Když jsem si na internetu pročítal, kolik hodin lidé strávili hraním Baldur’s Gate 3, nebyl jsem si jistý, zda se do něčeho tak mohutného vůbec pouštět. Tento revival kultovní RPG série ze světa „amerického dračího doupěte“ totiž nemá problém schramstnout 100 hodin čistého herního času. A když se k tomu ještě přidá vracení k uloženým pozicím, aby člověk zvládl souboj co nejlépe, nebo se dostal k těm nejpřínosnějším výstupům z rozhovorů s postavami, snadno se dostaneme ke 200 a více hodinám.
Nakonec jsem se rozhodl tuto po určitou dobu dokonce nejlépe hodnocenou hru všech dob (podle metacritic) přece jen zkusit a zařadil jsem ji na prioritní pozici mého nekonečného seznamu „dohrávek“. Říkal jsem si, že by to mohl být ideální konzument času v rámci mých „herních prázdnin“. Ty jsem si přes léto naordinoval, abych vyzkoušel alespoň pár nejvýznamnějších her z posledních let.
Čtěte tedy směle dále, pokud se chcete dozvědět, zda Baldur’s Gate 3 nezklamalo mou důvěru. Jestli to není jen mimik plný unisex spodního prádla vydávající se za truhlu plnou pokladů, který na nebohé hráče uvrhne kouzlo „ztráta času“.
Číst dále11bit studio se v roce 2023 ujalo distribuce sci-fi eposu The Invincible od svých Polských krajanů a dostalo očividně chuť na vlastní sci-fi. Jalo se tedy adresovat největší slabiny The Invincible – absenci významnější interaktivity a herních mechanismů. Kromě kvalitního sci-fi příběhu a technického ztvárnění v Unreal enginu tak do mixu nově přimíchali kromě výraznějších postav také resource management. S handrkováním se se surovinami, šetřením a uváženým nakládáním s nimi, měli konec konců již zkušenosti z předchozích titulů jako Frostpunk nebo This War of Mine. Takže by to mohlo stát za to…
Jako už po X-té, ocitáme se i v The Alters jako ztroskotanec (obrazně i doslovně) na zdánlivě pusté planetě, po které rejdí zvláštní „fenomény“. Tentokrát máme ale navíc po ruce mobilní základnu, se kterou se musíme přemístit, než na aktuální část planety dopadnou sluneční paprsky. Ty způsobí silné bouře, které zničí vše na exponovaném povrchu. K přesunu je zapotřebí v omezeném časovém rámci vytěžit dostatek organického paliva i ostatních surovin z okolí.
Číst dáleKdyž jsem před lety zkoušel hrát prvního Hitmana vydaného v roce 2000, odradilo mě poměrně krkolomné ovládání a schovávání zabitých nepřátel. Navíc jsem tehdy byl fixovaný na fantasy a v žánru plíživých akcí mohl v mých očích vedle Thiefa obstát leda tak Metal Gear Solid. Hitman, byť byl onehdy kritiky chválený, mě svým zasazením do reálného světa nepřišel moc zajímavý.
Přetočeno rychle >> vpřed o čtvrt století a v rámci dohrávek, které jsem si naordinoval na prázdniny, na mě vykoukl Hitman s dobře naleštěnou pleškou a 6 epizodami z roku 2016. Ty jsem si přidal do herní knihovny někdy kolem Vánoc, když se objevily zdarma na Epic store. A jak o všech těch hrách gratis přemýšlím, asi bych si dnes docela vystačil jen s tou kopou her, kterou Epic store v průběhu své existence rozdal a stále rozdává s týdenní kadencí zdarma.
Zpět ale k „novému“ Hitmanovi, který se blahé paměti hraje stále podobně jako v roce 2000, ovšem mnohem hladčeji, bez omezujících nepříjemností, s hezčí grafikou a mnohem rozsáhlejšími a propracovanějšími úrovněmi. Pokrok hold nejde zastavit a musím jen souhlasně přitakat, že IO Interactive tady splnilo sliby o návratu ke kořenům a nápravě všeho myslitelného takřka do puntíku.
