Need for Speed Underground

Příznivců motoristického sportu není ve hráčské komunitě zrovna nejvíc, ale i pro tuto poměrně malou část se vytvářejí velice kvalitní hry. Daly by se rozdělit do několika skupin: simulátory rallye, okruhové závody a ty ostatní.. Mezi ně se řadí i série Need for Speed. První díl této řady vyšel už v roce 1995, tedy před devíti lety. Od té doby nás vývojáři EA pravidelně obdařují dalšími kousky. Každý díl byl o něco dál než předchozí a určoval směr, kterým by se měl další vývoj simulátorů vyvíjet. Spojovalo je jedno: nádherná nablýskaná luxusní auta, honičky s policií a venkovské tratě s rajskou krajinou okolo.. To se letos mění.

Sedmý syn
rodiny EA Games už neholduje Mercedesu, Ferrari či jiné značce.. Nyní přišel
do módy tuning, nelegální městské závody a malý Undergroundek se toho okamžitě
chytil:-) Vraťme se ale na začátek.. Působivé intro vás vtáhne do hry, ze které
doslova sálá vůně benzinu a zvuk motoru. Z aut si moc vybírat nebudete – jak
jsem již psal, Lamborghini, Porsche ani jinou luxusní káru zde nenajdete, budete
se muset smířit se značkami jako Honda, Mazda, Nissan, Volkswagen, Hyundai či
Accura. Proč ale autoři „klesli“ takhle hluboko? Odpověď je přímo nabíledni
– pro lepší spalování (a lepší akceleraci) se do aut montují bomby s tekutým
oxidem dusným (N2O) a nějaké Ferrari by to nevydrželo.. To, co jsem teď nakousl,
je jedno z největších kouzel nových Speedů – tuning vašeho auta. Prvotní zklamání
zmizí hned, co si všimnete tlačítka „costumize ride“ – otevře se vám nabídka
přídavků a vylepšení, které můžete na své auto přimontovat.. Ať už se jedná
o úpravu karoserie – spoiler, střešní větrák, kapota, barevné nastavení, podsvícení
auta, lepení různých potisků a nebo vylepšení motoru, odlehčení karoserie, lepší
spalování, širší kola, brzdy… – VŠE TU JE a JE TOHO HODNĚ!! Ale nemyslete
si, že k tomu všemu přijdete jako slepý k houslím – takhle by to nešlo…

Musíte
si vše poctivě vyjezdit a od toho tu je Underground Mode. Jedná se vlastně o
jakýsi režim kariéry, ale na městských okruzích. Začínáte s podprůměrným autem,
bez zkušeností proti dalším zelenáčům. Porazit je je poměrně jednoduché a pak
už se dostanete opravdu do hry – parta závodníků (no, nevim jestli se zpočátku
dají nazvat závodníky) vás přijme mezi sebe (jako bažanta, ale jste tam..:-)
a v tuto chvíli začne kolotoč závodů, kterých je tu celkem 112 (pokud počítáte
i úvodní „zkoušecí“ jízdu tak 113) a to už je hezké číslo. Stereotyp se zde
nekoná, rozhodně nebudete kroužit na jedné trati, je jich tu spousta.. Město
je velké a postupně se vám otevírají další části.

Navíc nejezdíte
pouze klasické závody, jsou tu i další mody – Knock out (poslední v kole odpadá,
než zbude poslední mohykán), Sprint (závod z bodu A do bodu B), časovka (sprint
na čas, bez soupeřů, často bez dopravy – nějaký mechanik vás vyzve, abyste zajeli
určitou trať a pokud se vám to podaří, získáte unikátní součástku, vinyl nebo
třeba kapotu…a co by závodník neudělal pro nová kola, že:-) a dva specifické
mody – Drift a Drag mode. V Driftu se dostanete na závodní okruh a máte za úkol
dělat co nejdelší smyky. Na první pohled jednoduché. Jenže na této trati se
rapidně změní fyzika aut, takže se mršky najednou začnou neuvěřitelně přetáčet.
Že je to jedině dobře, když se mají dělat smyky? To ano, jenže při každém naražení
do bariéry ztratíte důležitá „Xka“, která slouží jako násobiče počtu bodů. (je
jich 5 a vyšší X získáte pokořením určité bodové hranice v jednom smyku..) Ale
i tak je drift příjemným zpestřením závodního dne.. Nakonec jsem si nechal Drag
mode. Nejedná se o nic jiného než o sprint na jednu míli. Zde se vám automaticky
zapne ruční řazení, bez toho by nešlo o nic jiného než o držení plynu…. Ale
řazení a později i sycení nitrem musí být přesně načasované, jediná chyba vás
odsune na poslední místo a vítězství je v tahu. Také se zde vyskytuje doprava
a vyhněte se protijedoucí dodávce v rychlosti 340 km/h… To je opravdu silné
kafe. Ale každý závodník v sobě má potřebu vyhrávat a jen tak se nevzdává, takže
to zkouší a bude zkoušet třeba až do skonání věků…. Neuvěřitelně jednoduché
a zároveň geniálně chytlavá záležitost. A za kolik že se dá jedna míle s pevným
startem zajet? Zpočátku budete rádi, když stlačíte čas pod 40sec, v závěru hry
to bude okolo 20sec – to je poměrně solidní zlepšení…

Když se
budete prokousávat Underground modem, tak občas narazíte na turnaje v určitém
druhu závodů. Za ně dostanete hodně peněz a když budete hodně dobří, tak si
vás vyhlídne i fotograf nějakého automobilového časopisu a vaše kára se objeví
na obálce dalšího vydání.. Tím vám roste prestiž mezi ostatními závodníky (nejen
tímto, ale i vyspělostí upgradů vašeho auta) a vy získáváte čím dál tím více
Style pointů. Díky nim se vám otevírají další možnosti – nová auta (většinou
typ, který měl soupeř ve vašem posledním vítězném závodě..), nové potisky nebo
reklamy.. A že tu toho je..:-)

Grafika
a zvuky jdou ruku v ruce, jsou zpracovány na jedničku. Rozsáhlé město je plné
mrakodrapů a neonů, ale nejen to – podíváte se do čínské čtvrtě, na staveniště
nebo do stoky.. Textury vypadají na první pohled (z rozjetého auta) výborně,
když si ale přibrzdíte, tak si všimnete, že nejsou zas tak úplně dokonalé, ale
k čemu to – jen by to zpomalovalo hru na slabších strojích (na mém P4 2GHz,
256MB DDR, GeForce MX 440 SE se hra ani jednou nezasekla, vše bylo neuvěřitelně
rychlé a to v rozlišení 1024×768 na plné detaily..) Navíc pokud nechcete, aby
se vám leskl asfalt, tak si ty detaily můžete stáhnout 🙂

Zvuky
v NFSU jsou vynikající – motory duní, srážky se soupeři pěkně skřípou a Hudba
(záměrně s velkým H..) je jedním z největších kladů hry, bez ní je hra poloviční.
Celý soundtrack obsahuje cca 40 titulů, většinou se jedná o hip-hop či hard
rock. A tato muzika vás opravdu dokáže vyburcovat k lepším výkonům! (příklad
– jel jsem závod, zbývalo půl kola do konce a já ztrácel 5 vteřin na leadera,
když v tu chvíli se z beden ozvalo ženským hlasem „come on, baby…..“ a já
jsem točil volantem o 107, abych ho dojel a dokázal jsem to..) Kolikrát jsem
se přistihl, že v menu jen tak prohlížím své auto a poslouchám hudbu.. Neuvěřitelné..

Před každým
závodem si vybíráte obtížnost. Nedaří se na Hard? Dáte si to na Medium či na
Easy. Závodníci jsou přibližně od 80. závodu na tak vysoké úrovni, že jsem měl
kolikrát chuť rozmlátit volant… Ale neudělal jsem to – vždy se dá použít nějaká
zkratka, blokovat soupeře nebo ho mnohem účinnějším způsobem natlačit do protijedoucí
dodávky… Fyzikální model aut není z nejpropracovanějších, dá se říct že je
ucházející. Fyzika různých typů aut se moc neliší, ale nějaké rozdíly tu jsou,
třeba když přesednete z těžké Hondy Civic do lehoučké Mazdy Miaty, tak je to
znát.. Změny také pocítíte, když si nasadíte široká kola.. Nebo nové brzdy..
Jenže to je málo – vylepšení zlepší přiléhavost, ale nic jiného se s tím dělat
nedá.. Need for Speed Underground rozhodně nepatří mezi ultrarealistické simulátory,
naopak. Už v minulém díle se přistupovalo k arkádovosti a zde se to opakuje..
Možná je to na škodu, ale takto hra zřejmě zaujme širší spektrum hráčů. Ale
podle mě je to největší minus hry, když je rychlejší napálit to v zatáčce do
stěny, než hledání ideální stopy. Ještě jedna věc mi ze hry kazí radost – je
to „nerozbitnost“ aut. Nevím čím to, vždyť v tuctových hrách už odpadávají dveře,
kapota. Narazíte-li do pilíře v tunelu, nebo do soupeře, tak se toho moc nestane.
Tedy stane, rozbije se vám čelní sklo, možná se i promáčkne kapota, jenže jakmile
závod skončí, vše je v nejlepším pořádku a na autě není ani škrábnutí.

Dohrání
NFSU je výzva. Výzva, kterou by měl každý, kdo má v sobě trochu závodnického
ducha, podstoupit. Na jedné straně je vynikající tuning, skvělá grafika a geniální
hudba. Na druhé straně se hra dostává k arkádovosti, naštěstí si na to zvyknete
poměrně brzo a i toto se dá překousnout. Nedostatek v poškození aut přehlédnu..
Já ale hodnotím zážitek z jízdy a dávám absolutní známku, jedná se pravděpodobně
o jeden z nejlepších dílů série, i bez policie a mercedesů…