HistorieÚvodnikOdkazy

Commandos 3: Destination Berlin

1 dubna, 2004, ToM Žádné komentáře

Kdo by neznal sérii taktických akcí Commandos. První díl Behind Enemy Lines,
podle mnohých nejkvalitnější z celé trilogie, byl výtvor neznámé španělské vývojářské
skupiny spadající pod Eidos, Pyro studios. Velice těžké a propracované mise
doprovázené skvělou grafikou a zabíjením Němců byly pro vyvolené, kteří hru
neodinstalovali hned po nezdaru v prvních misích, zábavou na mnoho hodin.

Pak
přišel datadisk Beyond Call Duty, který přinesl několik málo nových nápadů a
hlavně nových misí. Na Commandos 2: Men of Courage jsme si museli počkat už
trochu déle, ale vyplatilo se. Přechod do částečného 3D byl na místě, navíc
se Pyro moc neodchýlili od původního konceptu a přidali trochu málo akčnějších
prvků. K tomu si připočítejme několik nových postav (Nataša, Zloděj a pes Whiskey)
a rozšířené schopnosti původního týmu. Dostali jsme se do Severního ledového
oceánu, Paříže, zámku Colditz, podívali jsme se také na "Japonskou"
stranu bojů do tichého oceánu. Navíc v každé misi byla možnost hledat "bonusy"
– ústřižky fotek z WW2, pokud se vám podařilo najít všechny, měli jste další
misi navíc. K deseti základním tady tedy bylo 9 bonusových, tzn. 19 misí a zábava
zhruba na 14 dní (pokud jste si nehráli na Arnieho v Komandu a nešli do všechno
jen olovem, pak jste si to mohli vydělit dvěma:-)

Po
necelých dvou letech vývoje přišel na scénu třetí (a podle vývojářů taky poslední)
díl série. Velká reklamní kampaň, která předcházela vydáním hry, všechny přesvědčovala,
že to bude bomba. Je to pravda? Ne docela… Vezmeme si to ale od začátku –
Commandos 3 jsou opět na třech CD a instalace tedy nezabere zrovna nejmíň času
a asi 2GB místa na disku… Po spuštění hry se vám na monitoru zobrazí opravdu
precizně vytvořené menu s rytmickou orchestrální hudbou na pozadí. Následuje
tradiční nastavení detailů, zvuků a vytvoření profilu. První věc, která vás
možná zaskočí, pokud jste pravidelně nesledovali informace o vývoji je, že hra
obsahuje 3 na sobě nezávislé kampaně + tutoriál, kterým jsem začal.

Zde vás hra vede doslova za ručičku – "klikni sem, ano, to je správně,
teď odpravíme prvního němce, vyndej nůž, ano, postav se za němce, podřízni ho…"
už tady je vidět rozdíl mezi druhým a třetím dílem – v Men of Courage se vývojáři
řídili způsobem "hoď ho do vody, on se nějak plavat naučí…" navíc
si každý určitě všimne překopaného ovládání. Ale k tomu se dostanu později.
Nejprve se naučíte zacházet s Green Baretem, Sniperem a Sapérem. Následuje mise,
která vám předvede ukázkovou spolupráci špion – zloděj, kdy máte se špionem
zabavit strážné, mezitím se se zlodějem dostat do dalšího úkrytu a nakonec ukrást
tajné dokumenty. Pro ty, co nehráli původní díly je to opravdu dobrý návod,
jak řešit zapeklité situace jinak, než salvou z kulometu.

