Hitman 2: Silent Assassin

Představte si, že jste se narodili ze zkumavky. Že vás někdo odmalička vychovával k zabíjení. Vypadali jste jako vašich několik desítek bratrů, jediné poznávací znamení byl čárový kód na temeni plešaté hlavy. Neměli jste jméno, pouze ID číslo. Vaše budoucnost byla jasná – měli jste pracovat pro nejmenovanou agenturu v oboru nájemné vraždy. A tak jste zabíjeli. Nenápadně jste si vyhlédli cíl, zjistili jeho slabiny. Obešli stráže, našli temný kout a pak nechali pracovat svoji škrtící strunu. Ale jednoho dne vás začalo hryzat svědomí. Už jste nechtěli zabíjet. Uvědomili jste si, že jste osobnost, která si chce vést svůj vlastní život, a tak jste se uchýlili na Sicílii do kostela pracovat jako zahradník a zpovídat se ze svých hříchů…

Něco podobného potkalo i hlavního hrdinu stealth akce Hitman 2: Silent Assassin,
temného, plešatého 47. Hra začíná ve chvíli, kdy se 47 prochází po zahradě,
stará se o rajčata a následně mluví s otcem Vittoriem, který ho pozve ke zpovědi.
Jenže pak se něco stane – banda mafiánů otce unese a zanechá hitmanovi vzkaz,
ve kterém po něm chce výkupné ve výši 500,000$ – a to je i na nejlepšího nájemného
vraha z nejlepších pořádná suma.. Co naplat – Vittorio byl hitmanovým (nejspíš)
prvním přítelem a tak se mu nelíbila představa, že skončí jako potrava rybám.
Doteď totiž mafiáni ještě nevěděli, s kým mají tu čest…

47 se rozhodne kontaktovat Agenturu a požádat jí o nějaké informace o místě
věznění jeho přítele, jako oplátku za předchozí práci. Diana (z Agentury) je
nejprve překvapena, ale později „ráda“ zjistí, kde se rukojmí nachází. Ale to
jen za předpokladu, že se 47 postará ještě o Dona Guillianiho. Vše jde jak po
másle, mafiánský leader leží ve vlastní šťávě, ale náš vězeň byl mezitím transportován
jinam, takže zatímco se bude Agentura zabývat únosem, 47 pro ní bude opět pracovat.
Tímto bych stručně shrnul úvod příběhu, který sice nikterak nevyniká nad jinými
tituly, ale snaha byla a to se cení.

Ve hře Hitman 2 se opět dostáváte do role nájemného vraha – onoho již několikrát
zmiňovaného, chladného „hitmana“ 47, s plešatou hlavou s vytetovaným čárovým
kódem a pohledem nemálo připomínajícím zabijácký výraz ve tváři Sparťanského
stopera Petra Johany ve chvíli, kdy dostává červenou kartu. Vaše základna je
fara, nebo spíše chatrč u fary, ve které se nachází sbírka zbraní ukořistěných
ve hře a notebook potřebný pro kontaktování Agentury. Zbraní je zde pěkná řádka
– od tichých (škrtící struna, několik nožů, skalpel, golfová hůl, sekera, katana,
kuše a anestetika) přes pistole (Desert Eagle, Beretty, některé druhy jsou s
tlumičem), hračky vyššího kalibru (AK47, SMG, M60,…) až po sniperky (SVD Dragunov,
R93, …). Většinu ze zmiňovaných zbraní nevyužijete, pokud nebudete mít náladu
zahrát si na Arnieho v Total Recall;-), vaším tichým společníkem zůstane škrtící
struna a zbraň s tlumičem.

Ve 20ti nesmírně propracovaných misích se postupně podíváte do Petrohradu,
Japonska nebo třeba Indie. Základem úspěchu bývá dostat se nepozorovaně k oběti,
počkat si na vhodný okamžik a pak nechat vše na škrtící struně. S problémem
kudy, kde a jak projít vám strašně moc pomůže vaše kapesní mapa, na které jsou
na nižší úrovně zakresleny i pozice nepřátel. Potom už jen stačí sehnat si vhodný
převlek, nejlépe nějakého poslíčka, kterého nikdo nezná. Zároveň nesmíte vyčnívat
z davu, i když pohled na dvoumetrového plešatého týpka s turbanem stojícího
v davu mezi zarostlými Araby mě opravdu rozesmál:-) Je pravda, že si vás osoba
mající stráž začne prohlížet, jestli vás už někdy neviděl, ale než se stihne
vzpomenout, že jste to byl vy, kdo kolem něj před rokem prošel v úplně jiném
převleku a zabil jeho šéfa, jste pryč. To, jak je váš převlek nápadný ukazuje
malá tabulka v levém horním rohu – když se stáváte podezřelým, svislá čárka
se rozkmitá a pomalu se rozšiřuje. Jakmile zčervená, je zle – většinou následuje
load. Systém save/load je vypracovaný podle pravidla X savů na misi (podle obtížnosti),
jak si s tím hráč poradí, je na něm (na hard možnost ukládání CHYBÍ).

