Metal Gear Solid

Je tomu již pár let co jsem si bláhově myslel, že na Play Station existují pouze hry pro dementní puberťáky. Této fatamorgány mě zbavil právě Metal Gear Solid, hra která definovala žánr stealth akcí.

Když v roce 1986 vyšel první Metal Gear tehdy ještě pro Japosnské počítače standardu MSX a v roce 1989 druhý pro MSX 2 byl klid… Teprve třetí díl způsobil v roce 1997 většině majitélů hojně rozšířeného Play Stationu menší šok – konečně se na jejich mašinkách objevilo něco o čem celou tu dobu snili – dokonalá hra.

Za všemi díly MGS stojí jedna z největších světových herních firem – gigant Konami. V Metal Gearu pro PSX má konkretně prsty její divize Konami Computer Entertainment Japan. Obecně však bývá v souvislosti s fenoménem Metal Gearu zmiňováná jedna jediná osoba – legendární Hideo Kojima, který se nejen v Japonsku těší obrovské slávě. Tento velikán je ústředním autorem série Metal Gear, a v branži je považován za idealistického génia těžké ráže.

Na Metal Gearu je zajímavé především to, že je neuvěřitelně adaptabilní, dokáže se líbit každému, ať už akce chtivému, nebo konvenčnímu adventuristovi mého kalibru. Pro akční hochy tu jsou připraveny velkolepé souboje s bossy a pro mírotvůrce nezvykle kvalitní příběh, který sice na první pohled působí primitivně, ovšem hned na pohled druhý je každému jasné, že se tady někdo zatraceně dlouho patlal se scénářem.

Hlavním hrdinou, nebo spíše „antihrdinou“ je žárem bitev nikoli zocelený, ale spíš charakterově zdevastovaný veterán Solid Snake. Tento expert přes infiltraci a boj s terorismem, byl svým bývalým nadřízeným povolán zpět do akce. Nutno podotknout že se mu původně do boje absolutně nechtělo, teprve apel generála na Snejkovi city zabral. V akci je totiž nezvěstná Snejkova neteř Meryl, kterou nejspíše zajali při plnění mise teroristé, disponující jadernými zbraněmi a též ničím jiným než strašlivým Metal Gearem – obřím tankem/mechem schopným rozeslat všude po světě atomové dárečky… Kýč, říkáte si, ale to ještě zdaleka netušíte kterak se dějová linie rozvine, kolik nečekaných zvratů a hlubokých myšlenek Kojima do svého díla ukryl!

MGS je hra nabitá EMOCEMI, tento fakt se promítá především v takřka dokonalých dialozích – Snejk během mise komunikuje s okolním světem pomocí vysílačky a rozhovory které prostřednictvím rádiových vln vede patří k těm nejlepším co jsem kdy slyšel. Zastoupení v nich nalezne všechno možné – city, vtipy, sarkasmus strach, odhodlání… A když už jsem u těch emocí nemůžu nezmínit, že se kolem Snejka motá hned několik potencionálně zajímavých a hlavně inteligentních žen, které by měly zájem v jeho na omak chladném srdci rozkřesat jiskru. Snejk ovšem jejich pokusy o sblížení vždy nějakým skvělým a často „komicky“ stylovým způsobem uzemní. Hold je to chlap řádně zatvrzelý, což pochopitelně samice v okolí o to víc rajcuje:o)

Metal Gear je plně 3D third person záležitostí, přičemž na hlavního hrdinu pohlížíte většinou skrze oči méně či více inteligentní kamery, která snímá dobrodruha z ptačí perspektivy.

Herní svět je tvořen soustavou na sebe navazujících map, které vynikají především velice kvalitním designem a komplexností simulované scenérie. Briefingy fasujete prostřednictvím vysílačky a často se stává že se vaše cíle během mise několikrát změní, takže buďte vždy připraveni! Povětšinou je vašim úkolem dostat se na určené místo… cesta k němu může být tichá, nebo krvavá, volba leží jen na vašich bedrech.

Strážní a nejrůznější bezpečnostní systémy hlídají své okolí a v případě že vás spatří spustí alarm, čímž přivolají posily – pak vám pomůže buď rychlé schování a vyčkání až se alarm po určité době vypne, nebo střelba končící, v případě volby těžší obtížnosti hry, většinou vaší smrtí.

K ryze infiltračním účelům je vám k dispozici radar (na nejtěžší obtížnosti nefunguje :o), který podobně jako v Commandos ukazuje zónu dohledu nepřátel… Budete se plazit za zády procházejících vojáků, nalepení u stěn procházet kolem zákeřných bezpečnostních kamer a konec konců dříve nebo později přece jen bojovat.

Ku pomoci vám v tomto případě mohou posloužit už i samotné hbyté ručičky, kterými dokážete zlomit vaz neopatrným řadovým vojáčkům. Samozřejmě že velkou roli bude hrát i to co v rukou držíte… Palné zbraně se ovládají podobně jako v nových Resident Evilech tedy jednoduchým automatickým zaměřováním, které trochu narušuje nepřesné ovládání. Automatická puška, pistolka, raketomet (s opravdu řízenými střelami hodící se na nejrůznější taktické fígle), granáty všeho druhu a kupa dalšího arzenálu vám efektivně pomůže s jarním úklidem. Nemyslete si ovšem že se při soubojích obzvláště s bossy MGS promění na bezhlavou střílečku, vždy bude nutné vymyslet nějakou efektivní strategii, odhalit nepřítelovi slabiny a zasáhnout!

PC konverze z PSX dopadla opravdu velice dobře. Engine hry byl ponechán, pouze lehce modifikován, aby zvládl vyšší rozlišení ve kterých vypadá MGS opravdu nesrovnatelně lépe než na obstaróžním Play Stationu. Textury jsou sice nepříjemně rozmázlé, ale jejich barevná paleta byla se všemi těmi kovovými odstíny volena natolik inteligentně, že si při hraní, unášeni atmosférou, nějakých nedostatků ani nevšimnete. Kvalitní filmečky, kterými je hra prošpikovaná skrz na skrz, byly jen lehce remásterovány, takže kvalitativně zhruba odpovídají verzi pro PSX – jsou cool.

To hlavní co bylo zachováno – hratelnost, splňuje všechny normy Kojimovy práce. Jediné co by stálo za menší vychytáni je nepřesné ovládání přes klávesnici, tento nedostatek můžete kompenzovat dokoupením nějakého kvalitnějšího gamepadu, nejlépe podobného tomu pro PSX. Občas také pozlobí kamera, která zrovna když jí nejvíce potřebujete zaujme nevhodnou pozici, která vám znemožní větší orientaci v prostředí.

I přes nějaké mušky kterých je minimum, působí MGS na PC podobně jako na PSX, tedy naprosto dokonale. Svůj cíl, pobavit, poučit a pohnout hráčem splňuje na jedničku.