Výzva ke svatosti papeže Benedikta XVI.

V kázání papeže ve Staré Boleslavi zazněl požadavek, abychom se – ať už jako křesťané, nebo jako normální lidé – snažili být svatí. Papež dobře poukázal na to, že život ve svatosti je možný i dnes, není to žádná otázka minulosti, ale lze tak žít i v současné době. Otázka zní, jak být svatý – co po nás Bůh požaduje, abychom svatosti dostáli?
Předně je dobré pojem svatý učinit dosažitelný, tedy takový jaký ve skutečnosti má být. Do jisté míry tedy musím kritizovat současnou mylnou kolektivní představu o tom, že být svatý automaticky znamená prožívat velká muka a být mučedníkem, nejlépe zavražděným, tedy podle vnějších znaků vlastně sv. Václavem číslo dvě. Taková představa lpící na povrchnostech samozřejmě usilování o svatost paralyzuje. Člověk má přece strach nechat se zabít, dělat něco, na co se cítí, že prostě nemá. Takže si pak myslí, že nemá na to být svatý.
Pravdou je, že k zjevné mučednické smrti není očividně povolána většina křesťanů, což ale nevylučuje fakt, že jsou přece jen povolání ke svatosti. Svatost většinou neznamená dělat zjevné zázraky, neumožňuje nám být nadpřirozeným hrdinou, ale znamená žít život inspirovaný a čerpající sílu z dobra, pravdy a lásky. Tak jak to ukázal Ježíš Kristus. Svatost znamená naslouchat lidem kolem nás, snažit se jim pomoci, být lidsky s nimi a sdílet jejich životy. Tedy nežít náš život jenom pro náš život – sám pro sebe, ale i pro životy ostatních, pro velký Život. Život svatosti není nic na co nemáte. Skutkem svatosti může být koupení časopisu Nový prostor, nebo výrobků Fair-trade. Svatost je v maličkostech, nenechte se zastrašit vznosnými představami.