Nintendo

Nin-ten-do = ponechej štěstí nebesům

Počátky Nintenda sahají až do roku 1889 kdy byla v Japonsku založena společnost Marukufu. Ta se zabývala úspěšně distribucí japonských hracích karet Hanafuda a později i dalších. V roce 1951 se společnost přejmenuje na The Nintendo Playng Card.

1980 Game And Watch handheldy. Někteří z nás si možná vzpomenou na Ruské napodobeniny těchto her do ruky. Princip je jednoduchý, na obrazovce se tekutými krystaly vyobrazuje nějaká scéna, jde buď o to něco pochytat, nebo sestřelit. Motivací bylo získání vyššího skóre, které zároveň hru zrychlovalo/ztěžovalo.

1981 Nintendo produkuje hry pro hrací automaty . Vznikla legenda Donkey Kong.

8 bitů – NES

1985 NES (Nintendo Entertainment System). Domácí 8-bitová herní konzole od Nintenda. Od počátku dobře zásobená kvalitními tituly. Mario, hrdina z populární automatové hry Donkey Kong, účinkuje v Super Mario Brothers, tato hra proslavila Nintendo a definovala firemního maskota, instalatéra Maria. V SMB se vyskytovalo mnoho nevídaných prvků, které se staly šablonou pro pozdější generace her – plošinkových hopsaček. Mario se má čile k světu dodnes. Další hrou je klasika Legend of Zelda a následujících x dílů, což je nejznámější konzolová RPG série, může jí konkurovat snad jen zrádcovská série Final Fantasy. Nutno podotknout, že úspěch Nintenda je vlastně úspěch jedné jediné osoby Shigeru Myiamoty, ten totiž stojí za všemi zmíněnými tituly (kromě Final Fantasy).

8 bitů – Game Boy

1988 Game Boy. Nejúspěšnější konzole od Nintenda, černobílý přenosný handheld na cartridge – Game Boy byl odjakživa technicky neuvěřitelně zaostalý. Už v době, kdy vyšel byla na trhu mnohem dokonalejší alternativa Atari Lynx, který byl levnější a dokonce měl barevnou obrazovku, nebyl však doprovázen kvalitní reklamní kampaní a obstojnými tituly, takže nakonec pohořel. Úspěch Game Boye opět zabezpečil populární hrdina Mario a hra Tetris, většina uživatelů NESu neodolala možnosti hrát televizní hry bez televize.

16 bitů – SNES

1991 SNES (Super Nintendo Entertainment System) Nintendo nechtělo dovolit, aby ho podobně jako v 80. letech s Master Systemem výkonnostně předbíhala Sega. Proto byla již dlouhou dobu ve vývoji 16ti bitová konzole „nové generace“.

Sega však Nintendo předstihla o dva roky se svým 16ti bitovým Mega Drivem (1989) a začala „nebezpečně“ ohrožovat výhradní postavení NESu na Americkém trhu. SNES přišel relativně pozdě, i když byl po všech stránkách lepší než Mega Drive, nepodařilo se s ním Nintendu opakovat úspěch NESu.

Na SNES byly zpočátku produkovány hlavně různé hry s Mariem v hlavní nebo vedlejší roli, což dopomáhalo ke konvertování uživatelů ze starého NESu. Nintendo mělo na své straně mnoho vazalů, týmů, které se ještě v 80. letech upsali, že budou vyvíjet hry výhradně jen pro konzole Nintendo. Antimonopolní úřad v Americe takovéto vazby sice Nintendu zakázal, ale znáte to, vždy se najde naprosto legální cesta jak obejít zákon. Asi jeden z nejzhýčkanějších vazalů bylo Square, stojící za sérii Final Fantasy, která je stále především v Japonsku neuvěřitelně populární. Square však později přeběhlo k Sony a Nintendo tak zůstalo na holičkách. Na SNES též tvořil Capcom, Konami a různí další giganti Japonského herního průmyslu. Když Sega odpověděla na SNES přídavnou CD mechanikou Sega CD pro Mega Drive, vybavenou samostatným procesorem, který rušil technologický náskok SNESu, zavládla v řadách Nintenda panika. Nintendo začalo přesvědčovat velikána Sony ohledně společné výroby přídavných CD mechanik pro SNES, projekt byl na dobré cestě, když náhle začali prosakovat zprávy o tom že Sega se svou CD mechanikou pohořela, lidi jí nekupovali tak jak se odhadovalo. Nintendo se leklo a okamžitě chtělo od projektu CD mechanik pro SNES ustoupit, v Sony však měli jiný názor (obávali se systému Philips CD-I), a tak se obě firmy pěkně porafaly. Dokonce se prý už CD mechaniky začali vyrábět a byla zajištěna drahá práva na hry jako například předělávka v té době kasovního trháku na PC 7th Questa. Nintendu se znepřátelení Sony ani za mák nevyplatilo. Byrokratické vedení Sony bralo zradu Nintenda velice osobně, přesně v duchu Japonských samurajských tradic. Nástrojem odplaty se měla stát vlastní konzole Sony, okamžitě byly nality obrovské peníze do projektu, jehož výsledkem se stal Play Station. Nutno podotknou, že Sony by bývalo nikdy vlastní konzoli nevydalo, neboť myšlenka na to, že by mělo platit licenční poplatky rivalovi Philipsu, majiteli patentu na domácí videoherní zábavu, pro ně byla noční můrou.

