Legacy of Kain: Defiance

Poslední díl velkolepé upírské ságy, ještě více akčnější, ještě více epičtější než všichni jeho předchůdci, je zde! Crystal Dynamics, v současnosti nejzhýčkanější tým Eidosu, konečně odhalují odpověď na kterou fandové dlouho čekali – JAK TO VŠECHNO DOPADNE! 🙂

Shrňme si tedy o co šlo v minulých dílech této „nekonečné“
ságy.

První
díl – Blood Omen: Legacy of Kain, který vytvořili hoši ze Silicon Knights
a na kterém se Crystal Dynamics jen podíleli, zaznamenal v roce 1997 velký úspěch
především na Play Stationu. Jednalo se o temné izometrické akční RPG vzdáleně
se podobající Diablu, ovšem s mnohem silnějším zastoupením nezvyklých RPG prvků.
Kvalitní dějová linka se kroutila kolem osudu hlavního hrdiny Kaina, který byl
na začátku hry zabit a znovuzrozen jako vampír. Hráč tak byl velmi originálním
způsobem vysazen ve fantasy světě sužovaném všudypřítomným chaosem zapříčiněným
selháním devíti strážců pilířů rovnováhy. Hra obsahuje dva možné konce, přičemž
další díly počítají – jak jinak – než se zakončením špatným: Kain definitivně
podléhá temné stránce svého charakteru a přijímá roli záporňáka, když se odmítne
obětovat pro znovunastolení rovnováhy.

Druhý
díl – Legacy
of Kain: Soul Reaver, plně v režii Cristal Dynamics, navzdory obavám fanoušků
z přechodu do 3D nezklamal. Na svět se dostala nejoriginálnější „Tomb Raiderovka“
všech dob. V této akční adventuře zasazené stovky let dopředu po událostech
dílu prvního, již hráči neovládají Kaina ale polomrtvého Raziela – anděla pomsty,
který se hnán nenávistí snaží zlikvidovat strůjce svého neštěstí, kterým není
nikdo jiný než Kain. Kain si během dlouhých klidných let vybudoval na troskách Nosghotu slušné království, ve kterém figurují lidé pouze jako nezbytný doplněk potravního řetězce vampírů. Aby nebylo Kainovy smutno povolal si do svých služeb devatero vampírů, jedním z nich byl právě Raziel, kterého potkal nemilosrdný trest – svrhnutí do propasti ze to že mu jako jedinému narostla křídla. Byť se Razielovi podaří v tomto díle za pomoci záhadné entity, která ho znovu oživila, vyhladit všechny Kainovy pomocníky – zmutované vampíry, na samotného velkého bosse nedosáhne, ten mu pláchne ve stroji času..

Originálním prvkem číslo jedna této hry byly fantastické přechody Raziela mezi
světem materiálním a spirituálním. Ve spirituální sféře – jakémsi mlhavém odrazu
světa skutečného, bylo možné dostat se na běžně nedostupná místa, procházet
mřížemi atd., což značně obohacovalo kvalitu všech logických hádanek se kterými
jste se – kromě hutných bojů – v této hře setkaly.

Třetí
díl – Soul Reaver 2 odkryl, v doprovodu moderních technologii Play
Stationu 2 a silnějších PC, další úsek Razielova putování. Temný anděl se bez
zaváhání vydává za Kainem, který mu v minulém díle o vlásek unikl časovým portálem.
Dějová linka se proklatě zamotává a hráč začíná pomalu ale jistě pochybovat
o správnosti svého jednání a motivech Kainových. Raziel tak například zabije
sám sebe před tím než se stal vampírem. 🙂

Čtvrtý
díl – Blood Omen 2 byl veskrze akčním titulem s primitivními logickými
hádankami, který neposunul děj série nijak vpřed. Po dlouhé době se v něm hráči
dostávají opět do kůže Kaina, který musí zamezit vymření vampírů v souboji s
radikální sektou.

Konečně se dostáváme k dílu pátému a neb hře na kterou tu mám psát
recenzi. 🙂

V tomto
díle, jako v jediném z celé série, budete moci ovládat oba hlavní „hrdiny“,
jak Kaina tak Raziela. Principielně to vypadá tak, že jednu misi odehrajete za
Raziela a v další přijde na řadu střídačka. Nejedná se ovšem o žádnou vampíří
kooperaci – byť mají oba „podobně“ nejasné cíle, většinu času sledujeme dva oddělené
příběhy. 😉

Raziela a Kaina spojuje jedno – pokouší se přijít na kloub svému osudu, který
byl šit hodně důkladně – na míru náročným příběhuchtivým hráčům. Jaké jsou skutečné
motivy tajemné chapadlovité entity hrající si na boha, která Raziela v předchozím
díle oživila? Kdo stvořil mocný meč Soul Blade, jehož spektrální forma Raziela
pohlcuje? Je Kain skutečně tak bezcitný, nebo jen nemá na výběr? Na tyto a mnohé
další zdánlivě neosobní otázky naleznete komplexní odpovědi, které vám třebas
nepřijdou zpočátku jako nic extra, ale časem, až do světa Defiance proniknete,
stanou se pro vás právě odpovědi hnacím motorem, který vás požene vstříc do neutuchajících
bojů.

Posuny
v ději jsou řešeny perfektně napsanými a namluvenými dialogy nebo monology –
když váš hrdina okecá co zrovna vidí na profesionálně nakreslených obrazech.
Připravte se na nečekaná odhalení, která se mi místy zdála až moc přímočaře
vykonstruovaná – autoři si prostě s herním světem dělají co chtějí někdy až
moc okatě a nebýt perfektní prezentace, nevím jestli bych jim to tak baštil.
I tak je ale příběh velmi povedený, rozhodně lepší než se kterými se setkáte
ve většině RPG na PC, a považte že se tu bavíme o akční adventuře!

