28 Days Later…

…probudil se. Kolem něj vládlo absolutní ticho. Celý svět jakoby se zastavil. Obyčejně lidmi překypující ulice Londýna nyní zely prázdnotou. Bylo tomu právě 28 dní. 28 dní poté co se virus začal šířit.

Člověk se od pradávna potýká se svou zvířecí podstatou. Agrese a touha ubližovat tvoří temnou stránku lidské bytosti. Ač se sebevíc snažíme toto zvíře v nás zahubit, přetrvává a jen čeká na okamžik kdy se může projevit v plné své síle.

Britský horor 28 dní poté patří do oné, toliko oblíbené škatulky filmů zpracovávajících námět apokalyptické vize budoucnosti člověka. Jistě ještě máte v živé paměti film Resident Evil, který se stal pravděpodobně základní inspirací tvůrcům 28 dní poté. Oproti RE však došlo k úpravě podoby virové nákazy blíže k realitě. Námět viru, ovládající lidskou bytost a degradující jí po rozumové stránce na pouhé vraždící monstrum, se tak zdá mnohem skutečnější a nevylučuje existenci takovéhoto katastrofického scénáře v blízké či vzdálené budoucnosti.

Jak je tomu zvykem je, i v případě filmu 28 dní poté, původcem všeho utrpení, kdo jiný než člověk. Je to on, kdo virus vytvořil a taktéž on, kdo jej vypustil do světa, jako bájná Pandora.

To co tu bylo dosud ve stručnosti řečeno, vám bohatě postačí k tomu, aby jste si udělali představu o celém, skoro 2 hodinovém, filmu. Musím s lítostí konstatovat, že děj nemá divákovi prakticky co nabídnout (pokud si ovšem nelibujete v pohledu na krev a mrzačení lidí nejrůznějšími způsoby (a že jich je hodně)). Autoři však do filmu vložili cosi, co bychom ve většině děl obdobného žánru (hororu) jen s obtížemi hledali. Filosofii. Myšlenku, která má za úkol donutit diváka přemýšlet. Přemýšlet a číst mezi řádky. Jednoduše řečeno film 28 dní poté si klade za cíl ztvárnit podobu skutečné bestie, kterou však v žádném případě nepředstavují oni nebozí komparsisté (nakažení), kterých ve filmu uvidíme spousty (většinou ve dvojím ztvárnění (1, běžící a 2, na zemi hnijící)). To pravé zvíře je v nás samotných. Nenakažených. Při smyslech. Člověk za vyhraněných situací je schopen čehokoliv a dokáže se vydat daleko za hranice etických norem. Nejinak tomu je i v případě kladných a záporných hrdinů filmu, ale posouzení do jaké míry naši hrdinové tyto normy překročí nechám již na vás. Pokud vás neodradí první, prakticky bezdějová, polovina filmu, máte vyhráno.

Takže jaký je verdikt? Pokud nepatříte k lidem úchylným (zajímajícím se jen o brutální stránku filmu) nebo přemýšlivým (hledajícím podstatu myšlenky), nemá vám film 28 dní poté co nabídnout. Britové jsou přeci jen proslulejší svým humorem a na poli opačném se příliš nevyznamenávají. Přesto nelze opomenout poměrně úchvatnou a mnohdy děsivou atmosféru liduprázdného Londýna.