STAR WARS: Knights of the Old Republic II – The Sith Lords

Vydání prvního dílu Knights of the Old Republic znamenalo další výrazný krok v expanzi světa SW na pole počítačových her. Svého hrdinu si již sice nějaký ten čas mnoho lidí šlechtí v SW: Galaxies, ovšem offline RPG z prostředí Hvězdných válek, to tu ještě nebylo a nutno říci, že přesně něco takového tady chybělo. Vývojáři z Bioware nasadili prvním dílem laťku hodně vysoko, ale přesto byla práce na druhém dílu svěřena Obsidianu, studiu složeném víceméně z autorů proslulého Falloutu. Vývoj prakticky nemohl padnout do lepších rukou.

Dvojka začíná pět let po událostech z jedničky. Řád Jedi se zdá být v troskách
a pár zbývajících rytířů je pod neustálou hrozbou Sithů, kteří se je pokoušejí
vyhladit do posledního. Jedním z nemnoha zástupců řádu je právě náš hlavní hrdina,
který se po těžké bitvě probouzí na palubě poničené lodi Ebon Hawk, jejíž osud
je společně s osudy cestujících v rukou hráčům prvního dílu důvěrně známého
droida T3-M4. Probouzíte se a nevíte, co se s vámi stalo. Postupně se dozvídáte,
kdo jste, proč jste ztratil spojení se Sílou a pronikáte hlouběji do velmi komplikovaného
a zamotaného příběhu.

Obsidian skutečně nezklamal a pokusil se udělat na dvojce více než jenom kosmetické
změny. Jak praví hlavní slogan, tentokrát každý krok, každé rozhodnutí, ovlivní
vše kolem vás. Tuto skutečnost začnete po první hodině hraní pociťovat opravdu
silně – třeba řeknete vašemu pilotovi, že jeho schopnost odhalit nebezpečí je
intuice zbabělců. U prvního dílu by vám maximálně vynadal a hra by šla dál.
Tady ne. Každé takovéto rozhodnutí se rovná ztrátě vlivu u vašich přátel. U
některých je zase občas nutné jít proti vašemu přesvědčení, pokud chcete získat
jejich důvěru. Pokud ji u někoho máte dostatečně vysokou, můžete ho odradit
od jeho původního přesvědčení a získat si ho na svoji stranu. Důvěra je tak
poměrně důležitý faktor, který navíc umožňuje poslechnout si příběhy vašich
spolubojovníků a získat tím nějaké bonusy. Za tuto novinku jsem byl rád, i když
někdy jsem už unaveně odklepával dlouhé rozhovory a vzápětí mě překvapila zpráva
o ztrátě vlivu.

Mezi další výrazné novinky patří možnost sestavit si svoje vlastní věci a ne
jenom vylepšovat (jen tak mimochodem, díky většímu množství různých upgradů
se dá tentokrát ze světelného meče udělat opravdu unikátní zbraň), jako tomu
bylo v prvním díle. Na pracovním stole můžete sestavit vibromeče, blastery,
ale i většinu důležitých zlepšováků do svého vybavení. Věci sestavujete z tzv.
komponent, které můžete buď najít, nebo získat rozbitím nějakého předmětu. Občas
také narazíte na laboratoř, kde si můžete vyrobit lékárničky, protijedy a různé
podobné serepetičky, tentokrát pro změnu z chemikálií (ty se dají získat stejným
způsobem jako komponenty). Rozhodně příjemné oživení.

Vývojáři si zřejmě uvědomili, že systém schopností v jedničce měl své mouchy.
Hlavní postava zde potřebovala v podstatě jenom přesvědčení, protože všechno
ostatní zvládali její druhové za ní. Nyní se ovšem hodí každá dovednost, protože
se může hodit i v okamžicích, kdy byste s tím ze začátku nepočítali. Např. pokud
vám někdo nechce říct všechno, můžete použít všímavost a pokud ji máte vysokou,
můžete získat nějaké extra informace navíc. Opět to však není nutnost, hra se
dá pochopitelně dohrát i bez investicí do rozličných skillů.

První díl Rytířů jsem prošel několikrát jenom kvůli tomu, abych zjistil, jestli
se jde stát Sithem. Na akademii v Korribanu se sice tváří, že to jde, ale opak
je pravdou. Sithům se zkrátka nedá věřit :). Do dvojky byly slibovány tři sithské
třídy, které opravdu ve hře naleznete, ale opravdu propracovaná „temná strana“
tu opět není. Můžete sice provádět spoustu sprosťáren, ale hra je přeci jenom
v obou případech velmi podobná. K dobru lze autorům připočíst, že za každou
stranu dostanete jiného spolubojovníka. Tento prvek opět o něco zvyšuje herní
replaybilitu, která je ale např. oproti nedávno vydaným Bloodlines stejně poměrně
slabá.

