Loď duchů

Roztmívačkou
naběhneme do záběrů parketu luxusní lodi po
kterém
trsá bohatá smetánka, do
uší se nám
začne vlévat zpěv slečny nasoukané
v červeném
topíku a celá tato slast bude podbarvena
růžovými
titulky … intro jaké by Vám Daniele
Stellová
mohla jen tiše závidět.
Naštěstí se tento
bestseller Červené knihovny rozplyne krátce
poté,
co se uvolní ultra tenká lanka
držící
barevné lampiony a strhne se nehorázná
řež,
která na kousky rozkrájí i ty
nejlepší
tanečníky. Harlekýn tak
střídají záběry
na uřezané končetiny, kusy hlav a
další lahůdky
viděné za normálních
okolností pouze
v místním řeznictví.

Střih,
uplyne 40 let a divák je vhozen do současnosti, kdy
mladý
muž zahlédne z letadla tuto luxusní
kocábku
kdesi v oceánu a tak se
obrátí na nejlepší
skupinu hledačů lodních vraků, aby mu ji pomohli
najít.
Krátce poté, co se dohodnou, kolik kdo
z toho
bude mít procent zisku, vyplují společně na moře
a
lod´ (překvapivě) najdou. Kromě starobylého
nábytku
na kterém si nejeden termit udělal
posvícení a
koroze kam se podíváš, naleznou
také bedny se
zlatými cihličkami – hodně beden se
zlatými
cihličkami. Plán je tedy jasný – napakovat se,
opravit
lod´ a dotáhnout ji do
nejbližšího přístavu,
jenže … ano, čtete správně,
oblíbené klišé
slůvko ,,jenže“– všechno se to zvrtne
(v tomto případě
skoro všechno bouchne) a ti, co přežijí, jsou
nuceni
přebývat na luxusním vraku. Stejně jako sem tam
kousek plechu ze zchátralé lodě odpadne, tak
postupně
odpadávají i jednotliví
členové posádky.
Můžete, ale zůstat v klidu, náhradní
spodní
prádlo protentokrát nebude potřeba, nikdo
žádným
brutálním způsobem nezemře ( a když už ano, tak
je
to mimo záběr). Na duchařinu plynoucí ze
samotného
názvu si taky můžete nechat zajít
chut´, pokud
se ovšem neosypete při občasném
vrzání či
zavírání dveří samo od sebe
nebo z
jednoho oběšeného kostlivce ve skříni.
Největší
chybou filmu se tak paradoxně stal úvodní masakr
–
nabudil diváka, který se domníval, že
ho
podobná lodní vybíjená bude
čekat i
v následujících
minutách …
bohužel, labužníci si budou muset vystačit jen s intrem,
poněvadž ve zbylé části snímku
maximálně
sem tam cákne na zed´ červené barvivo
anebo
budete mít tu čest detailně spatřit hák zabořen
v lidském krku, tot´ vše.
Korunu tomu všemu
nasadí závěrečné rozuzlení
nebo –li
odhalení předvídatelného padoucha a
báchorka
o sběrateli duší. Celé to
navíc končí
otevřeně – doufám, že je to kvůli tomu, že autoři
mají
alergii na klasické ,,happyendy“ a ne z důvodu, že
by nás
za nějaký ten rok dva chtěli oblažit
pokračováním
(na druhou stranu, masakr v hausbótu kdesi na
Slapech by
mohl být solidní letní blockbuster).
Závěrem
by se tedy leckomu mohlo zdát, že se film hodí
ledajak na dno oceánu, ale na druhou stranu …
opět
správně, další
oblíbené klišé
slůvko ,,ale“ – vezmeme-li v potaz, že
mohlo být
daleko hůř (vzpomeňte na filmy ,,Chobotnice 1,2“, to byl
horor
po všech stránkách), že
hlavní postavy sem tam
utrousí nějakou tu větu, které se občas někdo
zlehka ušklíbne a že i prasáčci si v
pár
filmových políčkách přijdou na
své při
pohledu na odhalenou tanečnici
v pološeří, myslím
si, že na základě ,,obzvláště
nadupaného“
letního vysílání
komerčních
televizí, by tento snímek TV programu na
sobotní
večer ostudu neudělal.