Gunman Chronicles

Všemožných single-player modifikací Half-lifu je moře, ba ne jsou jich oceány. Byť svou kvalitou často kolísají kdesi na úrovni pro mě nesnesitelné, najdou se mezi nimi i pravé skvosty, které jednoduše nikde jinde nenajdete. Mají také jednu velkou výhodu, jsou k dispozici zdarma na netu, jediné co pro jejich spuštění potřebujete je plnej half, kterého zaručeně máte. Neboť tahle hra je to nejlepší co se v novodobé historii PC her kdy vyskytlo, jako jedinému se mu po dlouhé době, kdy jsem myslel, že snad umřu, podařilo skloubit hned několik zašlých hodnot, které dělají hru hrou.

Vynikající místy až lehce hororová atmosféra absolutního zatracení kráčející ruku v ruce s technickým zpracováním legendárního Quake enginu spolu s dokonale funkčním designem úrovní a neustávající akcí, to vše a ještě mnoho dalšího by se dalo jmenovat ve prospěch tohoto skvostu, který se postaral nejednomu hráči o pár hodin skutečně kvalitní zábavy, která se jen tak nevidí. Pochopitelně, že nic není dokonalé a tak i half trpí některými nedostatky, kdy kupříkladu naprosto dynamický a dech beroucí začátek hry zhruba od poloviny pomalu ale jistě vyprchává a dostavuje se jakési vystřízlivění, které vyvrcholí v mnohými kritizovaném závěru hry kde stojíte proti béčkovému bossovy v cizáckém vesmíru. Na celkovém dojmu z halfa ale nějaké fláklé mouchy nic nezmění a tenhle dokonalý herní orgasmus zůstane navždy zapsán svou panenskou krví v myslích nás všech. Half-life je vskutku kultovní záležitost, ať si kdo chce co chce říká, duke–nukem mu nesahá ani po kotníky. Není divu, že tahle hra přitahuje zájem i roky po svém vydání.

Momentálně se o její popularitu stará především síťová modifikace pasovaná na samostatný titul – Counter-Strike. Vzhledem k tomu, že nemám žádné natož pak kvalitní připojení k netu, síťové modifikace mě nijak zvlášť nevzrušují. Což se nedá říci o mém kolegovi, který již dva roky neustále paří Csko a já se mu neustále divím, že ho to stále baví. No ono ho to zajisté už nebaví, hraje to jen proto aby byl nejlepší :).Naposled jsem ze singl modifikací pro halfa pařil vynikající Poke 646 a hororové They Hunger modifikace velice povedené, které přináší jak se sluší a patří, i něco víc než oprášené staré stěny z halfa. Ale to sem se nějak rozepsal o halfovi a zapomínám na Gunmana, no ještě chvíli mě nechte.

Popularita HL a snaha lidí ze Sierry vydělat třpytivé věcičky vyústila v oficiální placený přídavek Opposing Force, nejlepší to datadisk se kterým jsem se kdy setkal. Half-life si našel cestu i na konzole, sice na Segu Dreamcast. Následoval nešťastný rádoby datadisk Blue Shift, který byl původně zamýšlen jen jako bonus pro majitele Dreamcastů, já uživatel Pc jsem byl šokován především jeho neslavnou krátkostí. Half-Lifu jen tak něco pověst neposkvrní, a tak jsme raději všichni na Blue Shift rychle zapomněli. A zčistajasna přišel Gunman.

