Den poté

Po šmejdu z vesmíru, který na nás Roland Emmerlich poslal ve dni nezávislosti, na nás posílá šmejd z vodovodního kohoutku.Pokud jste si někdy dělali legraci z globálního oteplování, už to nikdy nedělejte. Jinak by se Vám, jako hrdinům tohoto snímku, mohlo stát, že Vám globální oteplování vrátí úder a to i s úroky. Stačí jeden zmršený vrt v Antarktidě a ledovou apokalypsu máte na světě. Bouře, tornáda či kroupy o velikosti golfového míčku a meteorologové jsou na obrazovce více než ve svém ,,Počasí “ po sportu za celý rok. Ještě, že na záchranu světa tu máme takové lidi jako je klimatolog Jack Hall. K záchraně má velmi patrný důvod, protože zatímco v L.A. hájí před vládou návrh o evakuaci lidí na jih, tak jeho syn Sam trčí se svými kamarády v New Yorku a nemá šanci se odtamtud dostat … alespoň ne živý a proto Jack nasouká záchranářskou kombinézu a vyráží na výpravu, směr New York. Víceméně se jedná o klasický katastrofický film s opravdu pěknými vizuálními efekty u kterého nebudete koukat znuděně na hodinky s očekáváním závěrečných titulků. Škoda jen, že režisér oněmi pěknými efekty napěchoval hlavně první polovinu snímku a v té druhé se omezil ,,jen“ na zamrzání dveří. Pokud překousnete klišé – klasiku ve stylu, že otec zachrání své blízké i kdyby měl udělat cokoliv, či momentech, kdy scénárista chtěl zřejmě vnést do katastrofy trochu té lásky mezi Samem a jeho kamarádkou typu ,,on jí má rád, bojí se jí to říct, ale nakonec ta líbačka stejně přijde“, čeká Vás průměrný film, který svému žánru ostudu neudělá. Jen nechte tímto filmem zaplavit Váš obývák, ať zjistíte jaké to bude den poté, co načuráte úmyslně do bazénu. Voda Vám to vrátí a to v tom největším počtu kubíků. Při té vší zimě a mrazu možná chytnete také nějakého vlka nebo přímo stádo vlků … hrdinové filmu by mohli vyprávět.