Samotné
kampaně vás zavedou na tři různá místa – do zimního Stalingradu, Střední Evropy
a nakonec do Normandie. Obsahují od tří do šesti misí. Dohromady jich je 11
nebo 12, podle toho, jak počítáte stalingradskou misi kde se máte zajistit o
bezpečnost generála ODonella. Začínáte se Sniperem a úkol je prostý: zabít nepřátelského
snipera (je to hajzl, bacha na něj:-) Všude kolem zuří vichřice a vůbec – celé
prostředí je graficky zpracováno na jedničku. Zůstal i systém otáčení mapy o
90°, takže je hra opět přehledná. To se bohužel nedá říct o zpracování interiérů
– grafika se zde stane rozmazaná, ač v 3D, místy nepřehledná a je to jedno z
největších mínusů hry. Pak (když se vám podaří toho šmejda odkrouhnout:-) se
spustí enginová animace, kterých je ve hře poměrně dost a jsou zvládnuté na
jedničku, a na Stalingrad spadne hodně bomb, německých paragánů a nakonec přijede
i Saper s Baretem. No a všechno živé, co umí německy se postupně vydá proti
vám.. Naštěstí je Baret namakaná bedna a může odejít s těžkým kulometem na jiné
místo a Saper má svoje molotovy, granáty apod. Když se vám podaří všechny zabít,
tak naskočíte do letadla a…… to už bych toho řekl moc, jen napovím, že se
další mise, poslední v této kampani, neodehrává ve Stalingradu, ale v Berlíně
(jak napovídá název hry) a že se jedná o jednu z nejlepších misí ve hře vůbec,
protože zde nemůžete jít způsobem „hele Němec – ratata – huiiiiii!! „alarm!“
– ratata – konec mise…“ ale musíte se řídit zásadami původních commandos a
dělat to, co se mi na hře zamlouvá nejvíc (i když je to místy trochu šablonovité..)
– odlákat si Němce z pozice, podříznout mu hrdlo, odklidit mrtvolu aby jí nikdo
neviděl atd. (odklízení mrtvol je zde vytvořeno zvláštním způsobem – zatímco
třeba z okna nebo do kanálu němčoura hodit můžete, ze střechy, do vody nebo
z vagonu je to neřešitelná situace..) Berlín je opravdu okouzlující – všude
pochodují gestapa, mechanici na stavbě dělají svojí práci, na náměstíčku hlídkuje
tank a generála, kterého máte zabít, hlídá skupina šesti dobře vyzbrojených
vojáků. A protože začínáte v kanále, je největší sranda vylézt z kanálu a přeběhnout
do nějakého úkrytu, než si vás někdo všimne…:-)

Kampaň
ve střední Evropě je nejdelší, obsahuje šest misí, a máte zde za úkol zachránit
cenná výtvarná díla, která se němci pokoušejí dostat do Berlína. Nejdříve se
musíte se Spyem a Thiefem dostat na vlak, který má celou zásilku převážet. Není
to žádná sranda, protože železniční stanice je opravdu dobře střežená. V této
misi bych opět vyzdvihl grafiku – venku zuří bouře, prší a v tom přijíždí jeden
německý náklaďák za druhým, pracanti odnášejí náklad do stanice ,zatímco oficír
stojí opodál, pokuřuje si cigárko a občas je trochu popožene.. A mezi tím vším
se musíte proplížit. V další misi se musíte dostat ze stanice na vlak, zde jsem
objevil snad největší bug v celé hře, ale ten popíšu později. Následuje mise
na vlaku (doprovázená úchvatnými enginovými animacemi) a několik akčních misí
v nedaleké vesničce. (nejprve se musíte dostat dovnitř, poté na vás najede banda
fritzů a vy se musíte zuby nehty bránit..) Naštěstí jsou po ruce miny, bazuka,
granáty… Po zhruba hodině hraní máte za sebou obě mise ve vesničce, celou
kampaň cca za půl dne.

Nakonec je zde kampaň, která se pokouší přiblížit hráčům práci elitních sil
před Dnem D na nepřátelském území – likvidace tanků, obrněných transportérů
a zásob paliva na jedné straně, eliminace námořních jednotek na druhé. A pak
je zde samotné vylodění v Normandii na Omaha Beach, kde vám hra svěří do rukou
Green Bareta a bandu spojenců. První dvě mise spoléhají na stealth akci, poslední
(a taky poslední v celé hře) je hodně akční..