Když už jsme u spolubojovníků, sluší se dodat, že kromě strany Síly ovlivní
složení skupiny i vaše pohlaví. Abych byl konkrétnější, tak pokud hrajete za
muže, dostanete sličnou Handmaiden, ze začátku těžce nakloněnou na stranu dobra,
avšak vaše přesvědčení občas dokáže divy :). Podobně je to i s charismatickým
Disciplem, kterého dostanete při hraní za ženskou polovičku. Oblíbený droid
HK-47 se vrací i v tomto díle, stejně jako jeho menší kolega T3-M4. Mezi nejvýraznější
postavy se však řadí Kreia, jejíž charakter zůstává dlouhou dobu záhadou, pašerák
Atton, udatný bojovník se zastřenou minulostí, a Bao-Dur, který pod vámi sloužil
během mandalorianských válek. Tento konflikt je zde hojně připomínán a jeho
důsledky se vinou celým příběhem.

Co mě ale na hře opravdu vadí, je systém soubojů. Tento systém se od prvního
dílu téměř nezměnil, pouze jsou přítomny jakési formy, které jsou vhodné pro
určité druhy soubojů (málo protivníků x hodně protivníků, boj proti Jediům).
Boj tedy stále probíhá v realtimu na kola, kdy se tedy všechno děje v reálném
čase, ale protivníci čekají na tah druhého. Pokud vám tedy v prvním díle boj
sedl (a mnoho hráčů si ho také chválí), ve dvojce vás těžko něčím zklame. Mě
však nepřipadá moc zábavné dívat se, jak se hrdinové mlátí hlava nehlava v sice
efektivním zpracování, ale bez možnosti přímo ovládat danou postavu. Chápu,
že je zde kladen důraz na taktiku, ale po zdolání padesáti za sebou nabíhajících
protivníků už jsem vážně měl tohoto systému plné zuby a o žádné taktice se zde
nedalo mluvit. Někdo může namítnout, že tento způsob boje je přizpůsobený žánru
hry, tedy RPG, ale já ho beru pouze k izometrickému pohledu. Když vidím postavu
z pohledu třetí osoby, tak ji chci přímo ovládat. A i po dobu boje.

Jak už to tak u pokračování bývá, přibyly nové schopnosti-v tomto případě tedy
featy, Síly a samozřejmě i nové předměty. K některým pokročilejším Silám se
dostanete pouze za určitá povolání, ale nutno říct, že všechny stojí za to.
Nové jsou zde také planety, od těžební stanice Peragus a Carthovo rodiště Telos,
přes dobře známé Korriban a Dantooine, až po neokoukané perly Dxun, Onderon
a Nar Shadaa. Zejména poslední jmenovaná je opravdu skvostná planeta (hráči
Dark Forces nostalgicky utřou slzu), se spoustou oživujících vychytávek, jako
je třeba pazaak den-ráj všech hráčů této hazardní hry, místo pouze pro vyvolené,
a i když se tam dostanete, musíte si nejprve získat respekt místních hráčů.
Na této planetě také můžete narazit na spoustu exotických, ale z filmů známých
tvorů ze Star Wars univerza, kteří působí jako příjemné zpestření.

Hra je opět protkána různými minihrami, kromě již výše zmiňovaného pazaaku,
který byl opět vylepšen o další speciální karty se vrací i závody kluzáků, rovněž
obohacenými o další možnosti a hlavně s mnohem vyšší obtížností, kdy jsou vaši
soupeři k poražení asi tak jako fotbalová Chelsea. Mnohými hráči opovrhované
střílení z věže na Ebon Hawku je ve dvojce pouze jednou a stejně jako všechny
ostatní minihry není povinné.

Dvojka běží na stejném enginu jako jednička, takže grafické zpracování se v
podstatě nezměnilo. Na některých místech je navíc vidět, že to jsou pouze upravené
modely z jedničky, ale nijak zvlášť to nevadí. Někteří hráči si stěžují na velké
množství bugů, ale záleží na konkrétní sestavě, já jsem na žádný výraznější
nenarazil. Hudbu sice nesložil famózní skladatel Jeremy Soule jako u prvního
dílu, ale ani dvojka si nemusí na stěžovat na špatný hudební doprovod.

Hlavní věc která zamrzí, je nedodělanost celé hry. Na některých místech to
nevypadá, ale někde to doslova bije do očí. Je vidět, že autoři byli v časovém
presu a vydání hry notně uspěchali, takže výsledný dojem je o stupínek horší.
Nejvíce je tím poznamenán pochopitelně závěr, který opravdu uspokojí málokoho.
Možná i kvůli tomu je o něco kratší hrací doba-za něco málo pod třicet hodin
hru dohrajete díky nízké obtížnosti s prstem v nose.

Nebýt těchto několika pih na kráse, mohlo se jednat o úžasnou záležitost. Tedy
něco podobného, jako byl první díl. Rytíři ze Sithu přidali něco nového, lepšího,
ale zároveň zklamali malou dávkou inovativnosti a celkovou nedodělaností. Přesto
koupi vřele doporučím všem, kterým se RPG žánr vysloveně neprotiví. Hra je svou
jednoduchostí a přímočarostí určena pro masové publikum, ale potěší i fanoušky
Hvězdných válek. Opravdu plnohodnotného pokračování se však dočkáme asi až s
příchodem třetího dílu.

– relativní krátkost
— celková nedodělanost
— množstvím inovací spíše datadisk
+ nelinearita
++ je to SW 🙂
++ propracovaný příběh