Cesta do fantazie

Není to tak dlouho co jsem si plna nadšení koupila jistý časopis, který si za
přílohu na své DVD vybral film Cesta do Fantazie. Na tom by nebylo nic divného,
ale málokterý časopis si vybere za přílohu právě anime a ještě se tím chlubí (což
považuji za velké plus 😉 ) Už jméno režiséra napovídá, že půjde opět o něco výjimečného,
není jím nikdo jiný než věhlasný Hayao Miyazaki, zakladatel japonského anime studia
Ghibli (má na kontě takové klasiky jako Naušika z Větrného Údolí, Princezna Mononoke,
Hrob Světlušek…) Tento film získal dokonce i Oskara v roce 2003 a Zlatého Medvěda
na MMF v Berlíně.

Hlavní hrdinkou je poměrně normální, trochu umíněná desetiletá školačka Chihiro.
Při stěhování do nového města po cestě zabloudí a s rodiči se octnou na zvláštním
místě ne nepodobném skanzenům, které v Japonsku na počátku 90. let rostly jako
houby po dešti, ale později nebyly na jejich údržbu peníze, tak se staly postupně
opuštěnými a chátraly.

Rodiče zvábí velmi příjemná vůně a než se milá Chihiro naděje, nenasytní rodiče
se promění v prasata a nechají dceru v docela zoufalé situaci. Snědli totiž
jídlo určené pro bohy a to se přísně trestá… Protože jsem o filmu předem moc
informací neměla, byla jsem podobně zmatená jako Chihiro. Nezbylo mi tedy než
sledovat co bude dál. Ujme se jí zvláštní mladík Haku a snaží se jí pomáhat.
Aby mohla v tomto podivném městě, vlastně lázních, kam se sjíždí duchové a bohové
z celého Japonska zůstat, musí tu dostat práci. Není to jednoduché, ale nakonec
se jí hlavní šéfku Yubabu přemluvit podaří. Chihiro se jí upíše a Yubaba jí
„ukradne“ jméno. Z Chihiro se od té chvíle stane Sen a své skutečné
jméno zapomíná. To jí připomene až přání k narozeninám, které zůstalo v kapse
původního oblečení. Kdyby své jméno zapomněla, už by pro ni nebylo cesty zpět.

Práce v takových kouzelných lázních není žádný med ale Chihiro se snaží. Navíc
se opět setká s podivnou postavou Bezobličejníka (v originále Kaonashi, kao
= obličej, nashi = bez, postrádající něco; není ani bůh, ani cokoliv jiného),
kterého zahlédla při úprku s Hakuem. Poté co ho zaměnila za jednoho z hostů
a v nevědomosti pustila dovnitř, se začaly dít věci. Umí tvořit zlato, jímž
uplácí chamtivé zaměstnance lázní, aby se o něj starali. Sem tam někoho sežere
a nehorázně se cpe pochoutkami, které mu obsluha nosí. S jídlem roste chuť,
stejně jako jeho agresivita a velikost. Je milý jen na Chihiro, která ale jeho
projevy přízně, tedy hrsti plné zlata, odmítá a tím ho uráží.

Po návštěvě říčního boha (který předtím vypadal spíš jako bůh smradu – zdá
se že i takové v Japonsku mají…) je Chihiro hrdinkou dne. Odměnou je jí malá
hrudka čehosi, co jí bůh upustil do dlaně. A jako správná řeka po sobě říční
kami zanechal také zlato, které zinkasovala Yubaba, samozřejmě. Ukáže se, že
Haku je učeň Yubaby a musí ji poslouchat na slovo. Jednou však ukradne cosi
cenného Yubabině sestře Zenibě. Ta na něj uvalila zlé kouzlo a hrozí, že Haku
zemře. Chihiro se už docela otrkala, a tak se jí podaří, pomocí podivného koláčku
od říčního boha, Hakua zachránit.

Protože cennost patřila Zenibě, rozhodne se ji vrátit. Čirou náhodou má topič
pod lázeňskými kotli, Kamaji (něco mezi člověkem a pavoukovcem, jde z něj strach
ale jinak má dobré srdce a také se snaží Chihiro pomoci) asi 30 let staré (a
stále platné) schované lístky na vlak, co jezdí jen jedním směrem. Chihiro tedy
jede, ale nejdřív musí ještě vyřešit otázku Bezobličejníka. Ten mezitím řádí
jako černá ruka a Yubabě dochází trpělivost. Chihiro ho tedy vyvede z lázní
(jak přišla na to jak to má udělat mi moc jasné nebylo, ale očividně je to asi
chytrá holka no ^_^;) Samozřejmě vše opět díky zázračnému koláčku.

Po cestě Bezobličejník vyplival veškerý snědený personál, takže lázně opět
získali zaměstnance a zbyl z něj zas jen neškodný, trochu soucitu vzbuzující
duch s maskou. Mimoto se vše kolem lázní po velkém dešti změnilo v jedno velké
moře. Chihiro se s pomocí její společnice Lin dostala k vlaku, s Bezobličejníkem
v patách (nejdřív jsem nepochopila jak přišla Chihiro na to, že zlý je jen v
lázních, ale bylo nasnadě, že za to mohla hamižnost zdejších zaměstnanců).

Společnost jí dělali Yubabina špehovací vrána (v podobě mouchy) a Yubabin přerostlý
rozmazlený synáček Bo (proměněný v krysu, obojí proměna byla práce Zeniby).
Když k Zenibě dorazili, přijala je vlídně – jako správné hodné dvojče Yubaby.
Později dorazil i Haku v dračí podobě, už se zdál být celkem fit. Všechny, až
na Bezobličejníka, si naložil na záda a vraceli se zpátky do lázní.

Po cestě se Chihiro vracely vzpomínky. Kdysi spadla do potoka a ztratila v
něm botu. Nalezli ji nezraněnou o kus dál na břehu. Potok byl později vysušen
a na jeho místě byla postavena vesnice. Od maminky se dozvěděla, že potok se
jmenoval Kohaku. Bylo to pravé a dávno zapomenuté jméno Hakua, a vyslovení tohoto
jména zlomilo jeho zakletí a on se mohl proměnit zpět do své lidské podoby.
Následuje asi nejhezčí scéna jak Haku, vlastně už Kohaku, letí s Chihiro vzduchem
až se dostanou do lázní.

Tam už na ně čeká Yubaba. Hledá milovaného synáčka, kterého ovšem mají oni.
Přislíbí tedy Chihiro, že smí zachránit své rodiče jen tím, že je pozná mezi
ostatními vepři.Mezi nimi ale není z rodičů ani jeden, jak Chihiro správně uhodne.
Yubaba jim tedy nakonec dovolí odejít. Na závěr jedna dobrá rada od Kohakua,
hlavně se neotáčej. Zdá se že ji i nějakým způsobem ochránila gumička do vlasů,
kterou jí dala Zeniba… To už si ale s rodiči vykračuje zpět k autu. Ti si
klasicky nic nepamatují, ale koukají jak spadlí z višně, protože auto mezitím
pěkně zarostlo. Že by tu něco nehrálo? Dlouho neuvažují a konečně odjíždí z
toho zvláštního místa. Že by jen podivný sen, a nebo skutečná cesta do fantazie?

Toliko o filmu, musím ovšem přidat pár poznámek k českému dabingu. Vlastním
verzi na DVD, tak jsem byla samozřejmě zvědavá, jak se s úkolem dabovat japonský
film naší dabéři poprali. Vcelku slušně, jen mi vadilo komolení japonských jmen,
která i v češtině zní jinak dobře, tak nevidím důvod, proč jejich výslovnost
změnili, asi jsem moc velký detailista 🙂 Hlasy byly poměrně výstižné, ale toho
„japonského“ náboje se moc dosáhnout nepodařilo, asi by to menší děti
moc vystrašilo (?!), nevím. Každopádně je to škoda. Takže co z toho vyplývá?
Pokud jste již odrostlejší publikum a nemáte problém stíhat titulky, doporučuji
ponechat znění v originále, dojem bude lepší. Pokud ne, českým zněním nic nezkazíte,
ale také možná o něco přijdete…

Jinak já osobně doporučuji film shlédnout vícekrát, ne všechno je po prvním
promítnutí jasné. Když jsem to viděla poněkolikáté, celkový dojem z dílka byl
více než dobrý. Neviděla jsem v tom už jen pohádku pro děti, ale něco, nad čím
se každý může trochu zamyslet, ostatně jako ve většině filmů od Miyazakiho.
Zkuste se na ten film podívat, možná budete příjemně překvapeni, že Japonsko
neprodukuje jen seriály typu Pokémon/Digimon, ale i velmi kvalitní podívanou…

Dobrodružný / Rodinný / Animovaný / Fantasy
Japonsko / USA, 2001, 125 min
Režie: Hayao Miyazaki
Hrají: Daveigh Chase, Suzanne Pleshette, Takashi Naitô, Lauren Holly, Cosma
Shiva Hagen, David Ogden Stiers, Rodger Bumpass, Sidonie von Krosigk, Bob Bergen