HistorieÚvodnikOdkazy

Xenogears

24 září, 2004, G4ndy Žádné komentáře

Před časem jsem se rozhodl osobně ověřit kvality tohoto do nebe vyzdvihovaného japonského RPG od Square. Lidé co mě blíže znají vědí, že (až na Final Fantasy) japonské hry miluji. V této recenzi se tedy dozvíte zdali se podařilo rozmazleným autorům FF přesvědčit rozmazleného hráče o tom, že dokážou přijít i s něčím lepším než s pořád dokola omílanou nekonečnou sérii.


„Mamííí proč sem celý od krve?“


Protože právě probíhá akce čisté ruce v podání Elly. 🙂

Xenogears začínají na poměry Play Stationu nezvykle kvalitním filmečkem mixujícím
renderované pozadí s animovanými charaktery. O intro se postarali ve Square,
většinu ostatních animovaných sekvencí, kterých hra obsahuje požehnaně, ale
svěřili do rukou studia IG což je samo o sobě zárukou kvality. V intru se stáváme
svědky napadení obrovské vesmírné lodi podivnými červovitými stvořeními a ztroskotání
jednoho záchranného modulu na jehož palubě přežije sličná děva… A jak je u
lepších japonských RPG zvykem, nebudeme hodně dlouho chápat souvislost mezi
intrem a hrou samotnou. 🙂

Po intru následuje menší shrnutí historických faktů: nacházíte se v malé vesničce
trochu stranou od dvou válčících království Aveh a Kislev, vaše jméno je Fei
a právě prožíváte poslední hodiny klidného života… Sotva se rozkoukáte a seznámíte
s charaktery spokojeně žijícími ve vaší vesnici, dozvíte se že vás sem někdo
přitáhl když jste byli ještě dítě a nechal vás tu vychovat místním lidem, napadnou
vesnici obří roboti (mechové) bojující mezi sebou. Malebné domečky začnou hořet,
lidičky křičet a Fei se nestačí divit tomu, kam se poděl onen charakteristický
klid a mír, který tu ještě před chvílí panoval. Snaží se pomoci s evakuací když
tu, pár metru od něj, havaruje velký mech… Přehraje se první z bezpočtu úchvatných
anime sekvencí ve které Fei naskočí do robotího kokpitu a jme se velké monstrum
ovládat pro záchranu vesnice. Po lehkém souboji ve kterém hravě rozmázne roboty
bojující v nejbližším okolí náhle ztratí vědomí.

Probouzí se až na pasece u úpatí nedalekých hor kam se odsunuly zbytky evakuovaného
obyvatelstva. Jaké je ale jeho překvapení když ho na místo zachránce označí
za toho který srovnal vesnici se zemí… V momentě kdy přišel o vědomí se totiž
probudilo jeho druhé ničitelské já, které zdevastovalo všechno na co přišlo,
jak roboty tak vesnici. Je tedy jasné že jediným východiskem pro něj bude odchod
do exilu, což také za podpory doktora Citana, místního intelektuálního vědátora,
učiní.

Rozhodne se vypátrat kde se vzali velcí roboti a tak se vydává navštívit království
Aveh. Cestou temným lesem zachrání velmi dobře nakreslenou dívku Elly, která
se ukáže být příslušnicí jakési kasty nadlidí žijících v technologicky vyspělém
království Solaris. Docela si spolu rozumí neb jsou oba podobně zakomplexovaní
a tak si řeknou navzájem pár věcí co je trápí. Fei má výčitky svědomí a nechce
nést zodpovědnost, Elly utíká před realitou. Jejich společný dialog ale nemá
příliš dlouhé trvání, neb jsou v lese napadení velkou tyranosaurovitou potvorou,
boj vypadá ztraceně… když tu se objeví Citan se svou home-made helikoptérou
na jejichž bedrech přináší onoho velkého robota se kterým Fei vybojoval neslavné
vítězství. Feiovi se zpočátku nechce do velkého mecha znovu vlézt, ale když
pochopí že nemá na vybranou, jme se situaci vyřešit. Tentokrát vše proběhne
v klidu, žádné další životy, tedy kromě toho tyranosaurova, nepřijdou napospas.
Citan si poté u táborového ohně pokecá s Elly a tak se dozvídáme zajímavou skutečnost,
a sice fakt že byla jedním z pilotů kteří řídili mechy bojující nad vesnicí…
takže má na katastrofě také svůj podíl, což si zpočátku nepřipouští, neb byla
vychovaná ve víře že jsou všichni ostatní, kromě lidí žijících na Solarisu,
odpad. Citan jí proto v dobré víře raději doporučí aby odešla dřív než se Fei
probudí a našla si cestu zpět ke své jednotce.

