Lemmings

Vykračuju si to takhle jednou do školy a těsně přede mnou proběhne zelená postavička, řítící se střemhlav proti příjíždějícímu náklaďáku. Řidič znuděně zatroubí, zelený mužík se stejně znuděně rozprskne o nárazník a jeho zbytky se zachytí o stěrače. Vůbec mě to nerozházi, neboť vím že jsou mezi námi. Kdo? No přece lumíci.

Tahle fenomenální logická hra brázdila mými bránicemi kdysi v dobách, kdy mě nezajímalo nic jiného než počítačové hry.

Samozřejmě, od té doby se absolutně nic nezměnilo a já dál pokračuju v popírání reality. Kolik mi bylo v roce 1993 se mi nechce zrovna teď počítat, jísté ale je, že má mozková kůra v té době nebyla zdaleka tak dostatečně zdegenerovaná jako nyní, takže jsem dokázal poměrně úspěšně provést roztomilé zelené mužíky (případně ženušky – ach ta feminizace) všemi úrovněmi, a že jsem se u toho navztekal. Dnes už bych to se svými třesoucími se údy nedokázal. Ale abych nepředbíhal a zbytečně nešířil nesmysly, přistoupím k jádru.

Jádro je pořádně horké, takže raději zase odstoupím, a zhluboka se nadechnu, a poslezé vydechnu, následně vzdechnu a pustím se na věc. Jak začít? Jak skončit?

Už to mám, chtěl jsem vlastně napsat, že Lemmings vytvořili vterání z DMA design a ještě vetší machři z Psygnosis. Psygnosis a jejich sova, kterou měli tihle maníci ve znaku, už pěkně dlouho nehouká. Proč?

Protože celou firmu koupilo Sony a jejich sovu uvěznili v kleci zvané PlayStation. Proč?

Protože Psygnosis byl velmi, velmi dobrý tým, který vytvářel nevídaně špičkové tituly pro konkurenci Sony – Segu. Ach jo, taková je realita, smutná sova naposled výrazněji zahoukala na Pécéčkaře v podobě tombraiderovky s drakem a sličnou děvou, hlavní to hrdinkou hry Drakan. Nechci již dále pitvat hnijíci živou mrtvolu zvanou komerce, proto se už konečně zaměřím na logickou hru o které tady vlastně píšu.

Lemmingové nebyli ve své době zas tak převratným počinem, jak se obecně tvrdí, logických her nebylo hodně, ale přece jen nějaké lemmingům podobné existovaly. Hlavní zbraní lumíků se tak stalo především technické zpracování, které bylo na svou dobu špičkové. Animace postav a prostředí mě tehdá uchvátily, hudba nebyla taktéž vůbec špatná, taková roztomilá, někdy jsem si kvůli ní hru dokonce zapauzoval, abych jí stačil vnímnout. O co šlo?

V bezpočtu misí viděných z boku (plně 2D engine) jste museli dostat hejno zelených potvůrek (pohlavně neutrální – ach ta feminizace) k východu. Lumíkové byli naprosto tupá stvoření a s velkou radostí se vrhaly klidně z útesů, proto jste je museli pomocí příkazů rozdávaných jednotlivcům korigovat.

Tahle smečka, připomínající školku nebo domov důchodců na vycházce, si nevybírala zrovna nejlepší místa k producírování. Pokud si to kupříkladu zelený dav namířil skočit z útesu, nezbylo nic jiného, než rozdat prvním z nich deštníky (ty zmírnili jejich pád), jakmile se dostali první šťastlivci dolů, rychle jste jim zadali výstavbu schůdků, které zachránily život následujícím dopadlíkům bez deštníků. Tak to šlo dál a dál až do zblbnutí.

Samozřejmě, že se celá hra neomezila jen na deštníky, sortiment činností, které mohli lumíci vykonávat byl velký, stejně tak i logických problémů, které před vás hra postavila bylo mnoho. Častokrát jsem nevěděl kde mi ruka stojí, když jsem rozdával rozkazy neuvěřitelnou rychlostí, protože lemmings rozhodně nebyly žádnou tahovkou ale tvrdě realtime. Přežití, či nepřežití tak záleželo pochopitelně nejen na vašem logickém uvažování ale i na bleskových reflexech.

I v dnešní době mají určitě staří lemmings stále co říct, i přesto, že bylo vydáno množství pokračování. Staří původní Lemmings jsou první a nejlepší, všechno kolem je jen obalená ta samá kaše.

Tahle hříčka si s vámi zaručebně pohraje – chce si s vámi pohrát.