Jak to šlo bez Unity? S tvorbou her pomohl obsah přiložených CD

V časech, kdy menšinu k internetu připojené hráčské populace vytáčelo pomalé vytáčené připojení, byly ideálním zdrojem demoverzí počítačových her a dalšího multimediálního materiálu přiložená CD herních časopisů. Občas se redakce na obsahu CD opravdu vyřádila a připravila hráčům kromě ukázek nebo i plných verzí her, i další mimořádně zajímavý obsah: dodnes u mě na pomyslném žebříčku v tomto ohledu vede CD časopisu Excalibur č. 68 z července 1998 na kterém se (asi ne zcela legálně) nacházelo 200 her určených pro emulátory starších počítačů a videoherních systémů jako byl sega megadrive. Do té doby jsem neměl ponětí o tom, že něco tak úžasného jako emulátory existuje a na několik let jsem tomuto zábavnému stroji času podlehl.

Kromě CD Excaliburu 68 si pozornost bezpochyby zaslouží také GameStar 29 (květen 2001), který se věnoval tvorbě úrovní pro 3D akční hry Quake a Half-Life. V časopise byl vytištěn základní návod a na CD byly kromě amatérských úrovní přiloženy i potřebné editory. Vytvářet smysluplné mapy ve 3D bylo o poznání složitější než hrátky s editorem map pro Warcraft 2. Jako obvykle jsem měl “velké voči” a vsugeroval si, že přece nemůže být tak složité vytvořit něco podobného jako perfektně naskriptované filmové mise původního Half-Life. Pod vlivem dračího doupěte jsem si návrhy map a příběhu “vlastní hry” začal nejdříve kreslit na papírky, abych potom vystřízlivěl pokoušeje se je převést do 3D: S vypětím vší trpělivosti jsem se dopracoval k primitivní místnosti a dveřím, které se otevíraly stiskem tlačítka, k dalším krokům už mi chyběl tutoriál. Ambice udělat něco cinematického se tedy rozplynula a nakonec jsem byl rád za pár malých, neoriginálních map, se kterými jsem alespoň udělal dojem na kamarády.

A co vy, také jste se stali Architektem 3D akcí snadno a rychle nebo pomalu a vůbec ne?