Eragon

Co
vše se
člověku nestane, když si jde jen tak do lesa na
špacír.
Někdo najde sem tam houbu a někdo jako třeba Eragon najde vejce ze
kterého se vylíhne mluvící
drak. Opravdu,
nejedná se o povídku u tripu, ale o film podle
slavné
knižní předlohy – svět, který stvořil
tehdy
patnáctiletý kluk, měl sice své
mouchy, tu
připomínal Tolkiena, tu další fantasy,
ale přesto
šlo o fajn knížku, jak mínili
milióny lidí
po celém světě, kteří si ji koupili. Jenže ne
všechno, co je sympatické na papíře,
bude taky
zároveň sympatické na filmovém
plátně.
Eragon díky své dračici ,,Safiře“ je
něco,
převedeme-li to do kyberpunku , jako ,,Vyvolený“ –
spása
pro lidstvo, která by mohla svrhnout krutovládce
i
s jeho zlým čarodějem Durzou. Tyhle řeči jsou
samozřejmě chudému hošíkovi ze statku
zpočátku
ukradené, ale jen do té doby, co mu
královská
garda zabije strýčka. To už Eragon poslouchá,
at´
už Safiru nebo rytíře Broma (Jeremy Irons), který
ho
doprovází na cestách. Právě
ty cesty
jsou na snímku spolu s digitálně
vytvořenou
dračicí tím nejlepším. Co
se zbytku týče,
čeká Vás jen zával patosu a
kýče ( a
ne, že bych to psal jen proto, aby se mi to rýmovalo)
… ze
všeho nejvíc budete trpět
za herecká esa Ironse a Malkoviche, že museli do
kamery říkat tak šílené
dialogy. Když Brom učí Eragona základům
šermu a
později i kouzel, říká u toho tak
nesmyslné
bláboly, že jsem jen čekal na moment, kdy zacituje
Hvězdné
války a řekne: ,,Provázej tě
síla“. Eragon
v podání
debutujícího Eda Speleerse
působí přesvědčivě jen coby vesnický chlapec.
Když totiž dojde do stádia dospělosti nebo-li na sebe
navleče zbroj pro finální bitvu,
v dospěláckých
řečích se víceméně
ztrácí a
nezabrání tomu ani Kryštof
Hádek v dabingu.
Až se divák pokochá veškerou krajinou
a nálety
z dračí perspektivy, dojde na závěrečnou
bitvu,
která nepřinese cosi skvělého a
nepopsatelného
jako přinesla kdysi např. bitva u Dhelmova žlebu ve ,,Dvou
věžích“, ale jen ukáže, že na tuto
scénu
měli tvůrci opravdu velký dostatek komparsistů.
Celé
se to zakončí cajdákem od Avril Lavingne
hrající
pod závěrečnými titulky ( když už jsme u těch
popových mládat´, v roli vědmy
se tu mihne
zpěvačka Joss Stone). Když jsem tak pozoroval
závěrečné
titulky, říkal jsem si jaké by to asi bylo, kdyby
tu
místo ploužáku od Avril střihli její
aktuální
odrhovačku ,,Girlfriend“ … určitě velmi
bizardní, velmi
trhlé, ale tvůrci by tak ukázali, že
mají
podivuhodný smysl pro humor. Ještě než by se
skladba
rozjela, rytířským písmem by se tu
objevilo
,,Díky za všechno Safiro, nyní bych ti
chtěl věnovat
tuto píseń, tvůj Eragon“ a už by to jelo
… vsad´te
se, že něco podobného udělají bratři Wayansovi
v další ze svých
příšerných
parodií jako byl ,,Děsnej doják“, až
zase budou
chtít stvořit slátaninu ze všech
aktuálních
filmových novinek. Od parodie, ale zpátky
k filmové
podobě Eragona – pokud nehledáte tip do jaké
malebné
krajiny vyrazit na dovolenou, film raději přenechejte dětem, ty
to možná ocení a sami si přečtěte
knížku.
Za takovýto odvar všemožných fantasy
by totiž
zamilované dvojice patřící do fanklubu
Pána
Prstenů sundali své snubáky a umlátili
jimi
tvůrce tohoto filmu do posledního statisty.