Kterak populární počítačová RPG deformují mysl mladší generace hráčů

Není to tak dávno co jsem se spolu s podstatně mladšími hráči zúčastnil povedeného dobrodružství v dračím doupěti. Pán jeskyně si pro kroužek dračího doupěte přichystal dozajista zajímavou zápletku – kterou si ale dnes už moc nepamatuji. Do paměti se mi za to vryl úsměvný zážitek názorně ukazující, kterak populární open-world RPG ovlivňují chování hráčů v klasické papírové hře na hrdiny.

Družina se v rámci pronásledování skřetů dostala před vchod do opuštěně vypadajícího trpasličího dolu, nedaleko kterého bylo velké horské jezero. Hrdinové se postupně jeden po druhém rozhodli, že dříve, než vstoupí do dolů, budou se potápět v jezeře tak dlouho, než v něm najdou truhlu s pokladem nebo alespoň drahokamy či perly.

Pán jeskyně, který byl netknutý moderními počítačovými RPG, chování členů družiny příliš nerozuměl.  Nevěděl, že počítačové hry jdou hráčům na ruku a odměňují je za iracionální chování, pokud jsou v něm alespoň trochu vytrvalí. Pokud někam ti programátoři umístili jezero, tak se přece musí postarat i o to, aby v tom jezeru bylo něco atraktivního pro hráče – jinak je to přece nuda, ne?

Družina dobrodruhů tehdy ale narazila: I když se na břehu jezera hrdinové utábořili a strávili tři dny hledáním pokladů v ledových vodních hlubinách (přičemž se několikrát málem utopili a onemocněli), nic v jezeru nenašli. Byla to taková zlatá horečka bez zlata. Náramně jsem se u toho všeho ale pobavil a představoval jsem si, jak by třeba dopadl takový Tolkienův Pán Prstenů, kdyby společenstvo podlehlo lákadlům otevřeného světa a začalo zkoumat každý pařez, jíst všemožné bylinky, potápět se v rybnících a na koleni kraftit kouzelné zbraně…