Tekken 2

Pokud před hráčem videoher pronesete slovo Tekken 2, patrně
po několika málo vteřinách uvidíte vše prozrazující mokrou stopu vycházející
z jeho rozkroku. A nebude to mít nic společného s maximální funkcí
jeho potních žláz.

Ano,
jedna z nejlepších her, které kdy poctily tyto planetu se na trhu (japonském)
objevila v roce 1996 a okamžitě rozpoutala šílenství, samozřejmě
náležitě vyhypované předchozím skvělým dílem. Oproti svému předchůdci
přinášela mnohem lepší grafiku, skvělé ozvučení a minimálně
stejnou kopu zábavy v multiplayeru.

Pokud si nějaký herní stařešina pamatuje na první díl ságy Tekken,
jistě si vzpomene, že v původní hře bylo deset postav přístupných
od začátku plus samozřejmě nějaké ty tajné (většinou
barevné variace). Druhý díl byl přelomový v tom, že obsahoval také
deset základních postav a (teď se podržte) patnáct bonusových. Bylo to
a stále je neuvěřitelné číslo. Pokud se podíváme na výrobky konkurence,
zjistíme, že ostatní hry obsahovaly tak maximálně patnáct hratelných bojovníků
celkem, mnohdy nepříliš odlišené (mám na mysli jejich pohyby). Sága Tekken
je právě v tomto výjimečná.

Je
na čase podívat se na zoubek příběhu. Jeho hlavní postavou je
Heihachi Mishima, šéf Mishima Ltd. Po prvním turnaji o krále železné pěsti
(celý originální anglický název zní Tekken: Iron Fist Tournament) se vztahy
s jeho nepoddajným synem Kazuyou ještě více zhoršily, navíc to vypadá,
že se Kazuya spolčil s ďáblem. Svolává tedy druhé setkání nejlepších
bojovníků světa. Mezi nimi nemohou chybět kultovní postavy celé
série, Paul Phoenix, Newyorkský rváč, Lei Wu-Long, hongkongský superpolda
a samozřejmě nesmíme opomenout Kinga, pastora s tygří maskou.
Nebudu rozepisovat více o postavách, to bych zde mohl rovnou opsat manuál. Tekken
je právě v tomto krásný, že ani po shlédnutí konečných animací
nejste nabaženi příběhem a chcete pokračování.

Raději
se zmíním o grafice. I když je na ní vidět zub času, stále má čím
ohromit. Detailní animace bojovníků (bez Motion Capture) a dobře modelované
končetiny přímo vybízí k vyrobení nějaké prasárny, s kterou
si engine poradí pouze těžkopádně :). Což mi připomíná zvuky.
Jsou sice na standardní úrovni, hlavně hudební doprovod, ale jednotlivé
údery už na tom tak dobře nejsou. Jednoduchý kop zní jako přehození
mokrého ručníku přes hlavu Václava Hybše a ani ostatní zvuky na tom
nejsou moc dobře, ale v zápalu boje je ani vnímat nebudete a nakonec
se vám i zalíbí. Ale pokud by se vyskytovaly v jiné, ne tolik dynamické
hře, rozhodně by neobstály. Hudba je jak jsem již řekl velice
dobrá, dokonce mě přinutila několikrát si hru zapauzovat a oddávat
se jednotlivým muzikálním motivům.

Bylo
by dobré se zmínit také o jednotlivých módech, které hra přináší. Samozřejmostí
je Arcade Mode, ve kterém se postupně probojováváte přes deset protivníků
(9+boss) abyste po dohrání získali novou postavu do sbírky. Další je mód Time
Attack. Pravidla stejná jako u Arcade M. ale vše je počítáno na neúprosné
časomíře a soupeří se čistě o celkovou cifru na hodinách,
samozřejmě, že čím nižší tím lepší. Dále je tu Team Battle Mód.
Ten dovoluje navolit si až osm postav do řady a bojovat s nimi proti
týmu počítače nebo živého hráče až do té doby, dokud není alespoň
jeden tým *na suchu*. Jde o velice zajímavý mód, hlavně pokud vás nebaví
po každém souboji v menu výběr postavy. Předposlední pán na holení
je Practice Area kde si můžete jednotlivé chvaty cvičit na nebránícím
se protivníkovi. A jako zlatý hřeb programu je tu zřejmě nejvyužívanější
způsob hry, geniální Versus. Nejde o nic jiného než o bitvu dvou hráčů
proti sobě. Ale ten gejzír nadávek, ponižování či povyšování je neopakovatelný!
Pokud se najde nějaký opravdu schopný kamarád, je radost hrát a prohrávat,
protože je šance, že soupeř ukončí zápas nějakým efektivním způsobem.
Sledování replayů po každém kole je pak vysloveně potěšení. Už
žádné strojově přesné útoky CPU ale naopak promyšlené kontry lidského
mozku. Prostě a jednoduše, na hru proti člověku nic nemá.

Celkové shrnutí snad není ani potřeba. Tekken 2 je bezpochyby jednou z nejlepších
her (nejen bojových) které kdy byly vyrobeny. Jak po stránce technické, tak
(a to především) po stránce hratelnosti. Poskytuje slušnou zábavu v singleplayeru
a takřka neomezenou zábavu v multiplayeru.