The Dig

Po ostudně krátkém Full Thortlu potřebovali vydobýt u Lucasů zpět post krále adventur. Jejich pozice nebyla nikterak lehká, neboť se díky multimediálním shitům zprotivili většině z tvrdého jádra adventuristů, kteří před časem s chutí hltali jejich staré „velké“ adventury ala Indiana Jones. Nyní se ale začali obracet jiným směrem? Nebylo se čemu divit, mladé ambiciózní týmy, které měli vůli Lucas Arts ve všem překonat, mu počali pomalu ale jistě vyžírat adventurní koryto.

Otázka
byla jen jedna, kdo uspokojí požadavek na Velkou adventuru? Příprava u Lucasů
probíhala vskutku důkladně, profesionální tým, velice nadstandardní hudební
skladatel a hlavně scénář od samotného Stevena Spielberga – to vše mělo zaručit
patřičnou velkolepost! Asi už začínáte něco tušit… Kdekoli se Spielberg jen
mihne, tam to načmuchne hitem.

Steven
chtěl původně podle scénáře použitého v The Dig natočit velkolepý film, ale
nějak mu nezbyl čas a tak svůj scénář svěřil kamarádovi Georgovi Lucasovi a
jeho herní divizi Lucas Arts. Fanoušci sice později vytušili určitou vzdálenou
podobnost této adventury s filmem Drtivý dopad, ten ale nesahal Digu ani po
paty.

Spielbergův
rukopis se do hry promítá především v důkladném prokreslení charakterů a obstojné
dějové linii – základních to kamenech každé dobré adventury. Podívejme se tedy
na tyhle kameny a kamínky trochu blíže…

Na zemi se chystá
dopadnout nadržený meteorit pojmenovaný vkusně Attila a není jiné volby než
ho odklonit z kolizní dráhy pomocí dvou výbušnin instalovaných na jeho povrch.
Na nebezpečnou misi se vydává pětice kosmonautů, z nichž v pozdějším dějovém
zauzlení uvíznou pouze tři vyvolení: Vaše alter ego – lehce pedantský, zato
však do morku kosti dobrácký kapitán Boston Low, novinářka Maggie, předurčená
ke sbalení kapitánem :o) a kariéristický archeolog Brink.

Tato
svatá trojice úspěšně naklade do meteoru výbušná vajíčka a sklidí plody své
práce v podobě odklonu meteoru. Tady by Dig mohl končit a zařadil by se tak
po útlý bok Full Trotlu, ku velkému štěstí všeho adventurního hráčstva tomu
tak ale není a trojice se opět vydává na průzkum zvrásněného povrchu meteoru.
Když pak v jedné z trhlin naleznou kovové pláty je rázem jasné, že je Attila
skutečný Hun.

Hun
který naše milé astronauty, poté co nevědomky aktivují transportní mechanismus,
vezme na pouť vzdálenou milióny světelných let. Cizí svět čeká na prozkoumání…
a není tu nikdo kdo by s otevřenou náručí volal vítejte. Není tu naštěstí ani
nikdo kdo by volal vzdejte se, sežereme vás, zkráceně řečeno je tu pusto, nikde
ani živáčka, jen tři astronauti sami uprostřed divného světa čekajícího na proklikání.

Jak
poplyne čas přijdete na kloub nejrůznějším tajemstvím týkajících se nejen tohoto
místa a mohu vás ujistit že přece jen vyjde na jevo, že tu zas tak úplně sami
nejste. Nerad bych odkrýval více roušku příběhu, který je trošku oslazen filozofií,
proto mi jen věřte že stojí za to a Spielberg se rozhodně nemá za co stydět.

K
adventurám neodmyslitelně patří i hádanky a logické puzzle, kteréžto v Lucas
Arts odjakživa příliš logicky nepojímali. V Digu se nacházíte v jiném světě,
takže ona jiná logika je zde alespoň částečně ospravedlněna. Setkáte se s množstvím
potenciálně zákysových míst, která vám zpočátku přijdou značně podivná a poté
co jim přijdete na kloub primitivní a snad i zčásti logická… Aplikování principu
použití všeho na všechno se bohužel místy opravdu nevyhnete.

Asi
za nejvíce vymakaný a přesto nádherně logický problémek bych označil vytvoření
netradiční výbušné návnady. Jak na to? ?Jednoduše? sestavíte rozházené a polámané
kosti mrtvé želvy, které byly před chvílí vyvrhnuty mořskou obludou, tak aby
odpovídaly původnímu umístění v krunýři za života želvy, do krunýře přidáte
trhavinu a následně ony ostatky pomocí krystalu oživíte. Želva se poté začne
opět lehkomyslně producírovat až do momentu kdy její vycházku razantně ukončí
obrovská tlama místní lochnesky nebo chcete-li plesiosaura. Mořský drak kořist
nestihne ani pořádně natrávit a už se z jeho bříška ozve smrtelný výbuch,
oznamující, že je zas o jednoho adventurního predátora, který vám bránil ke
vstupu do vody méně. Tak mě napadá, že sem právě prozradil jeden z dílčích
elementů příběhu a sice ono zmíněné oživování mrtvých pomocí zelených kristalů,
které vám v Digu pěkně zamotají hlavu…

Point
and Click adventury jsou pro Lucas Arts domácím hřištěm takže nějaké záseky
v ovládání nečekejte, vystačíte si pouze s jedním akčním tlačítkem a inventářem.
Zbytečností typu Look At, Push, Pull a td. pochopitelně odpadávají.

Tehcnické zpracování
je na první pohled krajně archaické, v roce 95 kdy do adventur začala všeobecně
prosakovat SVGA grafika 640×480 u Lucasů stale tvrdli v 320×240. Zdání ovšem
někdy klame a i přes tento nedostatek působí grafika Digu místy vskutku kolosálně,
většina scenérií, často scrolujících, je naprosto úchvatným způsobem nakreslená,
nehledě na to že engine zvládá přímo do herních obrazovek vkládat video. Animace
a detaily postav mohly být ovšem trochu bohatší, neboť tihle kostrbatí panáci
v úchvatných prostředích působí místy jako pěst na oko, ale co naděláme…

Samotnou
kapitolou, nebo spíše dvěmi kapitolami, je úchvatná filmová hudba, která patří
mezi ty nejlepší co sem kdy u hry slyšel. Libozvučné melodie kosmických dálav
dodávají většině oněch perfektních prostředí potřebný nádech tajemna. Dabing
postav je též na profesionální úrovni pro Lucas Arts vlastní.

Co dodat, chtělo to
velkou adventuru a velká adventura si přece jen našla cestu do hráčských srdcí.
The Dig není rozhodně žádná vykopávka, nýbrž poklad patřící do mé osobní top
desítky nejlepších adventur všech dob.