Underworld

Poprvé
jsem se o tomto filmu dozvěděl v Kinoboxu. „A je tu nový boj mezi Upíry
a Vlkodlaky.“ Přesně tato věta mě okamžitě připoutala k televizní obrazovce,
kde jsem zůstal viset, dokut šot tohoto filmu neskončil. A to i přes to, že
ne mě neustále z vedlejší místnosti pokřikovali: „Pavle, večeře!!!“
(ano se třemi vykřičníky). Je to ironie, já, který se bojím upírů od té doby,
kdy jsem v televizi ještě ve svém velice ranném dětství uviděl domnělou podobu
upíra. Bylo tam popisováno, že byli na Slovensku u nějakého hradu, jejich hřbitov,
kam se dávali. Prý stačilo jim svázat ruce za záda. Od té doby se jich hrozím.
Nemohl sem kolikrát spát, a když jsem, nevím proboha proč, koukal na film Svatba
upírů, tak sem několik dní strachy oka nezamhouřil. Zakrýval jsem si krk pečlivě
dekou a neustále sledoval celý pokojík. Představa, že bych se otočil ke zdi,
byla nepředstavitelná. Když jsem byl u zrcadla, tak jsem se ob 15 sekund otáčel
za sebe. Je přeci známo, že upíři nemají odraz v zrcadle, co kdyby tam nějaký
číhal. Neustále jsem si vymýšlel, jak bych ho přemluvil, aby mě nevysál. Moje
hrůza z upírů byla opravdu hrozivá. A přesto mě toto téma dokázalo připoutat
k televizi docela spolehlivě.

Po
tom, co doběhly všechny ukázky a byly odmluveny všechny komentáře, to bylo jasné.
Ten film musím vidět. A stalo se.

Jako všechny filmy s mýtickou tématikou, se i tento zakládá na historii, která
u upírů byla překvapivě úplně jiná, než ostatní co znám. Jako že jich znám hodně.
Vše to začalo kdysi ve středověku, kdy do jedné vesnice přišel mor. Ano, jen
si tam tak prošel a všechen život odešel s ním. Ale jeden člověk to přežil.
Jeho DNA bylo takového rázu, že si dokázalo přizpůsobit vir podle svého, a tak
se stal prvním nesmrtelným. Za několik let měl dvě děti, dvojčata: upíra a vlkodlaka.
(to by mě zajímalo co na to říkala jeho žena: „Co pak to tu máme, oni mají
již zoubky“, a pochybuji taky, že je živila mlékem, no fuj). No každopádně
mají upři a vlkodlaci společné předky. Neprozradím vám, kdo začal válku, faktem
je, že válka mezi těmito rody byla a je.

Film
je zařazen do přítomnosti, kdy po domnělém poražení hlavního vůdce vlkodlaků
Luciana se upíři snaží vyhladit zbytek tohoto „psího“ plemene. Bohužel
je to vše jinak. Nejen, že vůdce vlkodlaků není mrtev. K tomu nynější vůdce
upírů Kraven je sním spřáhnut. U upírů totiž vždy vládne nejsilnější po nějakou
epochu, jejíž interval jsem ovšem nerozluštil. Pokut sem to správně pochopil,
tak právě ten co jim vládne teď, Kraven, je jen mezi vladař. Dává na vše pozor,
než dojde k oživení jednoho ze starších. Všechno se začíná zamotávat, když hl.
hrdinka upírka Selene odhalí, že vlkodlaků je doopravdy mnohem více, a že jdou
po jednom člověku, dalšímu hl. hrdinovi, tentokrát zástupci mužského pohlaví.
Ten je kousnut, mění se ve vlkodlaka. Celé to pak zhoustne ještě víc, když se
do něj Selene zamiluje. To pak začíná být opravdu zajímavé.

Co
se týče zpracování bojů mezi vlkodlaky a upíry, tak až na 5 nápadů z Matrixu,
jde o skvělé vřavy, plné střelby, rvaček a sem tam i krve. A to se dostáváme
k problému, jak zabít upíra? či vlkodlaka? Ve filmu je to takto: vlkodlak nesnese
stříbro, zlomený vaz, či když ztratí všechnu krev. Upír nesnáší slunce, konkrétně
UV záření, upíři se mohou utopit, nepřežijí vysátí všechny svoji krve a zároveň
jim nedělá dobře, pakliže chodí bez hlavy. A tak se to střílí, seká a vraždí.
Upíři jsou chytří, lstivý a vlkodlaci jsou silní a rychlí, k tomu je náramné
jejich převtělení do zvířecí podoby. Dá se říci, pakliže jde o boj upír vs.
vlkodlak beze zbraně, tak nemá upír téměř šanci. To ale neplatí o „jednom
z vyšších“, takový upír má, dá se říci, neomezenou sílu, to jsou pak všichni
vlkodlaci v loji. Já osobně jsem fandil upírům, zdáli se mi více elegantní.
Konec filmu ovšem odhalí, že jsou upíři ty největší, „svině“ a měl
sem to. Moje strana se změnila. No, možná, že to bude i tím, že moje favoritka
upírka Selena přešla k vlkodlakům za svým milovaným Michaelem.

Film
je kromě boje upír vs. vlkodlak založen na různých vztazích mezi upíry samotnými.
Jak jsem již psal, jsou velice různí. Jsou jako lidé, někdo to myslí dobře,
někdo hrabe pro sebe, někdo je tak trochu uchyl. Lžou, přemýšlí, vyčkávají.
Vlkodlaci naopak působí, jako kdyby všichni táhly za jeden provaz, jako smečka.

Proč mě tento film natolik zaujal a to i přes můj odpor vůči upírům? Snad, že
je přeci jen mám trochu rád, snad, že se mi líbí jejich elegance, možná proto,
že vypadají stejně vyhuble jako já, pro moji zálibu v nadpřirozenu, a nebo se
mi v upoutávkách zalíbila ta „kočka“ Selene. Je opravdu kus. A ne
jen ta. Vlastně všechny upírky. Jak by řekl vlkodlak : „K sežrání!“
Faktem však zůstává, že po pár bitkách sem si stejně musel jít rozsvítit zadní
lampičku, jinak bych tu noc asi opravdu neusnul.