V tuto chvíli bych rád vychválil práci level designerů – každá mise je udělaná
tak, aby nebyl pouze jeden způsob, jak misi udělat – vždy jich je mnohem víc!!
Je jen na vás, jestli na to půjdete od lesa, zabijete pouze cíl, nebo si cestu
prostřílíte. Jestli si vezmete převlek pošťáka nebo bodyguarda, dáte zbraně
do koše se zeleninou, abyste prošli přes stráže, nebo si najdete cestu postraním
vchodem. Těch možností je zde mnoho! Vše je navíc podkresleno vynikající grafikou
a hudbou, která je jedním slovem úchvatná (aby ne, když ji pro IO Interactive
nahrál Budapešťský symfonický orchestr!) Ale i když je zde možnost projít misi
jako masový vrah, v konečném hodnocení po misi vám to hra všechno sečte a na
monitor vyplivne dvojí hodnocení – slovní a pomocí grafů – stealth a action.
Z hodnot grafů se vygeneruje rating. (nejlepší je Silent Assassin, poté následuje
Proffessional, Shadow, … až po Mass Killer) Za hodnocení SA dostanete bonus
v podobě speciální zbraně. Celkový rating za celou hru je zde také k dispozici
(takže já, i když jsem udělal hodně misí na SA, jsem skončil s hodnocením Professional)

Něco málo k ovládání: Je provedeno na jedničku. Postavu ovládáte z pohledu
třetí osoby, ale je zde i možnost přepnout se do pohledu vlastníma očima (malá
lahůdka, Hitman 2 je jednou z prvních her, kde jsem i z pohledu 1.osoby viděl
vlastní nohy…:-) 47 chodí, vyklání se za roh, běhá, střílí, plíží se (funkce
sneak pro plížení se používá ve chvílích, kdy chcete někoho zezadu bacit do
hlavy nebo mu provést něco nekalého a opravdu nechcete, aby vás slyšel), skrčuje
se, ale nedokáže přelézt sebemenší překážku. Vskutku naštve, když se chcete
ztratit z místa vraždy a musíte jít okolo stráží, když byste mohli přelézt půl
metru vysokou zídku a jít jinudy. I u Hitmana bylo využito (jak jinak, že:-)
technologie motion capture, takže vše vypadá hezky reálně, navíc mrtvoly se
chovají opravdu bezvládně. Pokud se vyskytne možnost provést nějakou akci (např.odtáhnout
mrtvolu, převléknout se, vzít zbraň, otevřít dveře, podívat se klíčovou dírkou,…)
objeví se jakési rolovací okno, ve kterém můžete akci vybrat použitím kolečka
na myši. Jednoduché, geniální.

Doteď jsem chválil, ale ani tato hra není bez problémů. Jedním z nich je AI
nepřátel. Někdy je zpracována výborně, ale v určitých okamžicích/misích pokulhává.
Pokud by si snad někdo myslel, že člověk převlečený za ninju, kterému přes oblek
nečouhá ani kousek masa, je ideálně maskovaný a je k rozeznání až na nejmenší
vzdálenost, hra Hitman 2 ho vyvede z omylu. Japonci mají zrak jako kočky a poznají
vás na dobrých dvacet metrů. Celé tři japonské mise jsem trpěl, když se z repráků
ozvalo něco jako „Yame!, Yame!!“ (=stát!!stát!!) a následoval load. Ve chvíli,
kdy mi už odcházely nervy jsem vzal SMG a vše postřílel. Hra mě sice „pokárala“
hodnocením Mass Killer, ale to se podle mě k stealth akci nějak nehodí. Nebo
i v jiných situacích se protivníci chovají, mno podivně. V jednu chvíli si všimnou
vašeho stínu vedle bedny, za kterou jste schovaný, ale ve druhou přejdou okolo
krvavého fleku na zdi jakoby nic. Když už jsme u té krve, autorům se podle všeho
moc líbilo nechat oběť vykrvácet, takže z každé mrtvoly vyteče hezky několik
litrů krve na podlahu. Líbilo se jim to tak moc, že oběť vykrvácí, i když nemá
žádné vnější zranění – např.byla otrávena. Bohužel nepočítali s tím, že by odtažením
mrtvoly vznikla krvavá stopa. Ale to už jsou detaily.

I přes několik malých výhrad je Hitman 2 výborná hra, pokud se hraje jako stealth
akce. Její dohrání vám dá hodně večerů, zvláště na těžší úrovně. Z této hry
něco vyzařuje – taková zvláštní vražedná čistota. Už úvodní obrazovka vás chytne
a nepustí až do konce. Slabší příběh strčí do kapsy hudba a grafika, které ruku
v ruce vytvářejí perfektní vražednou atmosféru. Co dodat – v IO se snažili a
dělali to dobře. Hitman 2 je pecka.

+++ atmosféra
+++ hudba
++ zbraně
++ grafika
+ převleky
+ adresář Extras na CD
+ Nízké HW nároky
– slabý příběh
– občas pokulhávací AI
— možnost hrát jako Q3A a dohrát za jeden dva večery…