Legacy of Kain: Soul Reaver

Crystal dynamics, tým známý hlavně díky Gexovi – roztomilé to hopsačce se vrhl na poněkud „vážnější“ tvorbu, jakou pokračování úspěšné a netradiční RPG adventury bezesporu je.

Hra originalitou a spousty nápadů přímo hýří, jako první stojí za povšimnutí zajímavý příběh a hlavní hrdina. Kterým je Vampýr později temný anděl Raziel svržený před tisíci lety za zradu svého pána arcivampýra Kaina ze světa živých, který nyní po procitnutí touží po odplatě. Díky síle třímající v rozvalinách dříve mocné citadely Nosghotu se vracíte zpět do světa živých nechtěný a zatracený poznává své bratry, přisluhovače Kaina, kteří jsou nyní již značně vyvinutí znudění vampýři, kteří si již dávno podrobili lidskou rasu a problémy spojené s ní zavrhly, používají lidi jen jako otroky kterým po smrti vysajou duše jimiž se stejně jako Raziel živí.

Ovšem tento fakt se síle která Raziela probudila z věčného spánku vůbec nezamlouvá jelikož tak ona přichází o potravu, ano i ona se živí lidskými dušemi, respektive živila, než se v rozvalinách usadil Kain, a tak se pokouší pomocí temného anděla reinkarnovaného kdys mocného zástupce samotného Kaina tomuto chaosu vrátit řád. Raziel úlohu příjme jelikož sám je osobně zainteresován a tažení může začít. Vy jako Raziel musíte projít opravdu dlouhou cestou odplaty a pro tento účel můžete cestovat mezi dvěma světy a sice materiálním (ten náš) a spirituálním.

Spirituální svět je jakýsi mlhavý odraz toho skutečného, neubíhá v něm čas a některé objekty v něm vypadají úplně jinak než ve světě materiálním, Raziel ho využívá především k řešení různorodých hádanek. Je to právě tento aspekt který posouvá jinak průměrnou Tombraiderovku do jiné roviny. Za povšimnutí také stojí fakt že Raziel je ve své podstatě nesmrtelný, jakmile vás zabijí ve světě materiálním přesunete se do světa spirituálního a pokud vás dostanou i tam tak se v podstatě nic neděje, objevíte se na začátku hry, kde vám hlas mocných vysvětlí že jste nesmrtelný a můžete se za chvíli vrátit zase tam kde vás dostali a boj obrátit ve váš prospěch, rychlost cestování zaručí brány které vás rychle mezi sebou dopraví, tedy cestovat lze pouze mezi známými bránami, které Raziel aktivoval.

Ve hře najdete mnohé různorodé lokace s perfektní architekturou (v nichž nehledejte přílišnou logiku). Ovšem krutá pravda je, že se za čas určitá jednotvárnost sem tam vyskytne, ale mě to ani tak nepřišlo, prostě jsem některá hluchá místa přežil a přece těch tam zas tak moc není a vy budete dostatečně namlsaní těmi povedenými a často excelentními lokacemi.

Rána, ale opravdová rána je systém, kterým hýbete kamerou, na ten si jen tak někdo nezvykne. Proč se prostě autoři nemohli podívat na Laru a místo časté potřeby manuálního nastavení pohledu nevolili inteligentní kameru, vypadá to jako by se někdo z programátorů flákal. Ovšem Nobelovu cenu by si zasloužil vynikajícím způsobem vyřešený systém ukládání pozic, hned vysvětlím. Pokud si kdykoli během hry uložíte pozici a poté jí vyvoláte začínáte stejně jako by vás zabily (jste nesmrtelní) a to v podstatě posouvá ukládání pozic na „LOGICKOU ÚROVEŇ“ což tu ještě nebylo. Grafický engine je lepší než ten z TR3, zvládá škálu rozlišení a dokáže skutečné divy, a hlavně pokud nemáte 3d akcelerátor hra vám poběží téměř jako byste nějaký horší měli, za to děkuji jelikož jsem nepatřil mezi ty šťastlivce mající 3Dfx.

Nahrávání úrovní neexistuje, kromě malého bliknutí loading na začátku hry (to trvá 1.5sec s 32MB RAM.) všechny lokace se nahrávají přímo během hry a nijak vážně to neovlivňuje rychlost, tyto vlastnosti jsou hlavně způsobeny faktem že hra je primárně programována na se vší úctou dnes již pomalý PSX. Hudební doprovod není vůbec k zahození a je velmi originální, čímž se značně podílí na dokreslení atmosféry. Vůbec atmosféra a poutavý příběh jsou hlavní zbraně této hry. Tvůrci si hlavně na nic nehrají a je vidět že jsou schopní udělat i hru s hloubkou a ne „jen“ arkádové hopsačky.