Pán prstenů: Dvě věže

Jak jsem si tak četl svojí recenzi na Společenstvo rostl ve mně vztek nad vlastní neschopností, stále jsem si kladl otázku kdo mohl něco tak blbého napsat? Pochopitelně že já… proto se vynasnažím aby byla recenze na Dvě věže o poznání kvalitnější 🙂

Prolog

Zabrán do sledování a plně zahloubán do děje Dvou věží jsem byl vyrušen hlasitými poznámkami dvou dětí sedících o kus dál v řadě. Původcem hluku byl zhruba třináctiletý kluk, přesně takový, který by do anket na otázku: „Co je vaše oblíbená činnost?,“ odpověděl sex a holky, říkejme mu třeba Pepíček. Pepíček velice hlasitě vyvrhnul otázku na svojí holku, nechápavě se ptal: „Kdo je Saruman?“. Právě tato jeho hlasitá otázka, či spíše výkřik do setmělého kinosálu, nejen mě, ale i mého kolegu značně vyrušil. První myšlenky na dítě zařvat ať drží hubu, nebo mu jí případně rozbít, abych se předvedl, před o kus dál sedícími samicemi, mě rychle opustili, neboť mi něco došlo.

Ano a to se jen tak nestává a když už, bývá to obvykle nějaká blbost co nestojí za řeč. Chápete to? To dítě se tázalo se stejnou dychtivostí, se stejným tónem, jakoby se ptalo: „Kdo je to Pikachu?“ Mé přirovnání je sice trochu nemístné až urážlivé, ale přesto vystihuje jeden důležitý fakt.

Před pěti lety bych se hlasitě smál komukoli, který by mi chtěl snad tvrdit, že jednou za pět let, jeden malý harant vyřkne pln zaujetí otázku: „Kdo je to Saruman?“ Proč bych tomu nevěřil je asi každému jasné, v té době byl fenomén Pána prstenů a obecně znalost Tolkienova díla výhradou nikoli masovou, jak je tomu dnes, tyto knihy si našli cestu jen k pár (zas tak strašné to nebylo) šťastlivcům, kterými zbytek světa pohrdal (brek). Sám si pamatuji s jakou jsem se setkával neochotou, když jsem se pokoušel několik dobrých přátel konvertovat na pravou víru a přesvědčit je že čtení těch tři tlustých knih s malými písmenky je něco víc něž ztráta času (slza mi kape z oka). Moc jsem se svou misí neuspěl a to ani u osob na kterých mi hodně záleželo, ale je někdo kdo uspěl (smrk)? ANO! Peter Jackson, ať už byl jeho motiv jakýkoli, upoutal skrze svůj film miliony nových čtenářů k Tolkienovu dílu!

Jak by řekl Gandalf: „Karta se obrací.“ Před lety jsem se obával, že čtenáři Tolkienova geniálního odkazu vymřou, dnes mi je nadmíru jasné, že je čeká světlá budoucnost, neboť jich nikdy nebylo tolik.

Tak jsem pomalu začal dělit lidi na ty co si přečetli Pána prstenů až po shlédnutí filmu a na ty co ho četli už dávno před tím, samozřejmě že ti jsou mi sympatičtější, ale nebude trvat dlouho a rozdíly mezi nimi se setřou a všem bude krásně, ach…

Tedy to sem se nějak zamotal, nejsem žádný optimista, ale přesto doufám, že náš Pepíček si skutečně po shlédnutí filmu ty tři svazky koupil, nebo mu je koupí maminka či snad jeho holka, a jak bude tak pátrat po tom kdo byl Saruman, donutí ho to obstarat si další knihy a to je jen dobře, Toliken žije!

Kapitola I.: Vzhůru do konzumu

Před tím než mé kroky zkřížilo zákeřné kino, živoucí to ztělesnění nenáviděného konzumu a amerického stylu požírání popcornu, jsem byl konfrontován mnohými hnidopišnými poznámkami ze strany kamarádů, kteří se předháněli v tom, kdo film zdrbne více. Proto jsem od Dvou věží neočekával žádný zázrak, spíše naopak, předpokládal jsem, že půjde po kvalitativní stránce o něco podobného, možná trochu horšího než první díl.

Koupil jsem lístky a vešel do protivně barevného předsálí, naštěstí zde nebylo mnoho lidí, ale to nemohlo nic změnit na mém záchvatu antikomerce, který mě obyčejně při pohledu na takovéto sterilní nelidské prostředí chytá, a tak jsem začal spolu s kamarádem kritizovat vše od nechutně barevných zdí až po popcorn.

Trochu rozčarován, že musím podstoupit takovou potupu, jakou nacházení se v takovýchto místech plných do oka bijící propagandy bezcitného komerčního způsobu života bezpochyby je, jsem se vrhnul do kinosálu, tradičně jsem málem zakopl o schody v uličce a vysápal se na draze vykoupené místo. Následovalo zatmění a nenáviděné reklamy, takže jsem na těch pár minut usnul, poté přišla ukázka filmů, u kterých stačí vidět právě jen ta ukázka, aby si člověk udělal jasný závěr, že jde o bezduchý komerční shit (spím dál).

V hloubi duše ve mně začali hlodat pochybnosti, zdali podobně nezhodnotím i Dvě věže. O to větší pak bylo mé překvapení ze zjištění, že se Dvě věže vskutku povedly a svými kvalitami míří do závratných výšin, nikoli do záchodových nížin, možná je to právě proto, že jsou dvě, ve dvou se to lépe táhne, ale vysvětlujte to Sarumanovi a Sauronovi.

Kapitola II.: II věže

Možná kdekdo ohrne nos, nad tím, že se Dvě věže mnohem více než jednička odchylují a v lecčems přímo obcházejí dějovou linii knihy, ale mně a mnohým dalším to v zápalu sledování vůbec nepřišlo. Ono je vůbec faktem, že hodně chyb a chybiček v zápalu sledování Dvěma věžím prominete, především pro velkou, místy až ohromující dynamičnost celého filmu, kde jedna scénka střídá druhou a pokud vás právě ta neosloví, můžete se spolehnout, že její následnice vás dozajista uspokojí.To, že jedna scénka střídá druhou může při izolovaných třech dějových sekvencích, které se v záběrech střídají někomu pěkně zamotat hlavu, nicméně nepředpokládám, že by na film šel někdo neznalý prvního dílu a tak by jeho dezorientace neměla nabývat katastrofálních rozměrů. Nicméně v případě, že by se někdo takový přece jen vyskytl, docela ho lituji, neboť díky bohu pro nás znalé, není ve filmu obsažena žádná otravná rekapitulace děje předchozího dílu, která by jen zbytečně zdržovala.

Asi jako nejzávažnější chybu bych označil krátkost Dvou věží. Navzdory takřka tříhodinové délce mi celý film připadal jak zabalený v nějakém pakovacím programu, kterýžto používá ztrátovou kompresi – mnoho zásadních, nebo jinak důležitých momentů knihy bylo buď zpracováno tak, aby ve filmu zabrali méně času, nebo byly absolutně vynechány, zato některým pro tolkienofily nezáživným momentům se dostalo až nestydatě mnoho prostoru. A tak se divák podobně jako v prvním dílu rozpouští nad láskou Aragorna a Arwen, která nezná mezí. Nutno však podotknout, že tyto věci navíc, nebo spíše zveličené náznaky z knihy na mě zapůsobili o poznání stravitelněji než v prvním díle.

Kapitola III.: Moje stavy a postavy

Jak jsem vydedukoval měl být hlavní zbraní filmu zaměřenou na dívčí publikum právě milostný trojúhelník Aragorn – Arwen – Éowyn. Zpočátku jsem se obával, že se Éowyn nepovedla (tedy rodičům se určitě povedla ale filmařům ne), na screenshotech z filmu mi připomínala svou vizáží spíše hezkou selku, než urozenou neteř krále Théodena, nicméně vidět jí rozanimovanou v celkovém kontextu s filmem nepůsobí vůbec špatně.

Aragorn se opět vytáhne jako pěkný děvkař, když zarmoucenou Éowyn nejprve sbalí (ta si špatně vyloží jeho přehnané úlisné dvoření) a posléze neschopen nést následky jejich vztah utopí ve vzpomínkách na závazky s otravnou nesmrtelnou Arwen, další důkaz toho, že větší prsa vítězí. Ale abych jen nežertoval Aragornovo kolísání mezí špičatými oušky Arwen a velkýma očima Éowyn působí ve filmu docela „věrohodně“ a bezpochyby osloví nejen ženy, ale i přiteplená indiavidua jako jsem já.

Scénka, kdy se otec Arwen Elrond snaží přesvědčit svou dceru o nesmyslnosti vztahu s Aragornem vzhledem k její nesmrtelnosti, působí možná trochu jako slaďárna, ale hodně proklatě dobře udělaná slaďárna.

Obsazení dalších nových postav je v některých případech přímo trefa do černého, resp. červivého a s čistým svědomím mohu prohlásit, že jsem na nových tvářích neshledal žádné závažnější jizvy.

Červivec, odporný rádce Théodenův, tajný vazal Sarumanův, který úmyslně podává jedy chátrajícímu králi Rohanských, je podobně jako Glum velice dobře obsazen, jeho ohromení Sarumanovým vojskem si vynutilo věrohodnou slzu a můj obdiv dobře zahrané scénce.

Faramir, syn Denethorův, bratr Boromirův a zatím i dědic Gondorské koruny podobně jako synovec Théodena Éomer a elfí anachronismus Haldir z Roklinky svými hereckými výkony nijak neuchvacují, především proto, že se jim nedostalo mnoho prostoru.

Gimli hraje ve filmu roli komického faktoru, režisér si z něj tropí ve většině scének kde vystupuje žerty, ať už se to týká jeho vzrůstu nebo povahy, co mě ovšem pobouřilo, je zpochybnění jedné z trpasličích hlavních vlastností a sice vytrvalosti, která je filmem totálně negována a tak se divák dozví, že trpaslík je dobrý sprintér na kratší vzdálenosti.

Legolas nijak zvlášť nevyčnívá, vděčíme mu za skejťáckou scénku, kdy v bitvě o Helmův žleb stylově sjede shody na štítu či podnose, čert ví co to bylo, tomuto jeho výstupu snad jen chybí doplnění o hudební motiv typu Freestyler či podobný teenagerský výplod, pak by bylo totální pokažení „vážného“ dojmu z bitvy ještě citelnější. Naopak jeho stylové nasedání na koně za rychlé jízdy patří k tomu nejlepšímu co tenhle špičatý ušatec předvedl, ale spíše než s Tolkienovým světem tento jeho kousek koresponduje s dračími doupaty.

Dvojičky hobítků Frodo+Sam a Smíšek+Pipin podávají obstojné výkony, Frodo je dále pokoušen prstenem, Sam se ho snaží od vlivu prstenu a Gluma co nejvíce uchránit, dva komedianti Smíšek+Pipin na návštěvě ve Fangornu u enta Stromovouse moc prostoru nedostávají, kupodivu ani obvyklé žerty se jim z úst moc nederou. Gandalf nyní Bílý na mě nijak silně nezapůsobil, to takový Saruman to je jiné kafe. Théoden, jakoby z oka vypadl hrdinně padlému Boromirovi, ono to bude asi tím, že ho hraje stejná osoba, nicméně známé tváře nikdy neurazí, obzvláště předvedou-li některé nové kousky, jako třeba proměnu z umírajícího seschlého starce v neohroženého, byť smrtí syna zlomeného krále (zajímalo by mě jaký používá Théoden přípravek na pleť).

Kapitolou samu pro sebe je Glum, stvoření jehož mysl byla po dlouhé roky korumpována silou prstenu. Je snad jako jediná postava z knihy skutečně „věrná“ své předloze, jeho chování, zjev a úlisná gesta, promluvy jeho rozpolcené osobnosti hodného Sméagola a zlého Gluma, to vše působí velice autenticky a mohu jen konstatovat, že to co si autoři v prvním díle šetřili – odhalení Gluma, opravdu stojí za to a Smeágol jako by z oka Tolkienova vypad.

kapitola IV.: Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod…

Bohužel, bohudík, nejsem (tak úplně) ženského pohlaví a tak jsem se spíš než na roztomilý Aragornův „Já sem tady chlap“ zjev, daleko více těšil na bitvu v Helmově žlebu, zatím (počkejte na třetí díl) největší filmový fantasy masakr všech dob. I když to nebylo takové jaké jsem očekával a vydedukoval z trailerů, mohu konstatovat jen jediné Bitva o Helmův žleb je velká, velkolepá, avšak místy zoufale nevěrohodná a až dětinsky pubertální (malí třináctiletí chlapečkové jásali). Dá se to překousnout, ale nejedny zuby při tom praskaly. Upřímně řečeno, ten kdo čekal potoky krve valící se přes hradby a vyhřezlá skřetí střeva visící na rohanských kopích bude asi ohromě zklamán, ale pro takováto individua jsou tu mnohé jiné filmy.

Smíšek s Pipinem utíkají ze zajetí skřetů napadených rohirským oddílem renegátů včele s Éomerem do tajuplného lesa Fangornu, kde následuje setkání s něčím neobvyklým, starým a tajemným. Říkalo se jim pastýři stromů, byli to entové, tedy prozatím jen jeden ent Stromovous, který dva hobyty zachrání. Posléze na entím srazu tenhle týpek předhodí návrh, jako že by se mělo s tim Sarumanem něco dělat.

V knize hrají entové velice zásadní roli v pokoření Sarumanova Železného pásu, ale také svým chováním přinášejí trochu té komičnosti, proto jsem se velice obával, že si tuto jejich úlohu režisér Steve Jackson přebere moc vážně, a ti se tak stanou jakýmsi mistrem Beanem ve fantasy. Naštěstí tomu tak není a režisér si odpustil to co by určitě rád udělal, a tak to s komičností entů není nijak přehnané.

Co ale přehnané je, je drastické negování knihy, které se tentokrát krutě vymstilo na nelogičnosti děje. Poté co se entové NErozhodnou něco podnikat proti Sauronovy, jsou Smíšek s Pipinem odváděni Stromovousem pryč z lesa, načež jeden z hobitů začne požadovat, aby je Stromovous odnesl k Železnému pásu. Před Železným pásem jsou ale jaksi taksi vypálené stromy, he, čehož si samozřejmě žádný ent nevšiml, až teprve teď, ehm, EHMMM!! Stromovous se naštve a zahuláká na kolegy, kteří svorně, byť se předtím nerozhodli zaútočit na Sarumana, všichni naráz vylezou z lesa, opravdu zajímavé, a zaútočí. Samotný útok, byť v mnoha bodech opět obchází knihu, už je velice povedený, ale to co mu předchází, to je prostě ostuda, fuj!

Kapitola V: Akce a reakce

Jak jsem tak sledoval nejrůznější komentáře ke Dvěma věžím vydedukoval jsem pár věcí. Někteří tolkienofilové, nebo alespoň ti, kteří mají Tolkiena rádi se rozdělili na dva tábory, ten jeden extrémistický ostře napadá film a ten druhý, vědom si jeho přínosu, výtvor Petera Jacksona hájí. Každý z těchto táborů má ovšem pravdu, není se čemu divit, uvážím-li, že jsou Dvě věže natočené podle nějaké knihy, která něco znamená a jak na truc jsou plné naprostých rozporů s touto knihou a plné oklešťování. Pak nelze říci než jediné, je to komerční humus.

Jedná se ovšem o velice dobrý komerční humus (mňam), který se pro mě stal opravdu vítaným vizuálním doplněním knižní předlohy, byť s ní má opravdu pramálo společného.

Jelikož jsem zaujatý Tolkienův čtenář nedokážu posoudit, jestli je film tolik efektivní i pro někoho kdo nic od Tolkiena nečetl, ale mám takový pocit, že v něm rozhodně něco málo z té knižní aury obsaženo bezesporu je a i to málo stačí k tomu aby byly Dvě věže špičkovým filmem.

Prolog: Co vidíš? Xvid?

Two Towers působí vpravdě monumentálně, přičemž oné monumentalitě musíte dát životní prostor, film prostě touží po tom být viděn v kině, nebo minimálně v pořádně vybaveném domácím kině na DVD. Pokud si myslíte, že ušetříte, když se filmu v kině vyhnete a podíváte se na něj hezky v teple doma na PC, tak si pište, že pekelně proděláte.

Existují snímky, které velké plátno tolik nepotřebují, ale Dvě věže se v tomto podobají hnusným akčním filmům, kteří bez něj neuvěřitelně ztrácí na kvalitě a efektivitě. Proto všem Dvě věže vřele doporučuji v kině, je to vynikající emotivní zážitek… už aby byla DVD extended verze s přídavky.

Totálně nezaujaté hodnocení za které nejsem zodpovědný:

10/10 Protože se mi líbila Eówyn a basta, kéž bych byl Aragorn. (no fuj jak tohle můžu psát, Aragorn je mi silně nesympatický ale Eowyn je fakt pěkná)

Subjektivně objektivní hodnocení:

9/10 s ohledem na řadového konzumního diváka nažraného popcornem a taky Arweniny kozy.

Samiččí hodnocení:

8/10 nelíbili se mi ty bitvy a tolik krve, ale Aragorn je fajn, kéž bych byla Arwen a nechala se od něj zachraňovat a pak by sme se mohli třeba mazlit jako ve filmu.

Homosexuální hodnocení:

7/10 Legolasi, eeeh, pojď blíž brouku, podrbu tě za ouškama.

Napoleonovo hodnocení:

6/10 Malí ale kolik toho hobiti dokázali!

Skejťákovo hodnocení:

5/10 Hele, toyi, víš co teď frčí, vole to mi si tady slajdujem na štítech, tagujem, balíme špeky a střílíme při tom z luku.

Pikachův názor:

4/10 Chyťte všechny skřety a nalepujte jejich samolepky na školní záchody.

Pán času:

2/10 Příliš krátké…

Romské hodnocení

1/10 Proč musí pořád vítězit modroocí a ten Bílý?

PS: Dvě věže se nedají objektivně hodnotit, asi nejlépe je vystihují dávná slova: Nenávidím a miluji, ale spíš miluji, i když ta nenávist, grrr…