Šťastné a veselé Vánoce!

Ahoj všichni čtenáři. Omlouvám se, že se už nemůžu věnovat Criticallu tak, jako za starých časů – mám nyní během roku hodně práce do školy a na hry mi tak nezbývá moc času.

Poslední půl rok jsem hrál minimum her – vytáhl jsem si na zavzpomínání starší RPG Baldurs Gate a pokoušel jsem se ho dohrát co nejrychleji – atypicky jsem ignoroval všechny základní subquesty a vrhl se rovnou na úkoly z datadisku, které byly samozřejmě šité na míru zkušenější skupince dobrodruhů, než byla ta moje. Po několika quicksave-load peripetiích jsem vždy nepřítele nějakým způsobem obelstil (vyplýtval sem mu kouzla schováváním se tam, kam neviděl) a zdolal. Zkušenosti se hezky sypaly a tak bych býval BG určitě rychle dohrál, kdyby se mi tou dobou nepokazil počítač. Na starším kompu, který sem původně kupoval kamarádce k Vánocům, jsem pak nestihl nic jiného, než psát semestrálky a občas zkouknout nějaký film, či si zahrát nějakou tu jednodušší shareware hru typu Zuma.

Z filmů, které jsem viděl, doporučuji Nepohodlného (The Constant Gardener) s Ralphem Finnesem a Rachel Weisz od režiséra populárního Města bohů. Je to hezky natočené, zčásti milostné, drama bez akčních scén, odehrávající se především v Africe, které zaujme humanitně orientované jedince. Dále pak korejský Čas (Shigan) od kim Ki-duka. Který opět nenápadně moralizuje – neměli bychom v životě příliš experimentovat, protože nikdy nevíme, kdy čas náš, nebo našich blízkých, vyprší.

Kdyby se vám chtělo udělat o vánocích někomu anonymní radost, tak pošlete dárcovskou sms třeba humanitarní organizaci Člověk v tísni nebo Adře. K čemu jsou nám peníze na dárky, když v Africe nemají co do huby, že?

Mějte se všichni hezky a meditujte o Vánocích, přemýšlejte a moc nehrajte! 😉