Když jsem prvně uzřel recenzi na tuhle hru v jednom herním časopise nechtělo se mi moc věřit superlativům, typu, že je Gunman lepší než Half-Life. Z obrázků jsem vycítil jakousi barevnou překombinovanost a z artworků jakýsi pokus o stylovost. Nijak jsem po něm tehdy neprahl, odhadoval jsem ho na další Blue Shit. Proti srsti mi byla i cena, ale i to se dá nějak zařídit, přesto se myšlenka ke koupi Gunmana odložila kamsi do mého pozadí. Když najednou po roce jako obvykle brázdím levné knihy a vidím ho za lidovou stovku i s krabicí, chvíli se rozmýšlím a představuju si jak se vyjímá mezi mými originálkami, pak mě napadá, že nebude trvat dlouho a zřejmě se objeví jako plná hra u jednoho z herních časopisů, ty si ale nekupuju a i tak originální krabici s nimi nedostanu. Myšlenka ke koupi se přesouvá z mého pozadí do popředí a rázem je rozhodnuto. V teple domova pouštím ďábelský stroj, mého malého miláška a vsunuji žluté CD. Nutno podotknout, že design krabice, a vůbec všeho Gunmaního, je prakticky totožný s původním halfem a opposingem, takže s nimi v řadě vyrovnaný v polici krásně ladí. Ještě než spustím samotný setup, vybírám možnost pustit si intro aniž bych cokoli instaloval. I když tomu zpočátku moc nevěřím, tahle hra má něco co half nikdy neměl, a což jsem mu vždycky trochu vyčítal.

Na rovinu, nenávidím hry bez inter, intro postě do her patří, bez pořádného a stylově udělaného úvodu do děje stojí hra za prd ať už má engine sebelepší. Všeobecná flákavost jak mor zachvátila tvůrce her, kteří se v poslední době až na výjimky nezmůžou na víc, než na intro udělané v enginu hry, a to si to holomkové ještě obhajují a říkají, že je to tak lepší, banda jedna flákavá, šetří na čem může, a mi chudáci hráči přicházíme opět zkrátka. Jediná hra u které je nepřítomnost intra omluvitelná je právě hlaf, když někdo udělá hru stejně dobrou nebo lepší, tak prosím je to machr, ale jinak chci intro (i outro). Jak jsem posléze zjistil Gunmanovo intro je spíše průměrného charakteru, nicméně díky bohu, že to nejsou enginové animace, to bych vážně nepřežil (viz. Project IGI). Nějací vojaci, kteří vypadají asi úmyslně poněkud komicky, bojují na cizí planetě s nějakými vetřelci (kteří vypadají asi úmyslně poněkud komicky). Vojáci oblečení do uniforem made in Válka severu proti Jihu dostávají od cizáků na prdel a utíkají, jejich kapitána při úletu jedna z potvor spolkne i s lodí a nastává ticho. Zni to špatně ale po stránce provedení je Gunmanovo intro obstojné.

Spouštím onu instalaci, zadání protipirátského kódu se mi povede jako obvykle na třetí pokus, což je vzhledem k tomu, že jsem si ani nebyl jistý která čísla jsou součástí onoho kódu, hrdinský výkon. V mém rezidentním voodoo 3 ovládači nastavuji rozhraní OpenGL na nejvyšší detaily a spouštím hru. Menu jakoby z okna vypadalo primitivnímu zato však zatraceně efektivnímu menu z Half-Lifu. Proč pořád píšu, že je Gunman jako Half, vždyť on to je Half. Něco s ovládači je v nepořádku, není se čemu divit, používám necertifikované voodoo 3 drivery od nadšenců z netu. Nechce se mi instalovat oficiální a tak pouštím halfa, tedy Gunmana, přes neplnohodnotné miniGL. Bafne na mě klasická halfovská projížďka vlakem. Všímám si nových textur, pravda, žádná stará textura se zde nevyskytuje, half byl kompletně po vizuální stránce přebalen, začínám mít smíšené pocity, neboť mi ona projížďka ve vlaku či výtahu, nebo co to je, začíná být nesympatická. Pravda, je sice hezké, že si autoři pohráli s nastavením gravitace, a tak jelikož se zpočátku nacházíte na vesmírné bojové lodi najednou jedete ve výtahu vzhůru nohama, podruhé zas naopak, díváte se na kolegy ze shora, mávají vám, prostě klasika, možná to někoho překvapí, mě tedy ne. Následuje povinný trénink, všímám si poměrně povedené architektury chodeb, zatím nic úžasného, ale polygonů je na scéně hnedle několikrát víc než v normální hlafovské optimalizované chodbě. Seznamuji se s novými zbraněmi, k nimž se ještě časem přidá chemická pistolka. Tolik oblíbené hrátky se zbraněmi dostávají v Gunmanovi, mnohem víc prostoru, neboť si u každé takové hračičky můžete nastavit hned několik režimů. Normální pistolka může střílet normálně :), silnější výboje, rychlopalbou, nebo rovnou posloužit jako ostřelovačská puška, trochu víc na normální zbraň říkám si, to jsem ještě neviděl raketomet. Smutné na tomto režimování je především to, že se vám málokdy naskytne možnost skutečně nějak efektivně využít možností těchto režimů, je to spíš taková okrasa, oblíbíte si povětšinou základní režim, brokovnici si nastavíte, aby střílela čtyři náboje najednou a je donastavováno. Vychytanost a vyváženost zbrání tak trochu pokulhává za původním halfem. Zpestřením ve zbraňovém arsenálu se stává teprve možnost ovládat lehký a stylový tank vybavený dělem, kulometem a raketometem, teprve pak máte situaci plně pod kontrolou. Tankaření si v Gunmanovi užijete dosytosti.

