UFO: Enemy Unknown

Byl chladný listopadový večer roku 96, venku se právě spustil alarm neposlušného automobilu, který vyrušil relaxujícího holuba sedícího na parapetu okna mého pokoje, ten kvapně roztáhl křídla, vytrousil cosi bílého a odlétl. Mě však nemůže vůbec nic vyrušit, neboť jsem právě jeden z nejšťastnějších lidí na světě. První láska? První polibek? Kdepak, s tím jděte do háje. První UFO!

Ano tak je to správně. Jediné co vnímám je strategická mapa, které dominuje velký otáčející se glóbus, který je vyveden plně 3D, mám neuvěřitelnou radost, že se mi otáčí plynule, neboť jsem se právě vrátil od kamaráda, kterému se trhal, cha. Hodný pacholek ten můj stroj 386. Klikám na hlavní lištu napravo od glóbu, kde se nachází různá menu pro výstavbu základny, pro výzkum nových technologii, vybavování vojáků, letadel a mnoho dalšího. V klidu míru pokoji přistavuji do mé první základny kterou jsem nazval „Lorien 1“ větší vězení, expanduji sklady a obytné buňky. Když tu náhle při návratu do glóbusoidní obrazovky na mě vyskočí výmluvná hláška, něco ve smyslu ufo detekováno. Okamžitě vysílám stíhačku Interceptor 1, která ufo hbitě dohání a svádí s ním boj, naštěstí se jednalo o menší cizáckou loď, takže jí moje letka poslala rychle ke dnu. Škoda, že jsem ufo nedostal nad pevninou, to bych pak mohl vyslat pěší komando x-comáků a řádně místo dopadu prozkoumat a odcizit (proces vyhlazování cizáků). Další Ufo na sebe nedalo dlouho čekat, jeho osud byl však podobný jeho předchůdci, s tím rozdílem, že jsem si řádně počkal až se dostane nad pevninu a tam jsem teprve vydal souhlas k palbě.

Komando letí do akce, transportní loď se čtyřmi zkušenými veterány a jedním mini tankem je vyslána na místo havárie. Hra se přepíná do izometrického detailního náhledu na krajinu, tahové orgie můžou začít. Jsem první na řadě a tak opatrně vyjíždím s tankem na průzkum, a hle co nevidím ubohý cizák přímo před hlavní roztomilého tančíku, pal! Cizák se kácí k zemi a já zjišťuji, že na další akci už mi u tanku nezbyly žádné akční body, no co se dá dělat, pěchoto do akce. Vojáci, které jsem si pojmenoval podle členů společenstva prstenu, řádně vyzbrojení od granátů až po elektrické obušky na zajímání ufonů, vylézají z transportu! Takticky je rozestavuji a zaklekávám v okolí mé výsadkové lodi, a když už mi u žádného z nich nezbývají akční body, odklikávám kolo.

Podle toho jak dlouho trvá nepřátelský tah odhaduji počty cizáků, no vzhledem k tomu, že se jednalo o střední ufo a já jsem přikázal interceptorům, aby ho pouze donutily přistát a příliš nepoškodili, měla by být většina posádky tohoto plavidla na živu. A také že ano, šedé hlávky se přibližují, mí vojáci je spatřují, lituji toho, že jsem si neuspořil nějaké ty akční body na protiútok, ale to je teď jedno. Cizák #1 střílí z plazmové pistolky, naštěstí minul a já s úsměvem na rtech přemýšlím o tom co mu za to v mém tahu udělám. Už to mám hodím mu dáreček, jelikož jsem se nadzásobil granáty, můžu si dovolit jejich plýtvání. Cizák #2 je se svou muškou o poznání úspěšnější a nebohý voják Aragorn dostává přímý zásah, nicméně plazmová pistolka není žádná sláva, naštěstí neubírá moc životní energie.

Konečně jsem na tahu, voják Gandalf vrhá odjištěný granát nastavený na výbuch po skončení mého kola na cizáka #1. A sakra, lemro jedno, hodil ho o jeden čtverec vedle, nicméně i přesto by měl výbuch samotný cizákovi pěkně rozčísnout šedou pleš. Pro jistotu ještě šedivce naťukávám výstřelem z pistole a cizáka #2 posílám pod krupobitím dávky z Boromirovi automatické pušky do věčných cizích lovišť. S lehce raněným Aragornem obsazuji stodolu, ve kterýchž to se cizáci rádi schovávají, s Frodem krytým mini tankem lezu do pole.

Pár kol, pár mrtvých cizáků, ufo je objeveno, jeho interiér prozkoumán a šedý velitel omráčen elektrickým obuškem za účelem uvěznění a výslechu. Naštěstí se žádný cizák nikde nezatoulal a tak ho nemusím zdlouhavě hledat, mise byla úspěšná a další čekají na splnění.

Od hraní mě vyrušil telefon, který zpočátku mé podvědomí plně zabrané do hraní ignorovalo, ale čím déle se ten protivný zvuk ozýval, tím více jsem si uvědomoval, že by nebylo dobré ho ignorovat. Otráven se plazím od počítače a beru sluchátko, na druhé straně se ozve můj kamarád, ptajíce se jestli nemám něco dobrýho.