Tím
Commandos 3 končí, zhruba po týdnu průběžného hraní, což mi přijde na hru tohoto
typu dost málo. Navíc vám vývojáři tentokrát nesvěřili celý tým, Nataša, Whiskey
a Driver dostali volno… Na druhou stranu každý člen týmu umí házet granáty,
Zloděj se naučil svazovat omráčené oběti, dostal škrtící strunu a spojenci se
už tady nechovají jako kačenky na střelnici. Opět se zde objevuje funkce „cover
mode“, při které postava vyndá zbraň a střílí po všem živém, co vidí. Tentokrát
je však více využívána, než ve druhém dílu. To přispívá akčnějšímu pojetí hry.

Tématem samo pro sebe je ovládání. Pyro ustoupilo od přehledného ovládání ze
druhého dílu, kde byla pro každou činnost/zbraň přiřazena určitá klávesa. Zde
je systém zbraní naprosto nesmyslný – máte dvě klávesy, kterými měníte zbraně
a jednu, kterou používáte tu právě teď aktivní. Představte si situaci – hodíte
němci cigarety, on přijde, chvíli se rozhlíží a potom je sebere. Za tento poměrně
krátký časový úsek se musíte připlížit zezadu a omráčit/zaříznout ho. Jenže
si neuvědomíte, že máte aktivní pušku, místo nože a vystřelíte. Následuje alarm,
a pak většinou load (u stealth misí). Nebo jste ještě zvyklí na ovládání z předcházejícího
dílu a zmáčknete kouzelnou klávesu „A“, která byla určená pro nůž. Zde je to
„oblíbený“ cover mode, takže opět výstřel…..load. Vůbec se zde až moc často
používá kombinace save-load. Mnoho objektů ubylo – například lahve s vínem.
No co, řekne si někdo. Jenže ne každý němec je kuřák, nebo nemá cigarety a když
mu hodíte krabičku, tak prostě ohrne nos. Zato lahví vína (nebo otrávenou lahví
vína:-) nepohrdl a cesta byla volná. Občasná nepřehlednost se taky vyskytne
– v misi, kdy se máte dostat na vlak se za vagonem „schovává“ oficír. Proč schovává?
Protože není prakticky vidět ani z jednoho úhlu pohledu, pouze jednou vidíte
nohu a to když si necháte zvýraznit nepřátelské vojáky. A takovýchto nepřesností
je tam víc. Nebo když si obracíte mapu o 90°, tak se hra zakousne a rozejde
až po nějaké chvíli. Zkoušel jsem to na více počítačích s různými graf. kartami
a situace se opakuje. Takže pokud máte stejný problém, řešte to jako já: Otočte
kameru, stiskněte 2x Esc a jste doma.

Ještě
jednou věcí, která má rozšířit potenciál této hry je multiplayer. Bohužel se
mi nepodařilo získat nikoho na LAN a ceny Velkého žlutého jsou příšerně vysoké,
takže pokud stojí MP za to, tak si ke konečnému hodnocení připočtěte 0,5 bodu.

Commandos 3 bych doporučil všem, co mají rádi taktické akce, ale ne příznivcům
prvních dvou dílů. Je mi líto, ale byl jsem zvyklý na taktickou akci s pořádným
příměsím stealth akce, zde je to často jen akce a stealth se opravdu schovává
někde v koutě. Navíc variabilita je skoro pryč, hra se uchýlila do šablonovitosti
a to taky není dobře. K tomu si připočtěte nízký počet (nebo snadnou úroveň?)
misí a vyjde vám průměrná hra. Nechci C3 shazovat, je to dobrá hra s určitým
potenciálem prosadit se na trhu, jenže už to není Commandos, tak jak ho známe.

Hodnocení: 8/10

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *