Neighbours from Hell

Sousedi jsou různí. Někteří jsou přátelští, hodní, milí, jiní zase podezřívaví, arogantní, nenávistní… Každopádně jsou součástí vašeho života. Je jedno jestli je vídáte denně u šálku kávy, nebo se s nimi nemůžete vystát. Pokud patříte do skupiny, co nemá své sousedy zrovna v lásce, a nebýt 3D stříleček typu Painkiller udržujících vaši nenávist na přijatelné úrovni, už byste seděli v místnosti se zamřížovaným oknem s koulí na noze, pak je toto zaručeně hra pro vás. Neighbours from hell, jak již sám název napovídá, je totiž hra z prostředí nekončících sousedských hádek a sporů, naschválů a podrazů.

Ale od začátku. Neighbours from hell je jméno televizní show založené na vskutku
škodolibém humoru. Hlavní aktér jménem Woody (vy) má za úkol vkrást se do bytu
svého poněkud přitroublého, sádlem obtěžkaného souseda a za pomocí předmětů
nalezených v bytě mu provádět všelijaké naschvály. Jak prosté, jak zábavné.
Ale soused vás při tom nesmí chytit, ba ani uvidět, jinak je zle. Proto je dobré
jít mu z očí – buď se pohybovat v jiných místnostech než je on, nebo se někam
schovat, třeba do skříně.. Možností jak ho vyvést z míry je spousta, stačí šikovně
nastražit banánovou slupku nebo přečmárat obraz jeho milované matinky lihovým
fixem… Ze začátku máte přístup pouze do některých místností, postupem času
se vám otevřou další části bytu. A nejen to, tlouštík nemá rád když mu někdo
v bytě nastražuje pasti (kdo by taky měl, že..:), tak si pořídí zvíře – hlídače.
Papoucha a pak, když pták zklame, zvíře štěkavé, čili psa. Naštěstí je to i
zvíře spavé, takže proplížit se kolem něj nebývá problém…

Z důvodu přehlednosti šáhli autoři ke 2D zpracování, ve kterém je jasně vidět,
kde se oběť pohybuje, co dělá, a hlavně, kam se chystá jít. K tomu slouží i
bublina u jeho hlavy v levém dolním rohu obrazovky, ve které je zobrazen objekt
jenž se chystá soused použít. Co se týče grafiky, tak i zde je vše přizpůsobeno
hlavnímu účelu hry, pobavit. Kreslené postavičky vypadají kouzelně a když se
vám podaří souseda rozčílit, tak cholericky křičí, skáká, nadává, no prostě
super.. A když se vám podaří ho rozčílit ještě jednou než mu indikátor vzteku
klesne na minimum, tak dostanete extra body od diváků..

Ovládání je vcelku intuitivní, všechno ovládáte myší jako u klasických point-and-click
adventur.. Levé tlačítko pro normální, druhé pro plíživou akci(to se používá
v místnostech se štěkavou zvěří:) Celá hra je rozdělena do 3 částí + tutorialu,
který nestojí ani za řeč. Tyto části, nebo lépe, televizní sezony, obsahují
dohromady 14 epizod, jejichž obtížnost se postupem času zvyšuje.

Věřte mi, některé jsou opravdu pekelně těžké. Ale ani to nedokázalo prodloužit
délku hraní na více než 5 hodin čistého času, možná i na míň. To je na hru,
jejíž druhotné hraní prakticky nepřipadá v úvahu (proč taky – jednou se vtípkům
zasmějete a podruhé už je to rutina), příšerně málo. Co hůř – kdyby byly v každé
epizodě alespoň nové triky, ani to ne. Některé se opakují, a to dost často.
A celé se to odehrává v jednom prostředí. Pravda, postupem času se otevřou další
místnosti, ale to je málo. Podařilo se mi v každé sezoně dostat „zlatou sošku“
– ocenění, které získáte, pokud se vám podaří ve všech dílech dosáhnout vyššího
hodnocení než 90%, čekal jsem nějaký bonus, extra kolo, cokoliv. Nic. Hra je
u konce ve chvíli, kdy by to nikdo nečekal.

S hodnocením u takovéto hry jsem si dlouho nevěděl rady. Na jedné straně je
to zábavný počin, u kterého se skvěle odreagujete. Ovládání je v pohodě, grafika
taky.. Mohl bych dát 8 a tvářit se, že mi to nevadí.. Ale ono mi to vadí. Příšerně
mě to irituje. Hra, u které strávíte jeden večer a finito pro mě není dobrá
hra. Ne a ne a ještě jednou ne. Pokud plánujete zahrát si NFH, tak od ní nečekejte
více než zábavu na jeden dva večery..