1998

Opravdu „vážným“ pokusem byl lokální „školní“ časopis Bonus, věnující se počítačovým hrám. S tímto nápadem přišel nejspíš můj bývalý hodně dobrý kamarád, se kterým jsem sdílel mnoho věcí, především pak nenávist k pohybu o hodinách tělocviku.

V té době jsem měl 486tku a mojí největší pařbou bylo Ufo, kupoval jsem si herní časopisy a slintal nad hrami, které by mi na mém stroji neběhali. Nicméně sehnali jsem funkční redakci skládající se z kamarádů a dokonce i kancelář s tiskárnou, která byla pochopitelně v kámošově bytě. Vše vypadalo v mezích možností nadějně, napsali jsem pár recenzí a to i na hry, které jsme nehráli, čímž se Bonus rázem vyšvihl na úroveň profesionálních časopisů, jejichž redaktoři dělají dodnes totéž:).

Materiálu pro první číslo bylo dost, ale problém byl v tom, že většina z nás napsala recenze na papír a ne přímo na počítači, takže se muselo přepisovat. Tato banalita se ukázala být tím hlavním problémem, když se přepisování ujal jeden tvrdohlavý, ale jinak dobrý člověk, který v té době neuměl absolutně psát obstojnou rychlostí na klávesnici. Svého úkolu se nechtěl vzdát, neboť by byl ponížen, a tak jsme ho nechali. Po chvíli diskusí, mezi tím co probíhal přepis, jsme přišli na to, že nás vlastně práce na Bonusu nebaví a od celého tohoto „projektu“ jsme ustoupili.

Není to poprvé ani naposled co jsem udělal takovou blbost. Bůhví, třeba se mohla tahle slátanina přece jen chytnout, možná tak v okruhu deseti lidí včetně členů redakce. (Redakce měla tuším 10 lidí:).