Postal 2

Brutalita, čirá brutalita čiší z druhého dílů naprosto úchylné série Postal. Choré výplody bezmozkových mozků se sešly v tomto cynickém *díle*, urážejícím všechny za všech okolností. Je libo zabíjení policistů? Nebo snad černochů? Chlápků v turbanech, nápadně připomínajících islámské teroristy? Ano, to vše je zde možné. A ještě mnohem víc.

Abyste
rozuměli, druhý díl Postalu je, narozdíl od prvního dílu, který byl akcí ve
stylu Crusader: No Remorse, tzn. viděno z ptačí perspektivy, čistokrevnou FPS
akcí. Ačkoli autoři mlží s názory, že ve hře není třeba ani jednou vystřelit,
je to pravda pouze z části. Ano, můžete nevinné (či vinné) oběti ubít lopatou
či obuškem, ale proč nevyužít šíleného, ale přitom pestrého arzenálu zbraní?
Jako první najdete již zmíněnou lopatu, pokračujete přes elektrický paralyzér,
kanystr s benzinem (sirky jsou v ceně :), nezbytnou brokovnici (s fikaným tlumičem
ve formě nalezené kočky nasazené dosti nešetrným způsobem na hlaveň…) a končící
u hlavy krávy, která vykazuje velice pokročilou nákazu nemocí BSE. Je vidno,
že fantazie autorům vskutku nechyběla. I graficky jsou předměty ničení zpracovány
dobře. To ovšem nelze se stoprocentní pravdivostí říci o okolním prostředí a
především o postavách. Za vše může jádro enginu, na kterém je hra napsána, jež
vychází z již poněkud obstarožního UnrealWarfare. Grafika sice je dobrá, orgií
podobných lahůdce ve formě Far Cry se ale nedočkáte. Navíc pokud chcete absolutní
plynulost, budete muset zaplatit poměrně vysokou daň ve formě 512 MB Ram. S
jakýmikoli nižšími ramkami se hra nepříjemně trhá, například při vhození molotovu
do davu procházejících trombónistů se obraz změní ve slide-show. Povinností
je pak grafická karta osazená minimálně 64 MB Ram. Postavy a vůbec předměty
ve hře nepohání populární Havok Engine, který byl použit například ve hře Max
Payne II, hýbají se ale velice věrně a s odletujícími hlavami, které zanechávají
roztomilé (pozn. tohle mám z neustálého hraní akčních her :)) cákance krve,
můžete hrát golf. Jen místo golfové hole musíte použít lopatu…

Zvuky
jsou jednou z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší částí hry. Nechutné čvachtání,
nevinné mňoukání na hlaveň nasazené čičinky, to vše zní velice věrně. Navíc
jakési briefingy (vysvětlím v zápěstí) podbarvuje naprosto úchylná hudba, kterou
byste zřejmě čekali k rannímu zpravodajství, nedivím se, že hlavní hrdina, Postal
Dude (tohle má v občance :)) je ze všeho tak trochu paf. To víte, když vám v
deseti otec zabije matku, poté zemře i otec, nedivte se, že vše komentuje s
klidem a podbarvujícím, se sadismem hraničícím, černým humorem. Ten je, spolu
se zvuky vůbec nejlepší částí hry, pamětníkům možná připomene humor obsazený
ve hře Redneck Rampage. Pokud ano věřte, že zde je to stokrát horší, a pokud
nejste suchaři, budete se smát po celou dobu hraní (nebo budete mít na ústech
specifický přihlouplý úsměv :).

Celá
hra je koncipována jako jeden *běžný* pracovní týden v životě amerického balíka.
Tomu odpovídá i zadání misí. Úkoly typu *Sežeň mléko* nebo *Pochčij hrob tvého
táty* byly v málokteré hře k vidění. Jsou ovšem koncipovány tak, že naprostou
většinu z nich můžete (ale nemusíte) splnit bez jediného výstřelu. Tím se z
brutální FPS stává sadistická adventure z vlastního pohledu. Ovšem pochybuji,
že se najde někdo, kterého nechají chladným fronty v supermarketu, fronty v
bance, fronty…ono je vždycky lepší si cestu prostřílet, než nudně stát ve
štrůdlu.

Z
toho, co bylo zatím řečeno může Postal 2 vypadat jako geniální mix černého humoru
a FPS, který musí dostat minimálně 8 bodů. Jak jste si již určitě všimli, není
tomu tak. Důvodů proti je totiž bohužel celkem dost. Jako první, co vás *upoutá*
jistě na první pohled jsou neskutečně dlouhé nahrávací doby částí města. V praxi
to vypadá tak, že dostanete zadaný úkol, pro jehož vyřešení se musíte vydat
přes celé město. Fajn, řeknete si, rychle tam doběhnu a na místě způsobím nějaký
ten bengál. Vyjdete z karavanu (hnízdečka zamilovaného páru 🙂 ujdete pár kroků
a *LOADING*. Čekáte, až se červená čárka naplní (což trvá zhruba minutu-dvě,
dle výkonu počítače)a jdete dál. Jenže, ujdete dalších pár kroků a je tu znovu
*LOADING*. A když takových přerušení kvůli jednomu úkolu podstoupíte deset,
dokáže vás to notně vyvést z koncentrace a na ten závěrečný bengál ani nebudete
mít chuť. První patche sice slibovaly korekci nahrávacích časů, ovšem pokud
se něco zlepšilo, tak onen zlepšovák zůstal důmyslně skrytý. Jinými slovy, NAHRÁVÁ
SE TO NESNESITELNĚ DLOUHO!

Dalším,
ne již tak podstatným problémem je grafika. O ní již bylo zmíněno. V neposlední
řadě je to relativní krátkost hry, kdy samotné úkoly splníte celkem rychle (dle
míry loadingů 🙂 a avizované volné chození po městě přestane po překvapivě krátké
době bavit. Vše již znáte, vše jste již stokrát zkusili…K poměrně krátké životnosti
hry nepřispívá ani absence multiplayeru. Sice se již objevil jako oficiální
add-on, ale v základní verzi se nevyskytuje, tudíž prst dolů. Autoři se sice
snažili jeho nepřítomnost kompenzovat volbou Custom maps, při jejíž aktivování
se můžete prohánět po městech vytvořených v editoru, ovšem komunita okolo této
hry není tak vysoká a o nějakém závratném čísle nových map si můžete nechat
jen zdát.

Druhý
díl této v jistých ohledech nemocné hry byl na mém soukromém žebříčku očekávaných
her na velmi vysokém místě, zejména díky skvělé zkušenosti jež jsem učinil při
hraní dílu prvního. O to větší bylo moje rozčarování. Ano, je to kvalitně řemeslně
odvedená práce, ovšem takových je tu spousta a Postalu 2 hrozí (nebo spíš už
se stalo :), že mezi nimi jednoduše zapadne. Talent autorů by se výborně hodil
k vytváření nějakého humorného seriálu, rozhodně by to dopadlo lépe než v případě
jejich herních aktivit. Ano, jsou tu skvělé zbraně, několik výborných nápadů,
ale těchto několik kladů nemůže vyvážit spoustu nedodělků a mínusů, které ulpěly
na tomto *díle*.