„To si piš, že mám něco dobrýho, víc než dobrýho – ufo.“
Začínám mu vysvětlovat, jakým zázrakem se ke mně dostala na dvou disketách tahle geniální tahovka. Jak bych jí býval ignoroval, a hrál dál Gabriel Knighta, kdybych čirou náhodou nerozbalil starý Excalibur, kde se nad ní rozplývali.

„A co že valstně to Ufo je?“

„Představ si kvalitní komplexní bojovou tahovou strategii skloubenou s prvky ekonomických, budovatelských a jánevímcoještě strategii.“

„Něco jako Master of Orion?“

„Ne, nebo vlatně možná trochu ano, ale mnohem, mnohem komornějšího a propracovanějšího. Úkol je jednoduchý zastavit invazi mimozemšťanů na zemi, zpočátku si postavíš základnu, vybuduješ v ní různé prostory, nastavíš výzkum nových technologií, naverbuješ vojáky a vědce, koupíš jim výzbroj a s objevením prvního ufa začne válka. Uf, nebo jak to mám správně vyslovit?“

„Co děláš, nemasturbuj mi do telefonu!“

„Uf bylo více druhů od nejmenších létajících masturbačních kadibudek až po ta největší, které sice nemohou konkurovat gigantům z béčkového filmu Den nezávislosti, ovšem stydět se za svou velikost vůbec nemusí, protože když se mají dva cizáci rádi tak to na velikosti nezáleží. „

„Menší ufa zpočátku lehce sestřelíš a na místo sestřelu pošleš pěší vojsko, skládající se z menšího počtu naverbovaných vojáků a mini tančíků, v okamžiku, kdy komando dorazí na místo určení se hra přepne do izometrického taktického náhledu. V tomto taktickém náhledu, oplývajícím mimo jiné velice dobrým grafickým zpracováním, oné menší armádce rozdáš rozkazy. Mapa taktické bojové části je rozdělená na čtvercová pole, vojáci můžou provádět různé akce, zaklekávat, střílet…“

„To je mi snad jasný!“

„(No jeden nikdy neví.) …vrhat granáty, s odpovídající zbrojí i létat, omračovat nepřátele, lézt do budov s perfektně zpracovanými interiéry atd., za vše se pochopitelně platí akčními body, které v závislosti na schopnostech dostávají vojáci přiděleny do každého tahu. Vojáci též získávají zkušenosti a časem se zlepšují, jak sladké zakomponování RPG prvků. To mi připomíná hrál si Dungeon Mastera 2?“

„Jasně už ho mám dohranýho, to chceš říct, že to s těmi RPG prvky myslí v Microprose tak vážně?“

„Ne, možná na tom mohli, ještě zapracovat, ale takhle mně to taky vyhovuje, je to přehledné.“

„Pokud necháš ufo jen tak poletovat, občas přistane v nějakém městě, pak nastane teror, někdy si dokonce cizáci zřídí pozemskou základnu, dokonce mi při troše snahy napadli i mou vlastní hýčkanou základnu, prostě nádhera, hlavně když k tomu přidáš perfektní zpracování základen a měst, nehledě na to, že pokud šedivci napadnou přímo tvojí základnu, bojuje se v tebou vytvořených prostorách! Pokud bys matičku zemi od cizáckého nešvaru patřičně nechránil, můžou ti státy, které tvojí organizaci X-com financují vypovědět smlouvu a spolčit, či se spíše porobit mimozemšťanům.“

„Počkej to jako na tebe pak zaútočí i lidi?“

„Ne takhle daleko to zase nejde, prostě ti jen přestanou chodit finance, což v případě Ameriky docela zabolí. Proto povětšinou, za účelem získání většího přehledu, musíš vybudovat víc základen po celém světě. Mít situaci plně pod kontrolou je postupem hry čím dál těžší, protože ufa se začnou rojit jak komáři po dešti.“

„A jak ty mimozemšťani vypadají a odkud se vzali?“

„S kým, že to máš vlastně čest? To se dozvíš až v závěru od velkého mozku, nicméně autoři se neomezili jen na klasické šedívé hubené postavičky s velkou hlavou a zakomponovali do hry úctyhodné množství rozmanitých odrůd mimozemských zrůd. Z nichž už ty základní mají v pozdějších fázích hry schopnost ovládání mysli, takže ti dost často můžou způsobit zmatek ve vlastních řadách tím, že některého z vojáků ovládnou a s jeho dobrovolnou pomocí vystřílí polovinu tvého týmu. Naštěstí můžeš tyto jejich rejdy zčásti omezit tím, že vojáky ve speciální místnosti základny, kterou je nutné pochopitelně vyzkoumat, vytrénuješ k větší imunitě na psychické útoky.“