Po tutorialu vstupujete do akce na jakési pralesní planetě osídlené dinosaury, a jak později poznáte i údajně mrtvým kapitánem, kterému se rozhodně umírat nechce a má plány na ovládnutí světa, jak jinak, klasická bosárna. Design otevřených prostor je na Quake, nebo jak je na krabici uvedeno Half-life engine na samé mezi jeho možností, a možností mého pomalého stroje. I když se stromy v pralese jaksi příliš neprostromily celkovému hraní tato technická omezení vůbec nevadí. Rázem jsem pochopil, že je Gumanan mnohem více o akci než hlaf, mnohem více o přímočaré akci bez přemýšlení, i když na občasné taktizování také dojde, ale to je zde zastoupeno v menšině. Příběh se nese přesně v duchu hry a je spíše komického charakteru, je vám jasné, že vlastně o nic nejde, čímž hodně trpí atmosféra. Přitom některé mapy jsou stavěné vyloženě po halfovsku – atmosférou a nápady nešetřeno, takže se tvůrcům oprávněně divím že nevložili do příběhu trochu víc snahy, neboť oni by na to bezpochyby měli, to, že je Gunaman bez pořádné zápletky je v podstatě jejich svobodné rozhodnutí nechat si ujet vlak. Zas tak stylově kostýmy vojáků nepůsobí a vetřelci vypadají až na výjimky spíš než komicky odfláknutě. Nevím co mysleli tou hopsající věcí s prodlouženou čelistí, co metá kotrmelce a kvičí jak prase – byť by se mohlo zdát, že to je komické, tohle tedy komické vůbec není. Co ale oceňuji je efektivní smrt jedné z potvůrek, která vyplivuje naváděné červy :), po smrtelném zásahu z ní opadne část masa a před vašimi zraky se začne posmrtně klepat jak kapr na suchu. Vojákům jde též ustřelit hlava, heč. Tyhle faktory ale z Gunmana dobrou hru určitě neudělají, spíš mu přispěly k dosažení označení 18+, což ale stejně nikoho, kromě Američanů, nezajímá. Možná, že dělám chybu, když srovnávám Gunmana s hlafem, protože s ním opravdu nesnese žádná jiná 3D akce srovnání. Pokud bych Gunmana srovnal s ostatními singl modifikacemi halfa, vyšel by jednoznačně jako vítěz, ale je tady jedno velké ale. On se totiž vydává za plnohodnotnou hru, a také se prodával za normální cenu, za kterou bych si ho mimochodem rozhodně nekoupil. Takže bych ho vlastně přece jenom měl právo srovnávat s ekvivalenty. Vezměme třeba Wolfenstein, čistou ryzí 3D akci, která se také nemůže pochlubit extra silným příběhem, přesto však je hrou bezpochyby lepší, ale to tu máme opět jedno velké ale. Wolfenstein totiž spolykal mnohem více peněz než Gunman, kterého v podstatě vyvíjel nezkušený tým složený z bývalých a stálých hráčů, to ale pro změnu nás hráče hrající finální produkt vůbec nezajímá. Už to mám, chyba je opět na straně Sierry, měla projevit soliditu a Gunamana vydat zdarma jako datadisk ke stažení k halfovi, je přece jejím cílem udržet halfa v povědomí hráčské veřejnosti až do vydání očekávaného pokračování. A takové gesto, by si určitě zasloužilo vděk a loajalitu nejednoho hráče. I když není Gunman žádný Blue Shift, díky Siéře se svezl do podobné kategorie komerčního póvlu. Je to nadprůměrná, vynikající modifikace, nic víc, nic míň, proč se jen tváří jako plná hra, i když jste schopni tuhle přetvářku strávit, spokojte se s tím, Gunamn nebude nikdy víc než pouhou modifikací, nenechejte se ošálit. Jak dlouho, že vám Gunman vydrží, na krabici se pyšní 40 hodinami čisté zábavy, no měl jsem ho dohraného asi za 8 hodin, takže nevím, kde vzali oněch 40 hodin, asi mysleli včetně multiplayeru, který jsem bohužel nezkoušel.

