Sin City

Černá a bílá, ostré kontrasty – život a smrt. A poteče krev – nejspíš pro nějakou z nekonečného zástupu děvek – takže nesmím zapomenout zmínit ještě červenou. Kultovní ponuré komiksové dílo Franka Millera, odehrávající se ve fiktivním městě hříchu, ožívá na plátnech kin. Fanoušci jsou nadšeni, neznalí tu a tam kroutí hlavami. A jak na film reagovala ta moje hlava, která nepatří žádnému extra velkému fandovi série?

Před tím, než jsem na film zašel do kina, zabrousil můj prohlížeč na četné
komentáře diváků k Sin City na csfd – připravil jsem se tak na decentnější propadák,
který je plný černobíle stylovosti ale víc… kde nic tu nic. O to větší pak
bylo mé překvapení, že ono ani není nutné chtít víc, převod drsně temného komiksu
do světa hraného filmu se totiž režisérovi Rodriguezovi povedl vskutku úžasně.
Scéna po scéně, jakoby člověk listoval starým českým komiksovým (předraženým)
časopisem Crew, nám film postupně předvede tři příběhy.

Klasické Sin Ciťácké příběhy, ve kterých jde o Marvovu pomstu za vraždu prostitutky
v červeném (The Hard Good-Bye), ochranu šlapek před pasákem (The Big Fat Kill)
a konečně, o záchranu malé dívky hrdinným Brucem Willisem (That Yellow Bastard).
Konfrontováni budete hromadou mrtvol, hektolitry černobílé (případně oranžové)
krve a důrazem na drsné, místy ironické komentáře a dialogy ústředních postav.
Hlubší myšlenky netřeba hledat, charaktery jsou vykresleny velmi jednoduše,
co možná nejvěrněji svým komiksovým protějškům… ale to vůbec neznamená, že
se do nich během sledování nemůžete vžít, nebo s nimi minimálně nesympatizovat.

Slabší nátury nemusí přijít na chuť častým násilným sekvencím, z nichž vrcholem
je sežrání páníčka vlastním psem za živa. Naštěstí se ale nemusíte dívat na
detaily – to nejhorší není vidět a krev je „jen“černobílá. Navíc se
můžete utěšit tím, že je to vlastně jenom komiks. 😉

Někdo by řekl že je násilí v Siny City samoúčelné, ono tomu tak možná i je
– neb násilné scény tvoří minimálně 50% stylovosti, ale s tím se nedá nic moc
dělat… Pokud nenávidíte komiksy, nebo mermomocí vyžadujete od filmu hlubší
poselství než že „hlavní hrdinové končí většinou špatně a ženy jsou zrádné“,
tak Siny City nebude nic moc pro vás. Osobně jsem přistupoval k Sin City jako
k zajímavé audiovizuální zkušenosti – bral jsem ho spíš jako experiment, než
jako regulérní film, a jako takový mě mile překvapil (i přesto že to není manga
;-)) Možnost sledovat takhle věrně převedený komiks do hrané podoby, to je velké
lákadlo.