64 bitů – Nintendo 64

1996 Nintendo 64. V Nintendu se nechali až moc ovlivnit neúspěchem CD konzolí první generace (Philips CD-I, Sega CD, Panasonic 3DO) a tak se báli CD nosiče jak čert kříže. N64 se proto projektovalo jako konzole na Cartridge (kazetky), což byla hlavní chyba neboť hry na cartridgích trpí drahými výrobními náklady a ještě k tomu unesou jen malé množství dat (cca 8-32 MB). Po hardwarové stránce to byla asi nejvýkonnější konzole (v porovnání se soudobým Saturnem a Play Stationem), velmi složitá vnitřní architektura však prakticky znemožňovala výrobu kvalitních titulů nezávislých externích týmu, které neměli ani ponětí jak N64 vlastně funguje. Proto trpělo N64 počátečním kritickým nedostatkem titulů, pilotní vynikající Mario 64 a pár dalších her z reperotáru Nintenda je na 64 bitovou konzoli trochu málo. Díky tomuto faktu obsazovaly hry na N64 vždy první příčku v prodejnosti, Sony mělo ale zpravidla zbývajících devět míst jen pro sebe. Sega na Maria 64 bleskově reagovala vydáním lepší hry Nights pro Saturn. Úspěch Nintenda 64 je diskutabilní, kupovali ho především majitele předchozích konzolí.

8 bitů – Game Boy Color

1998 Game Boy Color. Chytrým marketingovým tahem Nintenda bylo znovuvydání Game Boye s jedinou změnou – barevnou obrazovkou. Procesor Z80, který tepal v srdci už stařičkému ZX Spectru zůstal stále bez změny především kvůli zpětné kompatibilitě na. Zoufale malý výkon GBC je k smíchu, ani po deseti letech se nevyrovná starému Atari Lynx. Výkon ale hráče nejrůznějších Pokemon her nijak nerozházel, když to jde tak to jde, hlavně
že mám svoje Pikachu!

16 bitů – Game Boy Advanced

2001 Game Boy Advanced. Úspěch GBC, který se svezl na Pokemón mánii byl neuvěřitelný, není proto divu že se Nintendo konečně rozhoupalo a vydalo skutečně novou konzoli. Ono to s tou novotou není ale zas tak horké neboť GBA konstrukčně vychází z konzole SNES. Je to vlastně vylepšený přenosný SNES do ruky, něco podobného jako v 90. letech Sega Game Gear, což byl přenosný Mater System. Nintendo si tak otevřelo cestu k dávno ověřeným hotovým titulům, stačí jen zmenšit již existující cartridge a už tu máme novou hru pro GBA. Nijak to Nintendu nezazlívám, taková je prostě komerce, nehledě na to že hry, které jsem pro GBA viděl vypadají v mezích možností skutečně úžasně.

Game Cube

2001 Nintendo GameCube. Nintendo konečně pochopilo, že je budoucnost konzolí spjata s duhovými kotouči. V Nintendu zřejmě vystřídaly heslo: „Ideálním médiem pro hry je Cartridge.“ za heslo: „Dobré hry se dají tvořit i pro technicky zaostalé stroje.“ Nic proti této myšlence nemám, ale vážně se mi zdá, že GameCube patří výkonnostně kamsi do dob Play Stationu 1. Výhody které GC přináší jsou spíše ergonomického charakteru, malé rozměry umožňují přístroj lehce přenášet a možnost propojit ho s Gameboyem Advanced je velké lákadlo pro početnou skupinu majitelů této konzole do ruky. V Nintendu určitě hodně slavili selhání a odchod Segy z konzolového trhu. Podařilo se jim dokonce získat i exkluzivní práva na hry se Sonicem v hlavní roli což určitě přispěje ke konvertování bývalých uživatelů konzolí od Segy, i když je známo, že Sega má velmi početné tvrdé jádro uživatelů (do kterého se sám počítám), kteří by nekoupili nic jiného a už vůbec ne Sonica od Nintenda. Uvidíme jestli GameCube přežije v tvrdé konkurenci Play Stationu 2, nechci být skeptický, ale nedávám Nintendu moc šancí, Pokemón určitě ke GC pár dementních malých dětí připoutá ale co normální hráči?