Thief 2

V jednom pochmurném světě, v jednom ještě pochmurnějším městě, v jedné šedé kápi právě teď Garet mistr zloděj vyprostil z dřevěného trámu provazový šíp. Schovávaje ho zpět do toulce bleskurychle obhlédl situaci, Dark engine s menšími obtížemi vykreslil okolní uličku, textura oblohy působila sice směšně, ale na to byl mistr zloděj zvyklý. Počal naslouchat zvukům prostředí, 32 kanálů je i na Sound Blaster Live! trochu moc a tak, kromě kapiček potu obstarožního audio procesoru Emu10k, náš šarmantní Garet vnímal brumlání o kus dál stojícího strážného, slyšel vzdálené kroky kohosi po dlažbě. Někde pod sebou, v hloubi kanálu zaslechl úzkostlivé zapištění krysy, konec konců nebylo se čemu divit, právě začala hrát pochmurná melodie, která si pohrávala s ambientními zvuky tak, že místy nevěděl, kde mu ucho stojí.

Bylo mu jasné, že do svého domu nemůže vstoupit předními dveřmi, neboť tam byly jeho kroky očekávány, jak doložil odposlechnutý rozhovor neopatrných strážných – s trochou štěstí se tihle tajtrdlíci nikdy nedozví, že si byl doma za jejich zády vyzvednout potřebné věcičky. Opatrně nakoukl otevřeným oknem do chodby, nikoho nespatřil, avšak sluch mu napověděl, že o kus dál pod ním kdosi kráčí po dřevěném podkladu, ano už mu bylo jasné že tenhle strážný směruje svou pochůzkou do druhého patra, kde se právě náš Thief nachází. Co teď, tázal by se laik. Avšak Garet takových situací zažil bezpočet, ať už v prvním díle, či v povedených přídavných mapách. Hbitě a neslyšně jak mechanista na plotně vlezl středověkým roubeným oknem do chodby a stáhl se do tmavého kouta. Zvažoval, zdali nebude třeba zhasnout o kus dál plápolající pochodeň, nicméně kámen viditelnosti, nezbytná to pomůcka profesionálního zloděje, se svou barvou počal blížit naprosté temnotě, což zaručovalo uživatelovi praktickou neviditelnost. Strážný se blíží… a mumlajíce si nadávky na svou práci rychle klesá omráčený k zemi, ani si nevšiml postavy vynořivší se z temnoty s napřaženým obuškem, který už tolikrát posloužil pro dobro věci. Kam s tělem, řekl by si laik…

Doba kdy přišel na svět fenomenální Systém Shock je už nenávratně pryč, jeho pochodeň ale donedávna stále hořela. I přesto, že se jí snažili nejrůznější výdělkuchtiví živlové uhasit vznikl neméně dobrý Thief. Nejednalo se sice o žádné cyberpunkové pokračování Systémového šoku (to spáchali hoši z Irrationalu), ale i přesto lidé z již neexistujícího Looking Glas v této hře dokázali, že to jde i bez mýty opředeného tvůrce Sys Shocka – Spectora, a tím tak trochu poškodili jeho image.

Popisovat Thiefa je v podstatě to samé jako popisovat rozsáhlejšího a mohutnějšího, občas však poněkud nejistého Thiefa 2. Principielně se toho mnoho nezměnilo, spíše se pilovalo k dokonalosti a odstranili se některé chyby prvního dílu na které poukazovali fanoušci (nic proti, ale mě se úrovně se zombíky líbili). I nadále se „kupodivu“ jedná o 3D akci-neakci, kde hlavní roli hraje plížení a schovávání ve stínech, neslyšené omračování stráží, za nejrůznějšími účely, povětšinou infiltrací a loupením cenností a cenných informací.

To co s tímto zdánlivě nepříliš zajímavým, nicméně originálním systémem, provádějí machři z LG ovšem nemá obdoby. Každá mise přesně zapadá do pečlivě budované mozaiky příběhu a je doslova přesycena atmosférou. Nečekané zvraty a šokující odhalení jsou na denním pořádku, koneckonců tak tomu bylo i v prvním díle. Faktem zůstává, že by se určitě dalo na příběhu, točícího se kolem tyranského šerifa a jedné sekty posedlé mechanickými stroji, leckde ještě zapracovat. Jako hlavní zápor bych označil jakousi umělou protáhlost, která je o to víc patrná díky tomu, že autoři vysázejí většinu es z rukávu v první polovině (či snad třetině) hry a dál Thief2 už jen ztrácí dech. I přes tenhle pro fanouška mého kalibru dost výrazný a takřka fatální nedostatek je zápletka bezesporu jednou z nejsilnějších zbraní této hry.

Pokud se řekne příběh, možná si leckdo z vás vybaví nějakou oblíbenou knihu, mě se v mnoha případech vybaví Thiefové 1 a 2 a jejich skvělé mise. Jestliže někdo tvrdí, že trapná legenda Doom oplývá nepřekonatelnými mapami, dá se tento jeho defekt omluvit jenom tím, že neviděl v akci Thiefa, nebo ho malomyslně odsoudil. Mapy v Thiefovi jsou bezkonkurenčně těmi nejlepšími co kdy svět viděl, tak neuvěřitelně dokonalý design budící atmosféru a provázanost herního prostředí s příběhem nenajdete nikde jinde, ani v příběhově závislých RPGéčkách.

Cestu vám zkříží rozmanitá prostředí – při svém tažení vyloupíte nejednu šlechtickou rezidenci, budete čmuchat v kasárnách, utíkat setmělými ulicemi před zradou, jako správný Master Thief uděláte banku, odhalíte tajnou ostrovní základnu a mnoho dalšího, dokonce se podíváte do ztraceného města z prvního dílu či velice kouzelně zpracovaného lesního království, kde se setkáte s vaší dávnou „přítelkyní“. Zkráceně řečeno, nuda se thiefovským mapám vyhýbá jak vlkodlak vlčímu moru. Není se čemu divit LG už mají (měli) něco za sebou a dostali se tam kam se nikdy žádný jiný rybí herní tvůrci nedostanou, a už vůbec nezmiňuji v poslední době se rozmáhající německé, polské, maďarské a ukrajinské zoufale neprofesionální sociální týmy produkující komerční hry, které jsou kvalitou kdesi pod úrovní freewaru.

Thief 2 je sladkým pokračováním jedné z mých nejoblíbenějších her, nositelem jeho odkazu úchvatné hratelnosti a hloubky příběhu. Je jasné, že se mu v mých očích vyrovná jen málo co. Zas tak zaslepen, abych nepoznal některé chyby ale nejsem a tak ho hodnotím tak jak ho hodnotím.

Vylepšení proti prvnímu dílu:

1. Pokročilejší umělá inteligence, které si ovšem moc nevšimnete.
2. Vylepšený Dark Engine předvádí asi nejrozsáhlejší mapy co kdy byly v 3D akci k vidění, je ale mnohem HW náročnější než v prvním díle, zvládá na rozdíl od jedničky 16bitovou barevnou hloubku textur, mlhu a déšť.
3. Přibylo pár nových zlodějských udělátek jako lektvar pomalého pádu, neviditelnosti a Garretovo mechanické oko kterým můžete zoomovat. Další mechanická oka můžete hodit za roh a skrze ně pak obhlédnout situaci.
4. Tradičně je skoro nutností mít kromě 3D grafické karty i 3D zvukovku, kterou v Thiefovy 2 využijete vskutku na max, naslouchání v temných chodbách nebylo nikdy tak dechberoucí, vlastně sluchberoucí, jako nyní.