Deus Ex

Nepochybujme o Warrenu Spectorovi. Jeho herní počiny jsou srovnatelné jen s máločím. Jako herního designéra by ho jistě bylo zajímavé pozorovat při tvorbě a nechat se unášet jeho nekonečnou inspirací. Ať už cokoliv tvrdíte, Warren Spector je muž na svém místě. Umí tvořit hry, na které se nezapomíná. Čistá genialita? A také jeho přirozenost. Před sebou máme Deus Ex…

Není potřeba spekulovat, jak moc dobrá hra Deus Ex je, nemá cenu spekulovat, zda tenkráte léto páně roku 2000 bylo skutečně zlomovým a zda skutečně přišel zlom do hratelnosti pc her vůbec. Vyšel Deus Ex. Vyšla legenda. A není potřeba dál spekulovat o tom, jestli byl stejně geniální jako System Shock nebo System Shock 2. Máme za sebou jeho druhé pokračování, on však dále zůstává jedničkou a jedničkou navždy zůstane. Hovoříme o herním skvostu, hovoříme o hře, o které se nebojím říct, že definuje do jisté míry samotnou herní genialitu.

Lehkým odérem na sci-fi celý Deus Ex začíná, žije a ke konci i pochopitelně končí. Nadnárodní organizace UNATCO, které jste ze začátku členem, je ústředím pro obranu proti teroristickým útokům, kterých po vypuštění virového onemocnění do celého světa rychle přibývá. Z rozsáhlé konspirace, kterou tvoří samotná vláda však rychle vyjde najevo, že původně teroristická NSF není tím, čím se zdá být a že UNATCO je jen jedna z mnoha machinací, které vláda vytvořila, aby zabránila vlastnímu odhalení. Vir, který se šíří jako černý mor je tak důsledným vydíracím prvkem pro vlivné a mocné, kteří jsou nuceni kupovat si novou vakcínu proti moru, který konspirace neustále vypouští do společnosti.

Příběh, který je jedním z mnoha skvěle vybroušených vlastností DE, pak postupně graduje a nenechá nikoho na pochybách, že se dotyčný setkal s něčím mimořádným, zvláštním a úžasným. Jde o strukturu vyprávění, která je zde natolik dobře vymyšlena, že příběh dokáže obklopit a nepustit již po několika málo kapitolách. Chytrý herní mechanismus navíc přehrává veškeré příběhové scény přímo v samotném enginu hry a tak vysoká laťka designové geniality vyniká nad rámec všech myslitelných možností. Máme co dočinění se skutečným interaktivním příběhem, protože v nemálo možnostech máte na výběr jak danou situaci řešit a jak se v ní zachovat, což má pak samozřejmě vliv na celý příběh a jeho odvíjení. Hru konečně hraje sám hráč, nikoliv hráč ovládaný designérem. Je zde ohromná nelinearita v měřítku, které vám může později až vyrazit dech.

Z vlastního pohledu a s user-friedly interfacem samotné hry se tak pomocí příběhu stále víc a víc dostáváte do víru dění. Jak postupně hrou procházíte, všímáte si netušených možností, objevujete prvky, které byly ve hrách dosud nevídané a ukusujete kousky z ohromného koláče, který nepůsobí přeplácaně, nevkusně ale velmi vyváženě a stylově. Jste tajným agentem v černém, oční implantáty vám dovolují ve tmě vidět, upravené plíce vám dovolují filtrovat kyslík z vody – jste takřka robotickou odnožkou moderního vývoje a výzkumu, přesto jste biologickou hmotou, máte bratra, máte i své city. V herním schématu potom nabíráte zkušenostní body, které si pak přímo za běhu bez jakýkoliv úrovní přidáváte tam, kam chcete. Vaše alter-ego se tak může stát dokonalou tichou zbraní, která dokáže jednou ranou neslyšně skolit nepřátelské hlídky, může se stát hlasitou alternativou agenta, který pomocí těžkých zbrání likviduje mechanické boty nebo se také může stát tichým chytrým hackerem, který si za pomocí obrazovky přístupových terminálů dobývá svůj malý svět. Zkušenostní body si každý investuje tam, kam mu je srdce nejbližší. Ten, kdo radši volí volbu dostat se kamkoliv a kdykoliv, volí volbu investice do šperháků, ten kdo se chce zbavit otravných kamer, volí investici do multitoolů. Tato hra je individuální záležitost a praktický každý vám potvrdí, že ji hrál úplně jinak nebo se v maličkostech lišil. Deus Ex byl vytvořen, aby se hrál jen a pouze podle vašeho gusta – což je nesmírným pluse.

Engine hry běží na enginu Unreal a působí i několik let od vydání stále dobře, ne-li výborně. Pro každého je tu něco – jsou tu černé tmavé cestičky pro tiché neslyšné agenty, cesty skrz kanály či šachtami pro pídily, nebo cesty přes počítačové terminály pro počítačové samovládce. Nic tu není náhodou; najdete-li okruhový klíč pro váš nanoklíč, který se dá použít k otevření některých z dveří a přitom jste si už předtím jasně vytipovali jinou, přímou cestu, buďte si jisti, že klíč se dá použít k otevření něčeho, co vám ji pomůže přelstít lépe, nebo úplně obejít cestu, která se vám ponejprve zdála jako jediná a nejlepší. Žádná cesta někam zde není jediná, vždy se dá najít přinejmenším ještě jiná, nebo je možnou danou cestu si nějak „ulehčit“ (například nahackováním bojových věží, které potom budou střílet na vaše protivníky a ušetří vám tak značnou práci s jejich obcházením/zneškodněním).

Deus Ex je výborná, neuvěřitelná, bez přestávky dávkovaná jízda, která nemá v herní historii obdoby. Její dohrání je zde podmínkou – skvostu, který nemá na výsluní těch nejlepších her historie konkurenci, se jen těžko brání. Sci-fi lehce říznuté RPG z vlastního pohledu, s herní dobou, za kterou by se nestyděl ani John Romero schovávající se na záchodě za svou Daikatanu, je pro mě briliantním dílem, dílem, na které budu vždycky s láskou vzpomínat. Vynikající hudba, grafika, game design, design úrovní, levelů, zbraní, vyvážení nepřátel, úžasná UI a výjimečný příběh vytvořili z vývoje pod vedením Warrena Spectora hru, s ohromným velkým H a hru, která zase jednou láká všechny lidičky se srdíčkem do her: „Chtěl bych dělat počítačové hry“.

+++ atmosféra
+++ dobře podaný děj
++ invence
+ ovládání
– grafika mohla být lepší