Výše zmíněné
výklady z historie Nosghotu a promluvy mezi (anti)hrdiny vyplňují jen nepatrný
zlomek času který u této hry strávíte. Tím hlavním žroutem písku v přesýpacích
hodinách jest totiž neutuchající akce. Procházky striktně lineárními úrovněmi,
ve kterých si můžete maximálně tak vybrat jestli nejdříve vyřešíte logickou
hádanku napravo nebo nalevo, vám totiž zpříjemní početná základna zlých stvoření
která vám půjdou po krku. A jelikož nejste bezbranní přijde na řadu nemilosrdný
BOJ.

Bojový systém prošel důkladnou optimalizací, stejně tak jako systém kamer které
snímají vaše konání. Zbraní obou hlavních hrdinů jest vylepšovatelný nebo chcete-li
upgradovatelný (neubráním se zkomolenin;) meč, nic jiného se jim do pracek nedostane,
takže si autoři vyhráli s různými výpady a komby které můžete provozovat aby
vám nepřišla absence ostatních zbraní líto.

Jak si
tak vesele sekáte, meč se nabíjí a když nějakého protivníka porazíte můžete
si vybrat jestli ho zapíchnete zbraní (větší dobití), nebo jestli mu duši vysajete
čímž se obnoví váš ukazatel zdraví. Když je meč pořádně nabitý stačí delší dobu
podržet akční tlačítko a uvolněním spustit speciální útok, který má za následek
odražení všech protivníků v okolí tlakovou vlnou. S nabitou zbraní lze ale provozovat
i jiné věci, kupříkladu pokud máte Razielovu Soul Blade obohacenou o stínový
upgrade, tak se speciálním útokem zneviditelníte, což je žádoucí když chcete
nepozorováni projít kolem „kamer“.

Za určitý počet úspěšných sekanců do masa nepřátel obdržíte jako dárek možnost
provozovat nové kombo, které vyvoláte podobně jako v Mortal Komabatu stiskem
určitých kláves zároveň. Nejčastěji jsem používal klasické a velmi efektivní
vyhození oběti podbírákem a následné sekání ve vzduchu za doprovodu levitace.
🙂

Další možností
útoku je použití telekineze, kterou oceníte zejména u Kaina, ten totiž může
potvoráka vyzvednout na dálku do vzduchu a odhodit ho třebas do propasti nebo
na špičatý kůl. Každá takováto akce odčerpá část pomalu se doplňující energie
z telekinetického ukazatele. Cestou necestou je tedy vhodné sbírát runy, které
vám tento, nebo zdravotní 😉 ukazatel zvětšují.

Byť byl Defiance primárně vytvářen pro Play Station 2, působí jeho grafická
stránka věru velmi příjemně. Vylepšený engine ze Soul Reaveru 2 se zde opět
blýská skvěle zpracovanými efekty, detailními modely postav a perfektními texturami
korespondujícími s goticky laděným takřka geniálním designem úrovní…

I když
úrovně se kterými se v tomto díle setkáte rozhodně nemůžou, až na jednu – Voradorovo
sídlo, konkurovat Soul Reaveru prvnímu, rozhodně si nebudete stěžovat. Od Mistrů
v Crystal Dynamics by se mohla učit celá herní scéna, neb výtvory jejich mapmakerů
hravě překonají důkladně promyšlené výtvory v Half-lifu a mnohých dalších her.
Pečlivě navržené lineární cestičky vás nenásilným způsobem donutí prolézt každou
úroveň skrz na skrz někdy i dvakrát, když se cestováním v čase dostanete s druhým
charakterem na místo, na kterém jste byli se svým první alter-egem před stovkami
let a budete si všímat kterak se ono prostředí od vaší poslední návštěvy změnilo.

Logické hádanky, které vyplňují mezeru mezi boji a výpravou příběhu, jsou nejčastěji
spojené s posouváním všeho možného, uvolňováním ventilů, otevírání dveří za
pomoci upgradů zbraně atd. Jisté je ale jedno – ubrali na složitosti a na důmyslnosti,
takže jsem sice s žádnou z nich neměl větší problém, ale na druhou stranu mě
přišla trochu líto absence nějaké pořádné „výzvy“.

Hudba je
spolu s intrem jedním z největších zklamání tohoto dílu. Nejen že je intro kompletně
převzaté ze Soul Reaveru prvního ale ona je tak na tom i většina songů. Těm
kteří nehráli Soul Reavra tento nepříjemný fakt vadit nebude, ti si ale zase
nebudou moci plně vychutnat všechny příběhové souvislosti, takže tento krok
vidím jako velký komerční podovod ze strany šetřivých autorů, ostuda, fuj! 🙂

Sporná je také délka této hry, která není nikterak úchvatná – plně se tak potvrzuje
teorie, že každý další díl Blood Omen série je kratší než ten předchozí. 🙂
Jako uklidňující fakt ale v tomto případě poslouží minimální obsah nudy se kterou
se po čas hraní setkáte. Vše totiž jede jak po másle bez nejmenších zádrhelů
(jen jednou jedinkrát jsem se seknul ve stromě;) vstříc fatálnímu zakončení
epickým rozuzlením proklatě zauzlených spletenců intrik. 🙂 Legacy of Kain:
Defiance si tedy rozhodně zaslouží vaší pozornost, s lepší akční adventurou
jsem se na PC dlouho nesetkal a asi ani nesetkám.