Warcraft 3: Reign of Chaos

Společenstvo se rozpadlo. Ještě pořád jsou tam. Kdo? No přece ti co ještě před chvílí byli mí kamarádi nebo se za ně vydávaly, teď jsou schopní i přes mou mrtvolu získat tu věc. Kdyby mi nešla vyndat z rukou ve smrtelných křečích, usekli by mi ruku i s tím lesklým kotoučem, na kterém jsou jakýmsi kouzlem „vypal“ zakletí Orkové a lidé, kteří jsou opět ve zbrani, někdo temný z pekla sfér (není to Ufo) však intrikuje skrytě proti nim, čeká až se vzájemným bojem oslabí a pak rozpráší zbytky znesvářených armád. Já je musím zachránit, já jsem ten kdo nese CD a moje malé Orčíky a lidičky na bedrech. WarCraft 3 je můj milášek a šádný Bilbo mi šo nevešme.

Skvělé intro a pár dějových video sekvencí vždy na konci kampaní, opět dokazují, že videa do her neodmyslitelně patří. Á co mi to zní v uších, v hlučném tlukotu srdce způsobeném předchozí honičkou v ulicích dna Prahy rozeznávám libozvučnou melodii, perfektní, Blizzárdi opět nenechali nic náhodě. Spouštím hru, vypadá to že je to trojrozměrné, panebože vypadá to úplně stejně, kecám, líp jak WarCraft 2 s tím rozdílem, že je vše 3D. Moje Voodoo3 se zavařuje slyším její tiché sténání Mipmapping, Multitexturing ách…, ale stačí na to! Zkouším trochu odzoomovat, abych toho viděl víc – a ono nic, do stran se kamera také vrtit nechce, no nevadí, hlavně že v tom není chaos a mám pořád, byť trochu omezený, přehled. Kam se na tenhle vizuální zážitek hrabe Duna 3. Změna je život, ovšem ne v případě W3, pro něj spíš platí heslo pomalé vychytávaní a dlouhé roky betatestování – to je život.

Přál si někdo RPG prvky? Nehlaste se všichni, je to tady, konečně slůvko EXPERIENCE mluví za vše. Nemluví ovšem zas tak hlasitě, jak by mé nedoslýchavosti přišlo vhod, neboť jediný kdo může získávat exp. body je hlavní hrdina a občas nějaký přifařený spřátelený.

I když může být zpočátku nějaký milovník gigantických bitev zklamán a nemusí se sžít s tím lidským pišišvorem, o to víc bude ke konci hry potěšen, neboť W3 graduje jak žádná jiná realtimovka. Až bude hotov StarCraft 2, asi vyskočíme ke konci hry všichni z oken.

W3 potvrzuje ve všem zákony genetické dědičnosti, do vínku toho dostal po svých starších bratrech víc než dost. K rasám Orků a lidí se přirasilo několik dalších, které byly v předchozích dílech zastoupeny jen okrajově. Styloví nemrtví, temní elfové, kteří nejsou zas tak temní, vazalové lidí elfové tvoří spolu s nezávislými obyvateli divočiny a démony slušný přídavek.

Hrou se proplétá a kroutí poměrně silný košatý příběh plný zvratů, které vás svou originalitou opravdu dostanou a velice potěší. Před vašimi zraky se budou často odehrávat věci do kterých nebudete moci zasahovat, neboť v zásadních okamžicích hrdinové této hry jednají sami za sebe a takříkajíc o vás bez vás. Jejich povětšinou neomalená rozhodnutí se posléze nádherně (katastrofálně) promítnou do dalšího vývoje děje hry.

Podobnost W3 s W2 je velká, přesto především díky postavám hlavních hrdinů, které zanášejí do hry trochu čerstvých RPG prvků, působí W3 celkově neohraně. Klasický kýčovitý systém těžby dřeva a zlata, stavby budov a cvičení jednotek za účelem ničení tohoto na straně nepřítele zůstal nezměněn, pouze přebalen z počůraných plenek do čistších dokonalejších s postranním zavíráním na suchý 3D zip.

Odlišnost přístupu ras k těžbě surovin a vůbec k hernímu stylu jako takovému není zdaleka tak velká jako v herní modle StarCraftu. Je zde sice patrná jakás takás podobnost mezi herními styly nemrtvých a Zergů ze StarCraftu, není to ale nic fascinujícího. Zato rozmanitost jednotek je na všech stranách konfliktu velká, diky čemuž je i množství uplatnitelných strategických možností na realtimovku uspokojivé. V bitvách hraje velkou roli hrdina, který převyšuje řadové jednotky hned o několik řádů, získává zkušenosti a tím sílí, v kapsách a za opaskem se mu může navíc hřát až šest během tažení nasbíraných artefaktů, které dokáží divy.

Bitvy W3 mají poněkud komornější charakter než v ostatních hrách tohoto typu, tento fakt mnohem více než cokoli jiného přispívá k celkovému zpřehlednění a zosobnění hry. Pokud počet vašich jednotek přesáhne určitou hranici začne vám přicházet méně třpytivých věciček z dolů a dřeva z lesů, takto je řešen Upkeep neboli údržba. Vaše taktické snahy pak většinou směřují k udržování si menší ale efektivní armády a zahájení nadvýroby vždy před chystaným útokem. Autoři se v množství povedených misích vracejí k odkazu starého W1, který obsahoval některé úrovně bez možnosti stavby základny, kde hráč musel provést jednotky skrz jeskyně plné nepřátel. Ve W3 se pochopitelně celý mechanizmus posunul trochu dále, především právě díky oněm opěvovaným RPG prvkům. S hrdinou budete prolézat temné jeskyně i venkovní prostory doprovázeni nejvěrnějšími a sbírat artefakty, což u mě nejednou evokovalo vzpomínky na Diablo.

3D zpracování zvolili Blizzardi spíše pouze z estetických důvodů, neboť je W3 v jádru po všech stránkách 2D. Žádné zásadní využití terénních nerovností či možností, které 3D prostor oproti 2D nabízí, se nekoná. Engine v kombinaci s uměleckým designem působí úžasně, dokáže bez problému spolu s hudbou vykouzlit tu pravou tolik potřebnou atmosféru. 3D modely postav a vůbec všeho živého i neživého jsou velice detailní a působí, jak je u Blizzardu zvykem, stylově. Hudba se nese, nebo spíše hraje, přesně v duchu hry, melodie které zaznívají z bedniček jsou povedené a motivující ve vašem pařanském snažení.

Jestli pro hráče existuje nějaká jistota, tak je to bezpochyby fakt, že hry od Blizzardu jsou vždy minimálně hodně dobré. Věřte že W3 je hodně dobrý, ba vynikající, je to návrat ke kořenům real-timových strategíí od tvůrců nejpovolanějších (na wydláky z Westwoodu zapomeňte).

Ne, už vyrazili dveře, vrhají se na mě, v pádu ze židle ještě stíhám nahmatat orčí sekyrku, kterou s sebou všude nosím a vrhám jí přímo do čela zlého temného démona, který se již začal natahovat po CD. Ten se rychle s bědováním klátí, cestou mi ještě stačí ohodit monitor. Už můžu zase v klidu hrát. Na obloze něco letí, je to asi meteorit, dopadá přesně do mého pokoje, rychle odesílám tuhle recenzi a pak…