Mission Critical

Psal se rok 1995 a žánr point-and-click adventur zaznamenával menší renezanci, většina náročnějších titulů, rozpracovaných na popud velkého úspěchu děl od Lucas Arts a Sierry, se právě v tomto roce drala na svět. Do početné skupiny novorozenců, ležících na pultech obchodů – místo do plen, zabalených do krabic – se přidal i čerstvý přírůstek Mission Critical (dále jen MC, a podotýkám že podobnost s názvem tohoto magu je čistě náhodná. :o)

V té době se často vedly diskuze o tom, zdali jsou lepší Legendi, kteří se tehdá obzvláště činili, nebo Lucasové, kteří pomalu ale jistě zaspávaly na vavřínech ustlaných Indianem Jonesem. Dnes s odstupem času, bych to hodnotil tak nastejno, neboť oba tvůrci nyní zanevřeli na adventure žánr a nechutnosti typu Unreal 2 které Legend produkuje (a ještě k tomu se s nimi chlubí :o) mi opravdu nevoní. Ale vraťme se do roku 95, kdy se návalu velice kvalitních adventur od Legendu Lucasové efektivně bránil snad jen Spielbergvským The Dig.

Legendi si vždy razili vlastní cestu, a tituly jimi vytvořené rozhodně nepatří do stejné škatulky jako Monkey Island a jemu podobné iracionální adventury… Jejich díla byla typická především citelným nádechem starých časů textových adventur.

Textové adventury byly jeden z prvních herních žánrů co poctil nově vzniklou a ještě zdaleka ne dominantní platformu PC svou návštěvou. Proč tomu tak bylo? Uznejte, že je přece jen nepoměrně jednodušší napsat pár řádek textu, než vytvořit 3D engine :o) (i když někdy mi připadá že v současné době je těch pár řádek textu – příběh, pro tvůrce her daleko větším problémem než právě naprogramování super hyper enginu :o)

Textové adventury si lze představit jako u nás velice populární Gamebooky převedené na počítač ať už ZX spectrum nebo PC. Hra před vás předkládá příběh a nastalou situaci, přičemž se vás zeptá jak jí chcete řešit. Na rozdíl od gamebooků nemusíte pracně otáčet na odkazy v knize, stačí „pouze“ zadat jednoduchý příkaz a viola. Domovem jedněch z prvních textovek se staly dílny začínající Sierry, která s postupem času přesedlala na point-and-click adventury, které pro změnu definovali lidé z Lucas Arts.

Legendi se v 90. letech nenechali inspirovat trendem poit-and-click advnetur, zvolili si cestu vlastní – doplňování grafických obrazovek k textovkám, tato stezka se jim stala na dalších 7 let osudná… díky bohu za to!

Legendi odstartovali svou kariéru v roce 1990 kdy vydali nepříliš vysoce hodnocenou prvotinu Spellcasting 101, jakousi alternativu k Sierryckým dobrodružstvím chlípníka Larryho. Že tento druh rádobyhůmorných adventur nemám rád, nemusím zmiňovat a raději se přesuneme rovnou ke hře která zajistila Legendu to čemu se říká respekt. V timequestu se již začalo blýskat na lepší časy, ale ten pravý záblesk přišel až roku 1992 s vynikající, knižní předlohou inspirovanou, Gateway. Následovalo pokračování Gateway 2, série hitů Companions of Xanth, Death Gate a konečně dnes mnou reviewovaný Mission Critical, který se ocitl po vydání Shannary, další to hry ze stejné stáje jaksi v jejím stínu… podívejme se mu nyní na zoubek.

Příběh:

Lidé jsou hold tvorové agresivní, a tak se nám souboje s klacky transformovaly v souboje vesmírné (viz. Vesmírná odysea). Svět MC vychází konstrukčně z toho našeho a budoucnost kterou v něm Legendi prezentují nevypadá pro lidstvo nijak růžově…

Není tomu tak dávno, kdy se svět rozdělil na dvě frakce – od naboptnalé totalistické organizace spojených národů se tehdá odtrhla frakce říkající si výstižně aliance. Tato „zrada“ do zničující války, která se po vyčerpání obou stran transformovala na válkou studenou a po doplnění sil opět ve válku klasickou, ach jo zavání to kýčem… proto se ptám kde je zakopaný rýč?

Dnes máme rok 2134, „druhá“ válka je v plném proudu, aliance dostává na prdel a tak nutně potřebuje získat strategickou výhodu… řešením by možná mohl být cizácký artefakt, který byl vykopán kdesi v hlubokém zapadákově číslo devět. Pro tento artefakt se vydává alianční vědecká loď doprovázená bitevníkem USS Lexington, na jehož palubě se nachází i vaše hráčské alter ego.

