Jeepers Creepers 2

Druhé
díly jsou vesměs špatné …
nejvíce to poznáte třeba u takových
hororů či komedií. Vezmeme-li si
pro ukázku hororový žánr,
většinou už to
podruhé neklape, tak jak by mělo,
necáká tu
tolik krve jako kdysi a přibudou špatné dialogy a
nepochopitelné chování
jednotlivých
postav. A to většinou tvůrci na
pokračování
dostávají více dolarů než tomu bylo u
prvního
dílu … Victor Salva už jednu
úspěšnou dvojku
natočil, šlo o pokračování
,,Nezvratného
osudu“. Podruhé se mu to už, ale tak hladce
nepovedlo.
Proč? U ,,Nezvratného osudu“ je řekněme
hlavním
padouchem osud respektive smrt, tedy sympat´ák
každým
coulem. Místy se smějete, místy si do trenek
naděláte,
zkrátka ideální horor … u
Jeepers Creepers je
to jiné. První díl jsem označil za
slušný
horor v době, kdy se ještě nepoužíval
maniakální
střih viděný později v SAWU. Druhý se na
něj
doslova nalepuje, začíná zhruba den po konci
prvního
dílu. Je poslední den, kdy se Jeepeer může
nakrmit,
k čemuž si vybere farmářovic synka, což si
farmář
nenechá líbit, nezapře v sobě kutila a
začne si
v kůlně vyrábět speciální
nástroj
pomsty … synek byl, ale jen předkrm, Jeepeer si pro
hlavní
chod vyhlédne školní autobus
nacpaný po okraj
ragbisty vracející se
z úspěšného
zápasu. To, že se dá celkem snadno předpovědět
koho
všeho postupně Jeepper vcucne do svého
chřtánu je
věcí se kterou se v hororech
setkáváme
poměrně často, ale co je zarážející,
je
samotný pan Jeeper – v jedničce se
nám ukazoval
jen sporadicky v pološeru a sem tam
zamával křídly.
Ted´ už docela chápu proč –
scénárista
si dal sice záležet, aby teenagerům napsal takové
dialogy, že by jste za nimi nejraději vlezli do televize a
zmlátili
je dálkovým ovladačem, ale zároveň
maskéři
stylizovali hlavního padoucha tak, že z něj
nemáte
sebemenší strach a ani mu nemůžete
potenciálně
fandit, protože prostě nemá charisma … jistě,
hledat u
těchto monster nějaké charisma je trochu
utopické,
ale vzpomeňte třeba na Fredyho Krugera, který si
Vás
okamžitě získal svými cynickými řečmi.
Nic
takového u Jeepera nehledejte, je to tvor
nemluvný –
nepočítám-li za způsob komunikace
olizování
skla školního autobusu nebo sem tam
zamávání
křídel. V porovnání
s jedničkou není
pochyb o tom, že tvůrci měli na druhý díl
více
peněz, spíše škoda jen
jakým způsobem je využili.
Místo, aby investovali do nějakých těch jatek,
investovali do digitálních triků, kdy třeba
Jeeper
plápolá ve větru se zaraženou harpunou
v hrudníku.
V porovnání
s dnešním umem filmových
studií jsou efekty ,,příliš
digitální“
čili nebude problém ani pro standardního
diváka
odhadnout záběry normální a
záběry, kdy
pomohly počítače … shrnuto podtrženo, film by
místy
i docela fungoval, ale chtělo by to monstrum
s větším
charismatem.

** z pěti