Mé zestručnělé vyprávění samotného začátku hry samozřejmě nemůže podchytit
typický Sqarovitý nádech dialogů, které byť jsou na první pohled velmi primitivně
napsané přesto si je člověk nechá mile rád líbit. Ono to tak je s většinou klišé
které před vás Xenogears postaví, nedůvěryhodně modelovanými charaktery hlavních
postav počínaje a neúnosnou délkou herní doby konče. Můžete se vztekat sebevíc,
můžete nadávat na japonská RPG jak chcete, ale jakási síla vám nedovolí klidně
spát dokud tuhle hru nedohrajete a nepochopíte co tímhle počinem chtěl básník
říct.

Pění chvály na Xenogears ještě chvíli počká. 🙂 Dovolím si opravit jeden z
největších omylů který se v recenzích téhle hry stále opakuje. Totiž že tahle
hra oplývá revolučním bojovým systémem. Ne tahle hra vážně neoplývá revolučním
bojovým systémem ale má zoufale zdlouhavý neinvenční tahový bojový systém, který
mi po prvních 20ti hodinách hraní začal lézt dost na nervy. Je skvělé že bojujete
jak v obřích robotech tak bez nich, stále se ale jedná o jednu a tu samou písničku,
kterou zlatí slavíci ve Square zpívají už od dob první Final Fantasy.

Aby se neřeklo, dostal každý charakter do vínku sadu komb které po namačkání
tlačítek pro útok provede a způsobí tak fatálnější újmy na zdraví potvor, než
jen obyčejným kopancem, pěstí nebo hlavičkou. 🙂 V soubojích v super silných
robotech je pak kromě ukazatele zdraví důležitý i ukazatel benzínu, který se
zmenšuje s každým provedeným útokem. Když nějakého robůtka necháte delší dobu
odpočívat dokáže pak provést silnější komba za více benzínu. Tato komba (jak
robotí tak ta lidská) samozřejmě neovládáte všechna hned od začátku, ale musíte
se k nim propracovat během hry, což zdlouhavé boje trošičku zpestřuje.

Ovládat můžete nejvíce partu tří hrdinů plus jednoho nehratelného který se
k vám ve výjimečných situacích přidá. Za poražené protivníky inkasujete zkušenosti,
které vás jako obvykle po překročení stanovených limitů katapultují o úrovně
výše. Nečekejte ale že budete moci na začátku nebo během hry upravovat hodnoty
„vrozených“ vlastností hrdinů – zlepšit sílu či obranu a další vlivné
veličiny lze pouze používáním lepších zbraní nebo vybavení.

Herní svět je reprezentován velkou 3D mapou po které se můžete v závislosti
na pokročilosti děje více či méně svobodně pohybovat. Každá lokace která si
zaslouží vaší pozornost je zpracována podrobněji, takže se z mapy světa při
návštěvě takového místa přepnete na mapu detailnější. Prostředí jsou zpracována
plně ve 3D takže je možné natáčet kameru jak se vám zlíbí, na přibližování ale
dojde jen v předdefinovaných sekvencích. Postavy jsou tvořeny nepříliš detailními
špatně animovanými 2D sprity, ale na druhou stranu jich zase engine zvládne
zobrazit najednou desítky. Zpočátku možná leckoho znechutí i na poměry Play
Stationu poněkud kostkovatější grafika, časem jsem si ale na tento nepříjemný
fakt zvykl. Možná by dopadlo lépe kdyby ve Square udělali vše 2D protože textury
v nízkém rozlišení, kterých je tahle hra plná na její vizuální efektivnosti
moc nepřidávají. Když se k tomu ještě občas přidá špatně rostlý strom nebo dům
který vám zastíní výhled a způsobí menší dezorientaci… věru budete 3D proklínat.
🙂 Nejhorší na tom je, že špatné technické zpracování a mírně zmatený začátek
mnoho hráčů odradí od hraní tohoto jinak fajn titulu.