Vstup do hry je poněkud zmatený, probudíte se na značně poškozené vesmírné lodi a hlavou vám vrtá červ, říkající „kde je posádka?“. MC staví na osvědčeném principu, který prokazatelně nejlépe zvládá ono potřebné počáteční vtažení do hry, tomu kouzlu se říká herní amnestie. Zkráceně řečeno – zpočátku poměrně dlouhou dobu nic nevíte, jen tušíte… a byla by velká škoda kdybych tuto skutečnost jako obvykle měnil:o)

MC je adventura jako řemen, a jak už to tak v každé slušné adventůře chodí, je to právě příběh který je zde až na prvním místě, nikoli Klausovy tunely. Kromě hlavní dějové line před vás MC postaví i hutnou dávku pěkně křupající herní strouhanky. Při všem tom chroupání si tak můžete pročítat deníky posádky podivně prázdné lodi, o níž sem si zpočátku myslel, že bude plná vetřelců… :o) Odhalíte zajímavá fakta, a především, střetnete se se svým osudem… (to zní zatraceně osudově).

Poměrně záhy zaregistrujete poněkud decentnější přístup, který od vás hra vyžaduje. Musím rázně upozornit všechny akce chtivé, že MC je podivuhodně „klidná“ hra, snad je to dáno statikou obrazovek, nebo spíše neobvyklou sadou prostředí, kdy se zhruba do poloviny hry plácáte ve značně sterilních obrazovkách s tématem vesmírné lodi. Sterilita pramení především z onoho proklamovaného logického přístupu autorů k této hře. K čemu by byly na vesmírné lodi nějaké zbytečnosti, vše je koncipováno s důrazem na ryzí funkčnost.

Pokud ovšem překousnete onu počáteční suchost, kvůli které byla ve své době MC odsuzována, hra se vám odvděčí něčím v historii adventur dosud nevídaným – strategickou mezihrou v níž bojujete jako novopečený velitel vlastnoručně opravené lodi proti zákeřné UN. Musím podotknout že vše se koná v kontextu s příběhem, takže se v žádném případě nejedná o nějaký výstřelek mimo mísu, toliko známý z meziher obsažených v českých adventurách :o)

Tech:

Technicky se jedná o kombinaci point-and-click adventury s patentem Legendu – skvěle nakreslenými lehce přirenderovanými interaktivními obrazovkami, po kterých se hráč pohybuje podobně jako ve starých textovkách. Na vaší pouť nahlížíte hezky z vlastních očích – first person, přičemž se mezi scenériemi pohybujete pomocí šipek. Na každé obrazovce můžete provozovat interaktivitu s předměty a různé další perverznosti :o) Snad zde ani nemusím zmiňovat základní návyky každého správného adventuristy, takže minimálně jednou denně sebrat věcišky do bezedného inventáře, prozkoumat a patřičně proklikat všechna prostředí, číst deníky a pomalounku polehounku tak přicházet na kloub tomu zapeklitému ději.

Celková promyšlenost hry je vskutku na značné, místy až hard-core úrovni a tak se setkáte s množstvím různých logických problémů, které podotýkám MAJÍ logické řešení. Též se připravte na tikající herní hodinky, aneb času není nikdy dost.

Nemyslete si, že trhlinu po mikrometeoritu zalepíte žvýkačkou kombinovanou s párátkem, tady nejsme v Sierrackých parodiích ale v proklatě realistickém vesmíru, který má sílu vás pohltit, a to doslova :o)

Každý váš krok je doprovázen podobně jako ve veleznámé Cryogenické Atlantis plynulou animací, která efektivně supluje pohyb ve třetím rozměru. To ovšem není zdaleka vše, Legendi si vzhledem k velkému úspěchu předešlých titulů dovolili za nemalý peníz najmout profesionální herce, kteří svými, na herní poměry docela obstojnými výkony, obohatili filmové sekvence. Především díky tomuto faktu se hra rozkládá na „neuvěřitelných“ třech CD. (a v dnešní době se jedná o menší sběratelskou raritku)

Celkově MC působí jako příjemný mix Hard-core adventury a interaktivního filmu. Pro všechny fandy sci-fi představuje jasnou volbu, neboť se tento skvost žánru hodně podobá tvorbě klasika sci-fi literatury – Heinleina, ovšem bez jeho sklonů k vlastenectví :o) Pro ostatní představuje docela zajímavou zkušenost potvrzující že „není všechno Lucas Arts co se třpití“.