnou kolektivní představu o tom, že být svatý automaticky znamená prožívat velká muka a být mučedníkem, nejlépe zavražděným, tedy podle vnějších znaků vlastně sv. Václavem číslo dvě. Taková představa lpící na povrchnostech samozřejmě usilování o svatost paralyzuje. Člověk má přece strach nechat se zabít, dělat něco, na co se cítí, že prostě nemá. Takže si pak myslí, že nemá na to být svatý.
Pravdou je, že k zjevné mučednické smrti není očividně povolána většina křesťanů, což ale nevylučuje fakt, že jsou přece jen povolání ke svatosti. Svatost většinou neznamená dělat zjevné zázraky, neumožňuje nám být nadpřirozeným hrdinou, ale znamená žít život inspirovaný a čerpající sílu z dobra, pravdy a lásky. Tak jak to ukázal Ježíš Kristus. Svatost znamená naslouchat lidem kolem nás, snažit se jim pomoci, být lidsky s nimi a sdílet jejich životy. Tedy nežít náš život jenom pro náš život – sám pro sebe, ale i pro životy ostatních, pro velký Život. Život svatosti není nic na co nemáte. Skutkem svatosti může být koupení časopisu Nový prostor, nebo výrobků Fair-trade. Svatost je v maličkostech, nenechte se zastrašit vznosnými představami.
Jsem ta nejstarší a nejoprýskanější dlažební kostka široko daleko. Nemám to tu ráda, je tu samý prach a samá špína… Jsem nejstarší a nejoprýskanější dlažební kostka široko daleko a už bych si myslela, že mi dají na staré hrany pokoj, jenže čím jsem starší, tím po mě šlape víc a víc lidí. Kdybych jim aspoń rozuměla, jenže oni mluví takovými hatmapatilkami, že je nemožné jim rozumět. Neustále jich tu proudí stovky a stovky a pryč jsou ty časy, kdy tu o svátečních dnech byla přítomna vznešenost a slušnost. Ty už dávno odešly a mě tu nechaly napospas téhle době. Nahradila je štvanice, vřava a chaos. Sice tu jsou, tu a tam, k vidění usměvavé tváře, ale jejich smích trvá jen několik pomíjivých chvil, než zjistí, že jim někdo ukradl peněženku.Jsem ta nejstarší a nejoprýskanější dlažební kostka široko daleko a můžu se koukat vzhůru pouze ráno nebo v noci. Jedině tehdy mi lidské boty nebrání ve výhledu na hvězdy a jedině tehdy slyším šum řeky pod sebou. Tehdy vzpomínám na časy kdy lidé ještě tolik nebláznili a vnímali atmosféru, kdy ji totiž chtěli vnímat, kdy ji sami sebou tvořili. Dnes si jí chtějí všichni ti lidé jen vyfotit, ale už si neuvědomují, že atmosféra se vyfotit nedá, že se může fotkou v člověku vyvolat, připomenout. Jenže k tomu , aby si jí člověk připomenul jí musí zažít. To ale v takovém shonu nejde. Nechci lidem radit, ale už jsem na světě tak dlouho, že vím, že takto místa nepoznají, i kdyby si je stokrát vyfotili.
I přes to, že je KDU-ČSL dlouhodobě hendikepována divnými osbnostmi, volím do parlamentu kandidátku této strany Zuzanu Roithovou, protože je rozumná a je ze všech nejblíže křesťanské lásce a morálním hodnotám, jako pomoc bližnímu, které mně, jako hráči počítačových her, zejména RPG, nejsou cizí. Jukněte na poněkud naivní propagační stránky a pokud vám napoví vaše hráčské svědomí tak volte tak jako já. 😉
„Zřejmě nejpracovitější česká europoslankyně. Na zasedání Evropského parlamentu je pravidelně také ve čtvrtek odpoledne, kdy se v budově zdržuje už jen pár desítek nejskalnějších parlamentářů. Je místopředsedkyní výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů.
Z českých poslanců podává vůbec největší počet pozměňovacích návrhů. Na základě jejích snah se Evropská komise začala zabývat modernizováním legislativy, která by mohla omezit dovoz nekvalitních hraček z Číny.
Proč si ji pamatovat: Pracuje, i když by nemusela. Na poslední parlamentní schůzi ve Štrasburku přijela, i když nemohla chodit a dopravovala se na elektrickém vozíku.“ (zdroj: Ihned.cz)