Deus Ex 2: The Invisible War

Hned na úvod se přiznám že nejsem žádný přehnaně velký fanda původního Deusu
Ex. Nesouhlasím s četnými tvrzeními že se jedná o nejlepší hru všech dob (byla
prostě jen dobrá:), a ve finále si dokonce troufám tvrdit že nový deus-ex je
o chlup lepší než jeho předchůdce! Ale vezměme to pěkně po pořádku. 🙂

Na
začátku byl jeden muž, jeho jméno – Warren Spector představuje v herním světě
ještě stále dost silnou kartu. Prvních vydatných doušků slávy se nalokal s vydáním
kultovního System Shocku, vynikajícího sci-fi RPG, které můžeme považovat za
jakýsi předobraz Deusu Ex. Zde bych rád zmínil jeden podstatný fakt, který je
velmi často přehlížen, a sice že samotný Warren, podobně jako všichni vyzdvihovaní,
vděčí z velké části za svou popularitu ostatním lidem, v tomto případě týmu
z Looking Glass, po kterém dnes neštěkne ani pes. Je tedy omylem domnívat se,
že Warren sám o sobě může zaručit hře kterou vydá kvalitu – proto jsem s převelkou
nervozitou očekával, jak že to ten nový deus-ex nakonec dopadne. 🙂

Všichni odchovanci Akt-X, příznivci nejrůznějších spiknutí a komplotů, ti cenili
nesporné kvality příběhové linky Deusu Ex nejvíce. Nová výprava do sci-fi cyberpunkové
budoucnosti naší planety se odehrává již hezkou řádku let po dějství dílu předchozího,
přesto v ní však nalezneme velké množství odkazů na věci minulé. Setkáme se
opět se starými známými osvícenými a templáři zaměstnanými kutím megalomanských
piklí, které mají co dočinění s legendárním J. C. Dentonem, hrdinou prvního
dílu.

Začátek
hry mě příjemně překvapil docela obstojně provedeným intrem, které nebylo v
enginu hry, jak je dnes zvykem, ale zvlášť vyrenderováno. V animačce se nám
představí hypermoderní město odsouzené k rychlému zániku rukou tajemného teroristy,
který použije ještě tajemnější bombu. 🙂 Naštěstí se někteří privilegovaní obyvatelé
zachrání, podobně jako nanoimplantáty vylepšení kadeti jedné pochybné firmy.
Mezi tyto šťastné patříte i vy, Alex D., muž/žena, který/á změní svět! 🙂

Nejen svět ale i množství interních herních mechanismů doznalo velkých změn.

Samotné procházení se ve 3D viděné z pohledu první osoby se nijak radikálně
neliší od zažitých konvencí 3D akčních her. Zato ostatní věci pod povrchem jsou
plné odlišností, ostatně posuďte sami. Deus-ex 2 vám dá zapomenout na rozsáhlý
inventář plný "zbytečností", autoři vsadili na systém rychle dosažitelných
konzolovitě přehledných menu. Po kapsách toho vaše milé alter ego už tolik neutáhne,
ono se toho ani moc k sebrání nenaskytne, nebojte. 🙂 Ke spokojenosti vám bude
muset stačit 7 typů střelných zbraní, populární světelný meč, granátky, sušenky
a plechovky z automatů (v inventáři reprezentované jednou ikonkou) 🙂 a nesmrtelné
multitooly, kterými odemykáte zámky, vyřazujete z provozu kamery a další bezpečnostní
mechanismy.

Vylepšování
částí organismu implantáty prošlo také zjednodušovacím procesem. Zapomeňte na
kopy statistik a podobných RPG "přežitků" které tvořily nedílnou součást
deusu původního. Doba je krutá a tak si dnes můžete upgradovat pomocí biokanistrů
nanejvýš pár základních částí těla. Zbraně se dají vylepšit instalováním různých
modifikací, které například zlepší jejich přesnost, nebo umožní rozbít sklo
bez hluku. Na získávání zkušeností (skillů) za splněné úkoly taktéž zapomeňte…
Jak vidíte RPG prvky spojené s vývojem postavy se nám pěkně scvrkly :(, méně
znamená ale v tomto případě překvapivě více! Neb to co zůstalo je o poznání
použitelnější než množství nepříliš domyšlených vychytávek a statistik deuse
původního. Není nad to hacknout se do terminálu a nastavit bezpečnostní věže
tak aby stříleli po nepřátelích, či ony věže rovnou ovládat z pohledu první
osoby. Pět z pěti hackerů také doporučuje opatrné připlížení se za vojenské
roboty a jejich následné ovládnutí a využití k vyčištění přilehlých prostor.

Grafický
háv šitý zlatou jehlou Unreal 2 enginu působí velmi příjemným dojmem. Tento
dojem ale zůstane pouhým prázdným pojmem pokud se pokusíte hrát Deus-ex 2 na
něčem horším než na současných lehce výkonnostně nadprůměrných PC sestavách.
Pak se totiž dočkáte pouze nejistých trhanců a veškerá famóznost grafických
orgií zůstane utopena v oleji zkapaném ze špatně promaštěného soukolí optimalizace.
Naštěstí není DE2 až zas tolik akčním titulem, takže trvale snížené FPS nesráží
hratelnost tak citelně jak by tomu bylo u čistokrevné 3D akce.

Hudební doprovod není, podobně jako u prvního dílu, příliš výrazný. Mluvené
slovo ve hře zaznívá o poznání častěji, přičemž kvalita dabingu obzvláště vůdců
jednotlivých frakcí nezapře notnou dávku verbálního talentu.

Hratelnost
a neb to pravé ořechové na co jsme všichni čekali, není úplně to pravé ořechové,
ale hezké ořechové to rozhodně je. 🙂 Autory proklamovaná možnost řešit každý
úkol ve hře několika odlišnými způsoby skutečně existuje! Nezaznamenal jsem
ani jeden questík k jehož zdárnému vyřešení by vedla jen jedna cesta, a to je
opravdu co říci. Modelová herní situace se kterou se setkáváte v deusu skoro
na každém rohu vypadá asi takto: Zamčené dveře přes které se chcete dostat můžete:

A) otevřít znáte-li kód, který je možné si koupit od opodál stojícího údržbáře;
B) "obejít" větrací šachtou, jako vetřelec;
C) hacknout keypad dveří pomocí multioolů;
D) promluvit si s tím kdo vegetuje za nimi a nakecat mu nějaký nesmysl aby vás
pustil dovnitř;

Design
map se lidem z Ion Stormu povedl na jedničku i přesto že byla jejich práce značně
omezená velikostí operační paměti Xboxu na který vyšla stejná verze Deusu2 jako
na PC. Setkáváme se tak s velmi rozmanitým herním prostředím, ať už temnými
zákoutími moderních měst, templářskými katedrálami, sněhem pokrytými severskými
dálavami, všechny spojuje velmi kvalitní zpracování.

Mé pocity z této hry plují převážně v kladné hladině. Bohužel pár dost fatálních
výtek bych směřoval ke zmiňované odfláklé optimalizaci (původní deus-ex se s
ní svého času také potýkal) a nepřílišné délce tohoto sci-fi opusu (předchůdce
byl dlouhý, dlouhatánský, až protažený:). Po několikátém dohrání Deusu2 mi nezbývá
než konstatovat, že Warren odvedl opět skvělou práci a mou nenasytnou hráčskou
duši pekelně navnadil k netrpělivému očekávání příchodu dalšího kousku z těch
nejkouskovatějších – Thiefa 3. :))