Metal Gear Solid 4 smetl jednu rekordní metu za druhou

Pokračovatel ságy taktických akcí Metal Gear Solidů (MGS1, MGS2) opravdu metá rekordy, jak se můžeme přesvědčit ze souboru astronomicky vysokých hodnocení na metacritic.com, která udělila MGS4 jednotlivá herních periodika.

Osobně jsem MGS4 nehrál, protože nevlastním konzoli PlayStation3 – přečetl jsem si tedy alespoň některé recenze, které na mě zanechaly silný dojem. Vypadá to, že se otci série MGS, scénáristovi Hideo Kojimovi s divizí japonského Konami, opět povedl husarský herní kousek. Jestliže bych tedy dnes chtěl být jako hráč In, tak bych si kvůli MGS4 určitě pořídil drahou konzoli PS3 – myslím, že bych tím neprohloupil.

In na poli herní scény být už ale nějaký ten pátek nemám potřebu, mám v životě jiné priority, do her nechci investovat tolik času a v souvislosti s tím mě napadá krátká úvaha.. Vzpomenu-li si totiž na sebe ve věku 17ti let (zní to jako začátek nějaké písničky od Michala Davida 😉 zjištuji, že mi tou dobou hry nahrazovaly mnoho věcí. Byl to takový virtuální život neživot, plný intenzivních zážitků nežitků. Nebylo to všechno ke zlu, to né, některá RPG jsou jako knížky, člověk se může krásně začíst a získat poučení. Nicméně jsem ale časem poznal, že hraní, pokud člověk nemá hranice, vede k sociální izolaci jedince, a to i hraní onlinovek. Získává-li totiž člověk emotivní stravu z her, nemá takovou potřebu ji hledat u lidí, nestojí mu za to vycházet vstříc „nebezpečné“ jinakosti ostatních, když má svůj kontrolovaný svět, svojí herní transfůzi prožitků.

Když je řeč o emocích, tak právě na tohle jsou Japonci experti a MGS je vedle RPG jako Final Fantasy, velkou emotivní bombou. Kojima si toho je moc dobře vědom, proto zakončil druhý díl MGS2 určitou výzvou, aby lidé vyšli ven, že život je tam venku a ne ve hře… Proto doufám, že i hráči MGS4 vyjdou ven, třeba dneska na muzejní noc.