Většinu hry se pouze střílí, prolézá chodbou a zase střílí, občas vám zkříží cestu nějaký hezký interíer či exteriér, výjimečně pak primitivní logický problém, vypnout něco a dostat se dál. Místy jsem měl pocit, že jsou nepřátele o něco dementnější než v originálním halfovi, i tak je ale jejich umělohmotné IQ dostačující. Velice nepříjemné, jak pro mě tak pro nepřátele byla jejich náchylnost vykukovat částmi svého těla, které se pak stali mým bezbranným terčem. Bohužel záporňáci si povětšinou nevšimnou, že jim to kdosi ze zdola šije pomalými dávkami do vykukující ruky a nepodnikají nic na svou záchranu, v hlafovi se sice takové nedostatky občas také vyskytly, ale tam většinou vojáci alespoň odběhly z míst ohrožení, v Gunmanovi takovýto náznak inteligence najdete jen výjimečně. Design úrovní je obstojný, jejich náplň ale trochu pokulhává, na halfovské nečekané změny prostředí, kdy je jednou chodba v pořádku a když se jí vracíte je poškozená a zamořená vetřelci moc často nenarazíte. Vůbec ona pověstná atmosféra „Něco se děje“ v gunmanovi citelně chybí, předělové scény, které dělali z halfa tak trochu interaktivní film nejsou v gunmanovi zastoupeny po stránce kvality ani kvantity. Dodnes vzpomínám na scénku kdy bezmocní sledujete vědce který bojuje s hopsátkem (hopsátko není oficíalní název, tuším, že správně se tahle věc podobná přísavným zárodkům z filmu vetřelec – facehugerům jmenuje v hlafu head-crab), vědec na hopsátko shodí skříň, a tím jej zabije, následně vítězoslavně zajásá a v odpověď mu na hlavu skočí další ve tmě schované zákeřné hopsátko, čímž chudáka vědce zabije, tedy spíš připraví na přeměnu ve smouka (opět neoficiální název pro chodící mrtvolu s hopsátkem na hlavě, vydávající dávivý zvuk „smouk“). Tak tokovýchto scének, byť jich byl half plný si v gunmanovy opravdu moc neužijete, není divu, musí být pěkně složité v quake enginu něco takového naprogramovat.

Ale aby tato recenze nevyzněla pro Gumana zas tak špatně musím podotknout, že obsahuje i originální prvky, z nichž některé příliš efektivně nefungují – různé režimy zbraní, a některé pro změnu dokáží zvednout hratelnost hned o několik řádů – mise kdy projíždíte rozsáhlý kaňon se stylovým minitankem, ze kterého musíte občas vystoupit a otevřít dveře . Je to sice variace na halfovské pojíždění podzemním vláčkem nicméně v Gunmanovi to má šťávu. Také musím zmínit jeden podstatný fakt, a sice že Gunman ždímá z half-life/quake enginu hotové maximum a hráč se tak může kochat nejen texturami ve vysokém rozlíšku ale i skutečně velkými bossy, na které narazíte málo kde.

Suma sumárum – Gunaman je vynikající addon ale jen lehce nadprůměrná střílečka, hraje se dobře, ale plnohodnotný tedy určitě není.