„Zpočátku mají cizáci náskok ve zbrojních technologiích, který ale mílovými kroky za pomoci vědců a získaných prototypů doženeš, takže v závěru ti taková lahůdka jako ďábelský odpalovač u kterého lze nastavit dráha extrémně ničivé střely, nepřijde vůbec ničím extra. Ale abych ti neprozradil všechno přestanu již hovořit o čistě technických aspektech hry a vrhnu se na umělecké zpracování.“

„Hele nechtěl bys už skončit?“

„Nebuď drzý a važ si toho, že ti tady vysvětluju tak skvělé věci. Byť ti to možná zpočátku nepřijde, tahle hra oplývá perfektním bezchybným stejnorodým stylem, který ve hrách jen tak nenajdeš. Celé ufo je zpracováno tak trochu do komiksové podoby, ovšem zdůrazňuji, trochu, neboť, žádné negativní elementy typu superman se nekonají, už intro seskládané ze statických obrázků je něco neobvyklého. Celá hra až na 3D glóbus a renderovaný let transportéru v intru je ručně s citem kreslená jedním hodně schopným designérem, neboť vše od zbraní až po postavy vojáků lahodí oku. Engine především izometrické bojové části je velice dobrý, terén je členitý, budovy mají více pater, v lese roste množství stromů, ve městech zase domů, dokonce je zpracován i denní a noční cyklus, a věř že ve dne se ti bude bojovat sakra líp, hlavně díky tomu, že je lépe vidět.“

„Jasně, jasně asi by to neudělali naopak, takže řikáš, že to stojí za to, a bude mi to fungovat?“

„Hele na mý třosmině to fachá docela v pohodě, jenom ten čas mezi mým a nepřátelským tahem je někdy docela dost dlouhý, takže nevidim důvod proč by to neběhalo u tebe, kolik, že máš ramky?“

Legenda pokračuje?

Ufo je jednoduše herní legendou, které byste jen těžko hledali konkurenci, snad jen jeho kontroverzní druhý díl, který je v podstatě jen v mnoha směrech vylepšenou/pohnojenou jedničkou. Ufo 2, nebo chcete-li X-com: Terror from the Deep rozšiřuje ufonskou perspektivu o v prvním díle opomíjené boje v hlubinách oceánů. Engine zůstal na chlup stejný, stejně tak jako herní pravidla, přibyly jen nové zbraně, či jinak vypadající staré známé vybavení a nějaké ty interní změny. Třetí díl pochází z jiné dílny a je to na něm znát, především po grafické stránce a zpracováním bojů zřetelně zaostává, nebo spíš poněkud jinak (podle mě chybně) interpretuje své předchůdce. Ufo na rozdíl od názvu X-com není ochranná známka a tak si může každý veselý programátor s tímhle názvem dělat co chce, což předvádí i český Altar interactive. Nevím jak jejich tahová strategie dopadne, ale očekávám jí minimálně s kapkou naděje, že by se mohlo jednat o dobrý titul, ovšem pokud by chtěli překonat ufo, to by museli pacholci ve svých dračích doupatech pěkně zabrat.

NE

Pokud vám někdy někdo řekne, že tahové strategie nemůžou být akční a případně, že ho tyto hry nebaví, zasmějte se mu, neboť UFO je akčnější než realtimovka ve stylu Dune 2, dynamičtější než Quake 3 a hratelnější než cokoli na co si zrovna momentálně můžu vzpomenout, stylovější než hry od Blizzardu, no prostě a jednoduše jedna z nejlepších her co kdy spatřila světlo světa. Ve své době byly boje mezi ufony a lidmi stejně kultovní jako Doom, pravda ufo se sice nemohlo pochlubit tak početnou základnu uctívačů ale na druhém místě tehdy rozhodně bylo! Bohužel, na rozdíl od dooma kult kolem ufa moc dlouho nevydržel, především proto, že neschopní manažéři Microprose potažmo vlastnické Spectrum Holobyte, firmy která byla rejdištěm jedněch z nejlepších tvůrců her typu Sida Meyera, poslali tento bývalý kolos herní scény ke dnu, kde ho oškubala hračkářská piraňa Hasbro. Na ufo se lehkomyslně zapomnělo, a jeho dobré jméno poškodily nejrůznější shity. Autoři ufa z potápějící se lodi s názvem Microprose, podobně jako Sid Meyer, tak trochu zbaběle uprchli a založili vlastní firmičku Mythos Games, která kromě inovativního a nepochopeného Magic Mayhemu a rozpracovaných pohřbených titulů nic nepřinesla. Přesto bylo akční RPG MM opět hrou velice kvalitní, přinášelo mnoho nových neotřelých nápadů a mohlo směle konkurovat diablu, kdyby se mu dostalo trochu víc prostoru a pochopení Každopádně, kde je tvůrců Ufa nyní konec, to opravdu nevím (tři z nich momentálně dál programují hry pod značkou CODO), konec jedné etapy kralování Microprose byl evidentně i koncem fenomenálního ufa. Nicméně není proč truchlit, mýty opředené ufo dokáže bavit stejně dobře dnes jako před lety a jeho trvanlivost je impozantní.