FIFA 2004

Stejně jako každý rok i letos na podzim se objevil nový díl série, jejíž historie
se táhne téměř celých dlouhých deset let. Má ovšem stále co nabídnout mnohokrát
nastavovaná kaše, zvlášť pokud tu byl loni takřka bezchybný předchůdce? Troufám
si říci, že ano. A ještě předtím, než po mně hodíte ty kameny tak bych se pokusil
můj názor obhájit.

Loňský
ročník byl obrovským kvalitativním posunem od roku 2002. Málokdo čekal opravdovou
bombu, jelikož EA Sports měnili nové ročníky svých sportovních sérií (NBA, NHL)
pouze kosmeticky. Jaké však bylo překvapení všech, když si sportovně naladění
fanoušci nainstalovali a spustili nový ročník FIFY. Ty tam byl Easy mód i na
nejtěžší úroveň, dobrý nápad s inteligentními přihrávkami a kopy (síla kopu
se určovala délkou stisku tlačítka) byl úspěšně rozveden a dotažen téměř k dokonalosti.
Grafika byla skvělá, hudba jakbysmet a hratelnost téměř bezchybná. To vše obsahoval
minulý díl.

Letošním
trumfem měl být mohutně propagovaný systém Off-The-Ball, který jsme mohli vidět
i v postarší hře na PSX, Libero Grande. Smysl je v tom, že přihrajete míč někomu
jinému a sami stále ovládáte hráče bez míče. Vtip je v tom, že si můžete *zařvat*
na spoluhráče, aby vám přihráli či nacentrovali. Dle ozkoušení je tento způsob
hry velice dobrý. Daří se vám dávat krásné góly, koření celé hry. Jen tak mimochodem,
zatím se mi nepodařilo nedat krásný gól. Nevím čím to je, možná skvělou grafikou,
která se od předchozího ročníku sice moc nezměnila, to ovšem vůbec není na škodu.
Hudba prodělala spoustu změn, a nutno říct, že k lepšímu. Předně je třeba zmínit
program EA Trax, do kterého si s příslušnými utilitami můžete dodat své vlastní
písničky. Jestli vás to ovšem vůbec napadne. Přítomná hudba je naprosto skvělá.
Dravé rockové rytmy (z Anglie, Walesu, USA) se střídají s národními folklóry
různých zemí (Argentina, Brazílie). Pokud vás některé písničky omrzí, můžete
je jednoduše vypnout a nechat si zapnuté pouze vaše nejoblíbenější.

Spousta
lidí se dívá na FIFU 2004 skrze prsty hlavně díky odlišnému způsobu hraní (od
předchozího dílu) na který si budete muset chtě nechtě minimálně týden zvykat.
Není to ani tak chyba hry, jako spíš snaha autorů o *zfotbalovění* celého průběhu
zápasu. Míč se pohybuje téměř dokonale realisticky, mnohdy dokonce lépe než
jeho reálná předloha :). Velmi autoři zapracovali na odrážení míče, které je
teď závislé na síle a směru závislé více než kdy předtím. Udivený pozorovatel
pak jen znechuceně prohlásí, že *ten Juventus ty míče furt odráží do autu od
protihráčů* :). Inteligence protihráčů je už od druhé ze čtyř úrovní velice
dobrá. Neexistuje zaručený způsob jak dát gól. Průnik po křídle se vám povede
poprvé, podruhé. Potřetí již budete chyceni do ofsajdové pasti. Protivník celkem
slušně staví obránce do cesty vašim přihrávkám a mimo parádiček na vlastní obrané
půlce vám dokáže udělat kličku i před vlastním pokutovým územím. Jen rohy a
přímé kopy (které jsou teď uživatelsky mnohem méně příjemné než loni) by se
mohl naučit lépe. Nový systém rohových kopů mi padl do ruky jako ulitý, jde
o jakousi bizarní formu přetlačované. Odměnou vám jsou parádní góly. A tady
vám velice doporučuji neodklikávat replaye (nejdou uložit 🙁

