Arx Fatalis – recenze
Již dlouhou dobu jsem si nezahrál nějaký pořádný dungeon nesoucí se v duchu starých dobrých časů. A právě proto jsem byl víc než mile překvapen, když mou cestu konečně zkřížilo věhlasné RPG Arx Fatalis. Ne že by se jednalo o nějaký veskrze staromódní počin, nicméně, ani autoři sami se netajili svou inspirací ve starých dílech zaniknuvšího studia Looking Glass, autorů prvních dvou Thiefů, System Shocků a mnoha dalších kvalitních her. Studnicí nápadů, ze které bylo při tvorbě Arxu hojně čerpáno, se totiž stala právě Looking Glassí dvoudílná série Ultima Underworld (dále jen UU), jejíž první a v zápětí i druhý díl zazářil koncem roku 1992 (v roce 1997 pak vyšla předělávka jedničky na Play Station – dnes se jedná o velkou sběratelskou raritu). Klasické krokovací dungeony byly v době vydání UU velmi populární, UU ale jako jedna z prvních v žánru předvedla svobodu pohybu ve 3D – a to velmi úspěšně.