Katolická charismatická konference 2007 – Invex pro věřící

Letos poprvé jsem se účastnil této velkolepé akce, která dokáže nabídnout mnoho jak věřícím křesťanům tak i nevěřícím. Konference se konala od 25. do 29. července 2007 v Brně v areálu výstaviště BVV, kam se do haly F bez větších problémů vtěsnalo na 3000 posluchačů přednášek a bohoslužeb. Sousední hala posloužila jako velkokapacitní jídelna a přilehlé koleje, fary a tělocvičny nabídly svou střechu k přenocování návštěvníků z daleka, k nimž jsem se jako Pražák také počítal.

Brněnské Výstaviště jsem znal do té doby z o 180 stupňů odlišné akce, z Invexu, na kterém jsem si před dvěma roky zahrál s klanem Vietcong na mistrovství ČR v počítačových hrách. Od Invexu ke katolické konferenci… to je věru na první pohled docela daleká cesta, ale což, Boží cesty jsou přece nevyzpytatelné. 😉 Již nějaký ten rok se cítím být křesťanem a tak to zas tak šokující změna pro lidi, kteří mě znají, určitě není.

Přednášky byly velice zajímavé. Sice jsem toho tradičně hodně zapomněl, ale ten nejpodstatnější apel, který měly všechny společný zněl směrem k lásce k bližním, která by neměla zůstat jen u prázdných slov (i když někdy samozřejmě hodně pomůže vlídné slovo) ale měla by se projevit činy, nezištnou službou bližním. Motto charismatické konference znělo: „Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, já, Pán a Mistr, máte také vy jeden druhému umývat nohy.“ Pokud bych neprováděl teologickou pitvu, tak tato Ježíšova slavná slova v zásadě vyzývají ty, kteří si myslí, že jsou mistři (např. bohatí podnikatelé, kteří jsou přesvědčení, že si svůj majetek skutečně zaslouží) aby i oni se snížili k těm nejnižším potřebným (bezdomovcům, postiženým, hladovějícím v Africe) a pomohli jim. Jestliže se totiž takhle snížil a vykonal tehdy otrockou práci vůči svým žákům, apoštolům, Ježíš, tak věřící člověk by měl opravdu následovat jeho příklad. Nevěřící se může inspirovat, lze vycítí, že je to všechno o velké lásce.

V jedné přednášce také zaznělo poučení, které by si měli vzít k srdci právě ti, kteří se k nezištné láskyplné pomoci ve svém životě již odhodlávají, nebo pracují, či studují v pomáhajících profesích jako já. Některým lidem totiž hrozí, že se ve službě bližním úplně roztrhají, vrhají se do nesplnitelných úkolů a nabalují na sebe tolik aktivit, že je nedokážou zvládat, chtějí prostě spasit svět sami… Věřící by měli pokaždé zvážit, jednají-li v souladu s Boží vůlí, konzultovat své odhodlání do něčeho se pustit s Bohem a nevěřící nechť se zamyslí více nad svými vlastními možnostmi. Člověk nezvládne vše, často ale dokáže opravdu hodně, obzvláště, dělá-li věci s láskou.

Jak vidno, konference se mi líbila, bohoslužby byly pěkné – zpívalo se a lidé na sebe byli velmi hodní, organizace akce probíhala až podezřele zázračně. 😉 Poslední den mě naprosto šokoval jeden z přednášejících – archimandrita Sergiusz Gajek z Běloruska, který mě spontánně objal, dal mi požehnání a medailonek. Úplně nyní cítím Boží lásku a není to žádný podvod, nebo sektářský trik. Ježíš opravdu stojí u každého srdce a čeká až ho vpustíme dovnitř a pak už je jenom láska. Bůh s vámi a přeji vám, ať také poznáte tu nezaslouženou lásku.