Grafika
neprošla žádnými velkými změnami, což je ovšem dobře, protože již v předchozím
díle byla uchvacující. Na grimasách hráčů jsou dobře rozpoznatelné jejich aktuální
pocity. Myslím si, že autoři hodně zapracovali na zobrazení vlasů, které jsou
teď mnohem více přiblíženy reálným kšticím na hlavách jednotlivých fotbalistů.
(možná je to pouze můj subjektivní pocit). Celá tato nádhera je pak samozřejmě
rozpohybována pomocí systému Motion Capture, takže pohyby jsou naprosto věrohodné
a žádné trojné salto s otočkou zde nehledejte (bůůů).
Co vás ovšem upoutá na první pohled je naprosto přepracované menu. A dá se říct,
že dost blbě přeorané. Tutam jsou jednoduché jednoklikové manévry v nastaveních
minulého ročníku. Pokud si na hratelnost FIFY 2004 musíte zvykat tak týden,
připočtěte k tomu další sedmero dní pro jakž-takž organizovaný pohyb v menu.
Nevím proč musí EA Sports každý rok měnit interface. Ovšem jakmile se zorientujete,
nebude vám dělat problémy zapnout si druhé hlavní lákadlo nového ročníku. A
tím není nic menšího než režim kariéry. Pokud jste si teď představili teplé
místečko s ovlivňováním toku každého centu musím vás zklamat. Celá sranda spočívá
v pětiletém postupu u vámi zvoleného klubu, vyhráváním tzv. Prestige bodů, které
získáte vždy za splnění určitých cílů vytyčených na začátku sezony, např. vítězství
v lize, více jak 50 bodů v konečné tabulce apod. Tyto *prestižní* body jsou
stěžejní pro váš postup v kariéře. S jejich pomocí nakupujete hráče nebo organizujete
tréninky. Nepoužíváte je ovšem k placení za přestupy, k tomu slouží klubový
rozpočet (pěkně v neutrální měně, pouze s přídavkem *M* :)), ony body slouží
k předložení nabídky (!) danému klubu, samozřejmě, čím lepší hráč, tím více
bodů zaplatíte za nabídku ke koupi. Platba za tréninky probíhá už ovšem tvrdě
na dřevo za samotné body, takový průměrný trénink (jsou zde tři typy tréninků
+ individuální příprava) ochudí vaši improvizovanou kasu o nějakých 2000 Prestige
bodů. Dobrá věc je, že pokud s nimi dobře hospodaříte a na konci sezony vám
nějaké zbudou tak se můžete těšit na jejich velký přísun v sezoně následující.

Samozřejmě
si můžete zahrát i samostatné poháry jako Liga Mistrů nebo Pohár UEFA, bohužel
bez originálních názvů. Přítomny jsou i reprezentační výběry. Ten náš mezi nimi
samozřejmě nechybí, ale je podle mě trochu podhodnocen.

A propos, s jakými kluby naší planety máme vlastně tu čest? Zastoupeny jsou
nejdůležitější evropské ligy (u některých jako například Německá nebo Italská
i s druhými ligami) plus několik přespolních jako například USA nebo Korea.
Bohužel, fanoušek českých týmů se bude muset spokojit pouze se dvěma týmy naší
nejvyšší soutěže, Spartou a Olomoucí, které jsou navíc potupně zařazeny v kolonce
Rest Of World (ovšem kupodivu s takovými velikány jako Benfica Lisabon nebo
Galatasaray Istanbul, že by ani peníze na všechno nestačily?). Alespoň že soupisky
jsou vcelku v pořádku. Holt Karel je Karel. (Poborský pozn. aut.) :). Jak pozicí
v klubu tak jsem vcelku spokojen i s jednotlivým ratingem hráčů.

Zatím
by se mohlo zdát, že jsem zde jmenoval samé klady a FIFA 2004 nemá žádné zápory.
Ovšem i zde se přeci jen nějaká ta piha na kráse našla. První a asi největší
je překombinovanost interfacu. Jednu chvíli opravdu nevíte kudy kam. Další kalné
místo je kupodivu v grafice (vzpomeňte na mé chvalozpěvy), konkrétně v zobrazení
okolí stadionu. Tento neduh si série FIFA nese již několik let. Organizátoři
a nosiči míčů jsou sice přítomni, ovšem jejich znázornění si zasluhuje za pět
s vykřičníkem. Jedná se o pouhé 2D placky, které navíc vypadají jako by se na
nich vyřádil nějaký vysloužilý grafik, který se začal zajímat o SILNÉ obtahování
bílou barvou. Působí opravdu jako pěst na oko, navíc ve srovnání s animacemi
a celkovým vzhledem hráču na hrací ploše.Další, byť malinkou chybkou je to,
že ve znovuzrozeném tréninku před zápasem (který byl několikrát oplakáván) není
trénování penalt (anebo jsem alespoň nepřišel na to, jak ten zatracenej kulatej
nesmysl dostat na delší dobu na bílý puntík uprostřed šestnáctky). Pro dnešek
se zápory končím.

Letošní
ročník v mých očích překonal díl minulý. Nebylo to nijak výrazné zadupání do
země, spíše jen takové lehké šťouchnutí, ovšem vzhledem ke kvalitám FIFY 2003
je každý krok směrem kupředu zaručeným receptem na výbornou fotbalovou simulaci.
Doufejme, že se vývojáři poučí z výtek hráčů a nechají v několika příštích ročnících
jeden funkční interface menu a dovedou do dokonalosti některé rozvedené nápady
(Off-The-Ball). Teď ovšem není co řešit, FIFA 2004 je bezesporu nejkvalitnější
fotbalový pro tuto sezónu.