Číst dálePolské studio Starward sestávající z renegátů, kteří se podíleli na velkých hrách jako Witcher 3 nebo Cyberpunk se mi nedávno zapsalo do paměti svou prvotinou – sci-fi first-person „adventurou“ The Invincible. Hrou, kterou jsem si málem ani nezahrál, protože ji mnozí kritici označovali za příliš pasivní a neinteraktivní. A ačkoliv měli pravdu – The Invincible je v podstatě takový přímočarý výlet po zdánlivě pusté cizí planetě po předem vyznačené turistické stezce bez zbytečného klikání kolem – tato linearita hře vůbec neškodí. A jelikož „značky“ nejsou vždy do očí bijící, klidně se můžete na planetě občas i ztratit.
Díky dechberoucí prezentaci v Unreal enginu (ideálně nastaveného na ultra detaily), atmosférické hudbě i znepokojivým zvukům vypadá i zní planeta a na ní se vyskytující záhadné fenomény vskutku úžasně. Ruku v ruce s technickým zpracováním kráčí perfektně zpracovaný mysteriózní sci-fi příběh inspirovaný stejnojmennou knihou Stanislawa Lema.
Číst dáleAčkoliv špatně snáším infantilní prvky v Nintendo hrách, rozhodl jsem se na základě četných doporučení vyzkoušet Legend of Zelda: Breath of the Wild. Učinil jsem tak na mém nedávno zakoupeném Nintendu Wii U z druhé ruky a musím konstatovat, že jsem neprohloupil.
V Linkově předposledním dobrodružství hraje prim rozlehlý fantasy svět šlehnutý pohádkovostí i ujetostí. Překvapivé je, že autoři nedrží hráče za ručičku a skoro od začátku mu umožní vydat se (či vyšplhat nebo dojet na ochočeném koni) kamkoliv, kam oko dohlédne. Je tak možné ignorovat rady a fňukání princezny Zeldy a zhurta se vydat rovnou na zámek okupovaný hlavním poněkud abstraktním zlounem a porazit ho (i když to nebude bez správného vybavení a spojenců vůbec lehké).
Otevřený svět přitom působí živě a v mezích možností a pravidel hry i realisticky. Na každém kroku v něm nenarazíte na nesmyslnou výplň – raději než blbosti vytvořili autoři rozlehlé pustiny, které svou atmosférou připomínají opuštěný svět v Shadow of Colossus. Navíc je krajina krásně členěná a z kdejakého kopce dohlédnete díky perfektnímu technickému zpracování do obrovské dálky aby jste se zorientovali a pokračovali v cestě za tím, co vás zrovna zaujalo.
Číst dáleS Davidem Herrmannem alias Dorreahem, autorem retro herního blogu a podcastu DPS-Fotr, jsem si povídal o jeho cestě herním světem. Řeč přišla na četné zážitky a pocity spojené s hrami osolené psychologickým vhledem (David je přece jen vystudovaný Mgr. psychologie). Dozvíme se tak mj., jak se David snažil pomoci kamarádovi, který se málem zhroutil, když mu Witcher 3 nadělil špatný konec. Vzpomeneme, co to bylo za prodejnu her na I.P. Pavlova atd. Přeji příjemný poslech!
S Arbteronem, mladým milovníkem starých videoher, jsem si povídal o jeho cestě ke hrám, studentské filmařské tvorbě a plánech do budoucna. Debatovali jsme o tom, nakolik přispívá k nekritickému nazírání na staré hry nostalgie spojená nikoliv s kvalitou hry samotné, ale s věcmi kolem – vzpomínkami na dětství a hezké věci z minulosti. Dotkli jsme se používání AI při tvorbě obsahu a probrali Arbteronův „retro“ přístup k tvorbě zajímavých youtube videí a recenzí.