Jako v každém jiném RPG dochází i v tomto k náhodným střetům s nepřáteli a
to jak při pochodování na mapě světa tak při prozkoumávání oblastí. Bojová obrazovka
je jak jinak než ve 3D, roboti a velké potvory na ní také. Postavy hrdinů zůstávají
2D sprity a předvádí zde slušně zpracované animace útoku a kouzel. Efekty silnějších
komb a magie ke kterým se časem propracujete jsou líbivé, nicméně po delším
opakování značně okoukatelné.

Ptáte se co mám stále s tou okoukatelností a jednotvárností? Inu představte
si že u téhle hry je nutné prosedět průměrně 80h čistého herního času k tomu
aby jste ji dohráli. Je to asi nejdelší hra kterou jsem kdy hrál a konkurovat
jí může snad jen Valkyrie Profile. Hlavní dějová linka tohoto eposu je tak chytře
roztáhnuta až k nevíře, i přesto si ale hra zachovává stále notnou dávku dynamiky,
pořád se totiž něco fatálního děje co udrží váš zájem. Nejdříve budete zachraňovat
jednu vesnici, pak království, posléze svět a pak základní lidské hodnoty. 🙂
Během tohoto tažení budete neustále konfrontováni filozoficko-náboženskými otázkami,
výčitkami svědomí a jednou velkou láskou. Najdete si kopu přátel, uděláte moře
nepřátel, kteří se nakonec neukážou být až zas tak zlí. Zkráceně řečeno „How
Nostalgic“. 🙂

Hudba linoucí se z reprobeden televizorů při hraní Xenogears patřila svého
času k tomu nejlepšímu co bylo možno u RPG slyšet a stále tomu tak je. Bohužel
se ale časem hudební motivy oposlouchávají – to jsme zase u té 80h herní doby,
ach jo. 🙂 Někdy se také stává, že v důležitých momentech chvění dějové linky
hudba přestane úmyslně hrát, snad aby byla podtrhnuta důležitost okamžiku. V
tomhle ale autoři střelili vedle jak ta jedle – nefunguje to tak jak má a spíš
než abyste byli ještě více uchvácení akutní scénou vám bude ticho vadit.

Xenogears původně neměli mimo Japonsko vůbec vyjít, obsahují totiž kopy věcí
které by západní církve mohli označit jako silně nekorektní. Najde se tu například
ukřižování, motivy pany marie, bůh atd. Místy ve mě tak tahle hra evokovala
vzpomínky na Neon Genesis Evangelion – kultovní to anime, které si pohrává s
podobnými tématy. V obou případech ale zůstává na mé straně hodně věcí nepochopeno,
myslím ale že to není jen moje chyba, mám totiž podezdření že jak Gainax tak
Square ani sami pořádně neví co svými dílky chtěli říct a prostě to jen nějakým
způsobem zamíchali, aby se o „tom“ dali vést sáhodlouhé diskuze a
vyneslo to velký balík. Tomuto eintopfu, ze kterého se slabším povahám může
udělat klidně i zle, nemohu ale rozhodně upřít jednu věc – originalitu.

Xenogears rozhodně nejsou úplně normální hrou, jsou mnohem víc. Představují
ultimátní spojení příběhové hloubky kvalitního anime s hrou typu Final Fantasy.
Samotná herní stránka věci není nic extra, spojíme-li ale nutnost hrát k tomu
abychom postupovali v ději nezbude nám nic jiného než hrát. :)) Proto hrajme!

Kyš kyš, na konci se ale nedozvíte nic nového, jen budete trochu víc věřit
v to že láska zvítězí! A jelikož je Elly, se kterou bych se být Feiem pokusil
zasouložit hned při první příležitosti, sexy tak jsem se rozhodl dát Xenogears
10/10. Fei ale naštěstí není takový buran jako já, má dost svých problémů a
hlavně – Square by pak neměli dát co do outra ;))


čekání na přílet přátel


Fei a Elly spolu měli v jendom z minulých životů tohle dítě


mech jak má být


„Tak jsme konečně doma drahý…“


No bože, tak sou oba nazí a co má bejt?


„Sis zase zapoměl kondom… sem z toho smutná.“


„Tak to zkusíme bez něj.“


hehe, Krelian vypadá jako holka 🙂

Hodnocení: 10/10

Žánr: japonské RPG
Rok vydání: 1999
Výrobce: Square
Distributor: Square
HW: Play Station

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *