Něco z oblasti práva
Z jednoho článku na ITprávo jsem se dozvěděl pár zajímavých věcí, co se týče oprávněnosti používat software námi zakoupený v obchodě. Ze článku vyplývá, že drtivá většina vlastníků řádně zakoupeného software není jeho právoplatným uživatelem. Uvedu příklady:
– za prvé, ve většině případů zaplatíme a nevidíme ani samotnou licenční smlouvu, ve které by mohlo být prakticky cokoli, a my tedy kupujeme tzv. zajíce v pytli
– tím pádem dochází k bezdůvodnému obohacení na straně prodejce podle § 451 občanského zákoníku, jelikož prodejce obdržel plnění (naší část) smlouvy, aniž by smlouva vznikla a my se stali právoplatnými uživateli
– dle občanského zákoníku smlouva nabude platnosti, když jedna strana vznese nabídku, druhá s ní souhlasí v plném rozsahu a tento souhlas první strana obdrží! Což se málokdy stane.
– za smlouvu by se tedy dala pokládat případná registrace, s tím problémem, že to, co u software najdete, nejspíše ani smlouvou není, smlouva je smlouvou, pokud je učiněný návrh podán určité osobě nebo osobám (existuje případ veřejné smlouvy podle § 280, ale ta musí výslovně obsahovat ustanovení o tom, že smlouva bude „uzavřena se všemi osobami, které veřejný návrh přijaly ve lhůtě v něm určené“)
– další problém by mohl vzniknout, pakliže je „licenční smlouva“, obsažena v krabici či napsaná před instalací, v cizím jazyce, podle § 37 občanského zákoníku je podepsání licenční smlouvy, aniž by jste ji pochopili, projevem vůle relativně nesrozumitelné pro toho, komu je adresován, a proto je neplatné
Z těchto důvodů dochází k neoprávněnému obohacení se strany prodejce. Postoj výrobců softwarových firem se mi jeví v tomto směru nepochopitelný. Protože ti, kteří mohli říci, že si kupují vše poctivě a mají všechno legální, podle občanského zákoníku nemají. Je zajímavá, že to vlastně všichni přehlíží. Ovšem právo, a vůbec to české, je, tedy, alespoň pro mě, tak nesrozumitelné, že se v tom šťourat nadále rozhodně nehodlám.